Zahraničí – Chalífa Haftár málem zemřel během několika let, kdy téměř doslova hnil v čadském vězení jako válečný zajatec. Byl pravou rukou Muammara Kaddáfího a vedl jeho válečné dobrodružství v Čadu.
Libyjská invaze ale skončila debaklem a Haftára Kaddáfí obětoval a podepsal mírovou dohodu. Jinými slovy nechal svého generála v nepřátelském vězení.
Haftár přežil, dostal se na svobodu a přestěhoval se do Spojených států, kterým poskytl informace o fungování Kaddáfího režimu, a hrdě se hlásil ke spolupráci s CIA. Ale jeho chvíle přišla až před třemi lety.
Jakmile se rozhořelo povstání proti dlouholetému vůdci v únoru 2011, zapomenutý a zapuzený generál se okamžitě vrátil, obnovil staré vazby a zapojil se do bojů proti svému bývalému chlebodárci.
S podporou NATO rebelové zvítězili a generál Haftár bezpochyby patřil k těm, kterým se video zkrvaveného a mrtvého Kaddáfího líbilo.
Od svržení diktátora uplynuly tři roky a nyní pětašedesátiletý důstojník hraje ústřední roli v dalším převratu. Jemu loajální ozbrojenci v neděli vzali útokem libyjský parlament v Tripolisu, rozpustili ho a jmenovali vlastní zákonodárný sbor. Existující vládu označili jako přechodnou.
Z Tripolisu přicházejí zmatené a protichůdné zprávy. V metropoli se pohybují příslušníci různých milic s těžkými zbraněmi, střílí se a není jasné, kdo je vlastně u moci.
Libyjský kabinet i parlament měly pravomoci jen na papíře. Různé části země si mezi sebou rozdělily ozbrojené skupiny, odmítající se po válce proti Kaddáfího režimu rozpustit.
Haftár převrat zdůvodňuje tím, že dosavadní vlády nebyly schopny zajistit bezpečnost a především nepodnikly nic proti radikálnímu islamismu a terorismu. Islamisty generál označuje za největší nebezpečí pro Libyi.
Snaží se tím získat i podporu Západu.
„Oznamujeme světu, že nedopustíme, aby naše země byla inkubátorem terorismu,“ uvedl na libyjském televizním kanálu al-Ahrár jeden z představitelů pučistů Muchtár Farnana.
Jednotky věrné generálovi Haftárovi zároveň bojují s ozbrojenými islamisty v druhém největším libyjském městě Benghází. Střelba se ozývá z několika čtvrtí a po raketovém útoku je uzavřeno letiště.
Islamisté operují především ve východních oblastech Libye, kde je zároveň silné volání po autonomii nebo úplném odtržení tohoto regionu, historicky nazývaného Kyrenaika.
Milice se samostatným vedením ale ovládají i další místa, kam centrální moc z Tripolisu nesahá. Například přístavní město Misurátu nebo Zintán na jihozápadě.
Tři roky po triumfu nad Kaddáfím, kterého většina Libyjců nenáviděla, vládnou chaos, nejistota a právo silnějšího.
Pozitivní předpovědi o tom, že Libyi nečeká černá budoucnost, protože má ropu a peníze z ní umožní relativně snadný přechod od diktatury k lepším poměrům, se nenaplňuje.
Naopak, ropa spíše přispívá k rozdělení země. Východolibyjští separatisté v dubnu vypravili ze svého přístavu ropou naložený tanker se severokorejskou vlajkou a nikdo ho nebyl schopen zadržet.
Těžba ropy prudce klesá: Ještě loni činila 1,4 milionu barelů denně, na začátku letošního roku 300 tisíc a nyní už jen 200 tisíc barelů. Kromě „černého“ zlata Libye žádné příjmy nemá.
„Jsme svědky nejhoršího násilí v Libyi za dlouhou dobu a optimistické vyhlídky mizí do ztracena,“ řekl agentuře Reuters Mark Keenan, expert na energetické trhy ze Société Générale.
Třetí výročí Kaddáfího smrti se blíží, ale mnoho nových důvodů slavit zatím Libyjci nemají. Nebo že by se novým hrdinou stal kdysi v Čadu zapomenutý generál coby spasitel, který konečně přináší stabilitu a bezpečnost?
Martin Novák
