Za kulisy událostí – Poslední „Zpráva o finanční stabilitě“ České centrální banky ukazuje, že tato instituce nic neslevila ze svého kritického pohledu na družstevní záložny, ba z pohledu navrhovaných opatření ještě přidává něco navrch. Jistě jde o součást práce dohledu nad finančním trhem, pravý důvod lze ale hledat v penězích, které musel Fond pojištění vkladů (FPV) vyplatit, když Metropolitní spořitelní družstvo (MSD) loni na podzim spadlo do konkurzu. I proto například současný šéf Komerční banky Albert Le Dirac’h před časem řekl, že by kampeličky asi raději úplně zrušil. Zůstává tedy ještě pohled ČNB na kampeličky nezaujatý?
Co vše je podle ČNB špatně?
Především kvalita úvěrů a fakt, že v zátěžových testech vycházejí záložny nejhůře. Například podíl klientských úvěrů v selhání (k objemu všech úvěrů) je u záložen 22,7 % (viz graf). Tentýž poměr je u bank jen 6,1 %. Krytí úvěrů v selhání opravnými položkami je u záložen jen 16,6 %, u komerčních bank 51,6 %.
Existuje nemálo námitek ke způsobu výpočtu. Argumenty vycházejí z toho, že záložny dodržují (dodržovaly) současné zákony a že pohled na sektor je zkreslen zásahy ČNB v případě záložen MSD a WBP. K možným nekalým praktikám v MSD se jistě vyjádří ještě soud, tím bychom měli získat zcela konkrétní odpověď.
Principiálnější námitkou ČNB, která stojí možná více za pozornost, je kritika, že v praxi nefungují prvky vzájemnosti, na kterých mají být kampeličky založeny. Není např. zajištěno rovné hlasovací právo členů záložny bez ohledu na výši jejich vkladu. Ztráta „veřejné“ kontroly může pak snadno vést ke vzniku úzkého okruhu osob, jakési elity, která záložnu řídí a určuje, komu a jaké úvěry poskytne.
Co vše by se mělo podle ČNB změnit?
Návrhy z podzimu loňského roku hovořily hlavně o zastropování bilanční sumy záložen na pěti miliardách korun, při jejichž překročení se záložna musí transformovat na banku.
Nyní přibyly snahy o omezení výše jednoho úvěru např. na tři miliony korun, a tím umělé zajištění diverzifikace úvěrového portfolia a snížení rizika. V prvcích vzájemnosti jdou návrhy dále za rovné hlasovací právo a směřují k omezení poskytování úvěrů jen mezi členy záložny a možná i na zákaz přijímaní vkladů od třetích osob. A byla-li řeč o penězích, pak v návrzích je také zdvojnásobení vkladů záložen do FPV.
Může to pomoci?
Snad ano, ale nelze vyloučit, že může jít také o konec kampeliček. Případným přijetím všech návrhů jako by vznikal nějaký „kočkopes“, banka, která se tváří jako záložna.
Patrně nejelegantnější variantou by bylo zdůraznění prvků vzájemnosti a uzavřenosti z pohledu členské základny. Regulace by mohla klást jen běžné požadavky na kvalitu úvěrů a lze pak klidně souhlasit i s tím, že by byla zrušena garance vkladů, neboť činnost záložny by byla plně v rukou i na odpovědnosti jejích členů.
Petr Hlinomaz
