Byznys – Prezident americké centrální banky Ben Bernanke byl mužem, který spustil nebývalou podporu americké ekonomiky historicky největším tištěním nových peněz. Po včerejšku je i mužem, který zamával k ústupu a načrtl hypotetickou cestu, jak z vodopádu peněz ven.
Bernanke si tímto krokem, se kterým se počítalo spíše na jaře příštího roku, zajistil zmínku v budoucích učebnicích ekonomie a připravil finále k lednovému předání úřadu své nástupkyni Janet Yellenové.
Mohl, nebo musel?
Mohl, ale nemusel. Na své straně měl Bernanke rostoucí důvěru v americkou ekonomiku, konstruktivnější jednání republikánů a demokratů o rozpočtu a dluhovém stropu i lepší vývoj americké ekonomiky ve třetím čtvrtletí (viděno optikou ekonomické statistiky).
Ani neklid na finančních trzích, který pocházel z nejistoty, kdy program útlumu začne, nebyl nebezpečný, vždyť akciové indexy se pohybovaly blízko svých historických maxim.
Nešlo tedy o žádný tlak, ale situace dovolovala Bernankemu zvednout paži k výstřelu.
Nicméně chybí poslední čtvrtletí a pohled na celý letošní rok. Riziko ekonomické výkonnosti spojené s vyšší tvorbou zásob (ne s rostoucí spotřebou) a nejistota ohledně zaměstnanosti přetrvávají. Namístě by bylo spíše rozhodnutí odložit, až bude obrázek zřetelnější.
Je to návrat k normálu?
Zdaleka ne a ještě dlouho nebude, a to minimálně ze dvou důvodů:
a) Objemem snížení nákupů jde o krok malý – namísto 85 miliard dolarů utratí nyní centrální banka za nákupy státních dluhopisů a hypotečních dluhopisů 75 miliard. Na křivce růstu bilanční sumy centrální banky se to téměř nepozná, růst bude zhruba o necelé procento pomalejší (viz graf). Pomalý začátek musel přijít kvůli zachování klidu na finančních trzích.
b) Základní úrokové sazby Fed zůstanou podle Bernankeho slov blízko nuly ještě hodně dlouho. A to i v případě, že by nezaměstnanost klesla na 6,5 % (aktuálně je 7,3 %). To je déle, než tvrdil Fed ještě na podzim tohoto roku.
Celkově vzato jde tedy více o symbolický krok než konečné řešení. Jeho konkrétní průběh uvidíme až v budoucích letech.
Závěrem stojí za zmínku, že zatímco USA dospěly podle všeho již do bodu zlomu a směřují k omezení podpory ekonomiky, Evropa se ještě chystá pomoc ekonomice zvýšit. Nebyla ve svém přístupu tak otevřená jako USA (možná se to v budoucnu ukáže jako klad, kdo ví?) a její hospodářství je v horším stavu.
PETR HLINOMAZ
