Seriál – Ostravsko bojuje s krizí. Mezi lidmi se tu ale stejně často jako o obavách ze ztráty vlastní práce mluví o úplně jiné věci – o nedávném kroku místních zastupitelů, kteří se rozhodli podržet finančně vyčerpaný soukromý fotbalový klub FC Baník. Máloco tu v poslední době vyvolalo tak prudké kontroverze.
V půli května město rozhodlo, že koupí od majitelů zadluženého klubu za 114 milionů korun stadion na Bazalech. Pro Baník to znamená záchranu před úpadkem, pro jeho majitele Petra Šafarčíka a Libora Adámka velkou úlevu. V bankrotu klubu by utopili vlastních 70 milionů korun, jež do něj zatím dali. Většinu výtěžku z případného konkurzního prodeje by totiž shrábla banka. „Ne že bychom to neunesli, ale dost by to bolelo. A hlavně by to byla prohra – Baník jsme kupovali, abychom ho zachránili,“ říká Šafarčík.
Zatímco majitelé a skalní fandové Baníku rozhodnutí chválí, opoziční hnutí Ostravak vyzvalo primátora Petra Kajnara (ČSSD) a náměstka Dalibora Madeje (ODS) k odstoupení. Ostravak se snažil rozhodnutí zastupitelů zvrátit stížností u ministerstva vnitra a i když neuspěl, nehodlá se s tím smířit: Stěžuje si u antimonopolního úřadu na údajnou nedovolenou podporu soukromého byznysu z veřejných zdrojů, navíc chystá žaloby k soudu.
Podle Ostravaka totiž vedení radnice koupi stadionu prosadilo pomocí zákulisních piklů a rozhodující hlasování zmanipulovalo v rozporu se zákonem. Podobně to ale kvůli Baníku vře i v ostravské sociální demokracii, jejíž nezanedbatelná část byla proti odkoupení Bazalů. Městský výbor ČSSD před tímto krokem varoval v oficiálním usnesení. Teď se straníci na svého vlastního primátora kvůli Baníku zlobí.
Jenomže o Bazalech se nehádají jen politici. I řada Ostravanů nad koupí nechápavě kroutí hlavou. „Na fotbal na Bazaly chodím, jsem rád, že město Baník zachránilo. Ale považoval bych za samozřejmé, že když kupuje stadion, má dost peněz i na školky a domovy důchodců. Tím si nejsem jistý,“ komentuje situaci Roman Ďurčo z hutní firmy Evraz Vítkovice Steel. Fabrika, v níž pracuje, už třetí rok těžce prodělává. Ďurčova rodina se nedávno rozrostla o nový přírůstek a její hlava má starost - stejně jako tisíce dalších Ostravanů - zda bude mít za půl roku práci. Ocelář Ďurčo není sám, kdo soudí, že prioritou pro radnici má teď být něco jiného než fotbal.
„Nevím, nakolik je to všechno čisté,“ přidává další hojně rozšířené pochyby šéf důlní firmy OKD Ján Fabián. Doly prodělávají miliardy, jejich šéfové chystají propouštění, snižování platů, škrty – a uvědomují si, že město „schytá“ sociální dopady. Takže je více než stomilionová koupě stadionu z městských peněz zaráží. „To řešení je dobré, Baník je pro Ostravu obrovská ikona, ale nevím, jestli je to ekonomicky rozumné, nevím, jak to chce město utáhnout finančně,“ říká opatrně Fabián.
Pomoc klubu, nebo jen koupě pozemku?
Město koupilo stadion Baníku, přestože ho klub už brzy nebude nutně potřebovat. Ostrava skoro za 900 milionů korun rekonstruuje Městský stadion ve Vítkovicích, který má sloužit prvoligovému fotbalu a atletice. Baník se sem přestěhuje v sezoně 2014–2015. Zastaralé Bazaly mají certifikát na nejvyšší soutěž už jen na rok, i tak se jejich prvoligová životnost několikrát prodlužovala provizorním flikováním. Bez pořádné přestavby se tu hrát nedá a na rekonstrukci nemá klub peníze.
Rozhodnutí přestavět Vítkovice předcházely několikaleté spory ostravských politiků, zda má město investovat do Bazalů, stavět za miliardu zcela nový fotbalový stadion ve čtvrti Svinov, nebo rekonstruovat Vítkovice. Ve městě kvůli tomu planuly prudké vášně, baníkovští fandové pořádali demonstrace za zachování a opravu Bazalů, odmítali stěhování do Svinova i do Vítkovic. Radnice nechala různé varianty posoudit firmou KPMG, jež došla k závěru, že nejlevnější a pro město nejsnazší je stavba ve Svinově. Proti se ale postavila svinovská radnice. Oficiálně chránila klid občanů, ve skutečnosti byl odpor součástí politického boje v ostravské ČSSD. Svinovský starosta Lumír Palyza je sokem primátora Petra Kajnara, a tak Kajnarem prosazovanou stavbu podle očekávání torpédoval. Ve hře mohly být i čistě byznysové zájmy. Před rekonstrukcí vítkovického stadionu bylo třeba odkoupit pozemky sousední firmy Ridera, kontrolované vlivným podnikatelem Václavem Daňkem. Když radnice po měsících sporů a hádek rozhodla nakonec pro Vítkovice, Daněk z toho musel mít radost.
Každopádně se až do předloňska zdálo, že o stěhování Baníku a osudu Bazalů je rozhodnuto. Tehdejší majitel klubu Tomáš Petera počítal s tím, že pozemky na Bazalech po přesunu do Vítkovic výhodně prodá na rezidenční zástavbu. Stadion na Slezské Ostravě je na lukrativní adrese, v jeho sousedství před krizí vyrostly celé bloky vilek a bytových domů. Petera už měl před třemi lety předjednanou spolupráci s developery i stavební firmou. A s městem sepsané memorandum, podle něhož měla Ostrava dostat z výtěžku developerského projektu na Bazalech dvacet procent.
Jak to, že náhle začali primátor a část zastupitelů prosazovat odkoupení stadionu za městské peníze? Obrat v jejich postoji přišel se změnou majitele klubu.
Jediná radost – Baníček
Primátor Kajnar nezastírá, že finanční injekce má především zachránit Baník. „Baníček je pro lidi z ostravských fabrik jediná radost, jediná možnost kulturního vyžití. To jim ho máme vzít?“ reaguje na otázku, proč na koupi stadionu v zastupitelstvu tak tlačil. Potíž je v tom, že pomoc z veřejných peněz soukromé firmě podnikající ve vrcholovém sportu není v souladu s evropskými zákony. Zřejmě proto primátor vzápětí poněkud nelogicky dodává: „Ale my jsme hlavně koupili pozemky na Bazalech, nemovitost, která má svou hodnotu. To nemá s podporou sportu nic společného.“
Hodnota nemovitosti, kterou město koupilo, je dalším mlhavým bodem příběhu. Na 114 milionů stadion ocenily znalecké posudky zadané městem. Jenomže když v roce 2009 nechával Bazaly ocenit tehdejší majitel klubu Petera (vkládal tehdy baníkovské nemovitosti vkládal do samostatné dceřiné akciovky), ohodnotili mu je znalci na pouhých 40 milionů. A to ještě oceňovali stadion dohromady se sousední vilou, která také klubu patřila. Jak se tržní cena stadionu za čtyři poslední roky zvedla skoro na trojnásobek, když ve stejné době ceny nemovitostí kvůli krizi naopak klesaly, nebyl jasně schopen Insideru vysvětlit ani primátor, ani dnešní majitelé klubu, ani předchozí vlastník Petera. „Přece víte, že znalecké posudky nakonec vypadají tak, jak chce ten, kdo je platí. Ale v tomhle mne necitujte,“ podotkl ovšem jeden z nich.
Faktem je, že pozemky na Bazalech nejsou bezcenné. Až se realitní trh po krizi zotaví, budou mít developeři o toto území zájem a městu se jeho investice může vrátit, ba dokonce i zúročit. Jenomže – jak už bylo řečeno, o reality tady nejde. Navíc Šafarčík s Adámkem plánují, že na Bazalech zůstane fotbalový stadion, zprvu jako tréninkové středisko pro baníkovskou juniorku, časem se podaří najít „ve spolupráci s městem“ peníze na rekonstrukci a fotbalové Bazaly se vrátí ke staré slávě, pro radost fandů, kteří Bazaly milují a Baníček si jinde nedovedou představit. „Přesun zápasů z Bazalů může srazit návštěvnost zápasů a celý Baník poškodit,“ vysvětluje Šafarčík. Pokud prosadí svou, město bude za Bazaly platit další peníze.
Záhadný pan Adámek
To by samo o sobě nebylo nic nemravného, vezmeme-li v úvahu, že Ostrava je bohaté město a v minulých letech investovala velké peníze do dvou místních hokejových stadionů, aniž by to vzbudilo větší pozornost. Zbývá ale ještě jeden otazník. Oč vlastně jde Šafarčíkovi a Adámkovi, proč klub vlastně kupovali? Skutečně jen proto, aby zachránili Baník?
Otázka je o to záhadnější, že iniciátorem loňské koupě Baníku je podle líčení obou mužů Adámek. A ten rozhodně nevypadá na miliardáře, který si pořídí zadlužený prvoligový klub jako hračku, v níž bude topit přebytečné peníze. Adámek je nepříliš známý ostravský developer, o jehož byznysu je těžké si udělat přesnou představu. Angažuje se v devíti různých firmách, z nichž dvě vůbec nezveřejňují povinné údaje o hospodaření, dvě byly v roce 2011 (poslední dostupné údaje) ztrátové. Jedna vydělala přesně tisíc korun, další čtyři jsou v likvidaci.
Adámek nicméně udělal v Ostravě minimálně jeden dobrý developerský obchod, když před lety koupil u velkého sídliště Fifejdy zchátralý stadion Odborářů a na jeho území postavil pro řetězec Carrefour jedno z prvních velkých nákupních center ve městě. Nelze vyloučit, že měl podobný plán, když v září roku 2011 od Petery koupil stadion na Bazalech. Tehdy totiž nekupoval klub, ale pouze stadion, a to za 40 milionů. Teprve když pochopil, že na majetku má osmdesátimilionovou zástavu Raiffeisenbank, kterou by musel vyplatit, navrhl Peterovi také odkoupení samotného klubu, přibral do podniku Šafarčíka a oba nakonec Baník za symbolickou korunu i s dluhy převzali.
Adámek i Šafarčík tvrdí, že jim od začátku šlo jen a jen o záchranu klubu a legendárních Bazalů. Příběh se ale mohl odehrát i jinak: Je možné, že se Adámek zapletl do realitního obchodu, který byl nad jeho síly. Pokusil se zapojit do řešení město – a aby uspěl, spojil se se zkušeným lobbistou Šafarčíkem. Protože je to nepochybně právě Šafarčík, komu se podařilo spolupráci s městem vyjednat. „To on řeší všechny finanční záležitosti,“ říká Adámek.
Lobbing se musí umět
Jeho společník má pro takový úkol všechny předpoklady. Bývalý aktivní basketbalista se v roce 1991 stal manažerem prvoligového basketbalového klubu tehdy ještě státní Nové huti. Od počátku 90. let s dalším hráčem basketu Zdeňkem Böhmem budoval reklamní a marketingovou PAM Agency. Dnes mají skupinu, zastřešující šest dcer působících v Praze, Ostravě a ruském Doněcku. Jedním z oborů PAM je i sportovní marketing. Za dvacet let existence majitelům PAM Agency vydělala 117 milionů korun kumulovaného zisku.
Šafarčík Baník dobře zná, v jeho představenstvu se angažoval už jednou - před deseti lety, když klub kupoval Petera. „Znali jsme se z dřívějška, já jako Pražák potřeboval do Baníku někoho, kdo bude znát lokální prostředí a pomůže mi s kontakty na místní politiky a sponzory,“ říká Petera. Navázali spolupráci, Šafarčík dostal marketingová práva Baníku, jednal se sponzory. Cesty obou se ale brzy rozešly, měli rozdílné představy o fungování klubu. „Petera hrál vabank, neúměrně vysokými náklady z klubu utíkaly peníze, dluhy rostly, až se Baník dostal do neřešitelné situace,“ popisuje důvody rozchodu Šafarčík.
Peterovo hospodaření v Baníku v posledních letech v Ostravě už kdekoho popuzovalo. Klub přebíral v dobrém stavu a zprvu mu nesl peníze. Baník v letech 2008 až 2010 jen za prodej čtyř hvězd Svěrkoše, Vydry, Mičoly a Ličky utržil kolem stovky milionů korun. Loni, když ho Petera opouštěl, měl přes 50 milionů dluhů po splatnosti, zastavený majetek a další faktury na cestě. Petera to vysvětluje několika nešťastnými obchody, ale hlavně krachem už připraveného developerského projektu domluveného s městem. „Řešení, které by bylo pro všechny výhodné, zhatila válka v ostravské sociální demokracii. Krachlo to na neschopnosti politiků domluvit se na stěhování Baníku do Svinova. Pak už se to všechno vezlo. Přišli jsme o peníze, s nimiž jsme počítali a je fakt, že v poslední době byl rozpočet klubu vyšší, než jeho ekonomika unesla,“ řekl Petera. K finančním potížím se přidaly sportovní neúspěchy a z „Pražáka“ Petery, ochotného rozprodat Ostravě před nosem milované Bazaly na byty, se stal pro město nepřítel číslo jedna. Na radnici už neměl šanci dohodnout se vůbec na ničem.
Nejsme oligarchové
Šafarčík s Adámkem nejsou dost silní na to, aby ze svého klub oddlužili. „Nejsme oligarchové, kteří si mohou dovolit sypat do fotbalu velké peníze. Šli jsme tam jako krizoví manažeři,“ říká na rovinu Šafarčík. Oba „zachránci“ od začátku počítali s účastí města, nijak to neskrývají. A podle všeho také pomoc měli od počátku přislíbenou. Svědčí o tom fakt, že jakmile Baník převzali, uvolnilo město klubu slíbené dotace, jež za Peterova vlastnictví vázly.
Pro Ostravu vlastně není záchrana Baníku závratně drahá, stamilionové částky šly už dřív z rozpočtu města na dva zimní stadiony, hodně přes 800 milionů bude stát areál ve Vítkovicích. Desítky milionů ročně jdou na vrcholový sport z městského rozpočtu běžně a nikdo se nad tím dosud nepozastavil. „Od Kajnara a Madeje je největší chyba, že svůj postup nedokázali Ostravě předem na rovinu vysvětlit,“ soudí Jan Rafaj, manažer ArcelorMittalu, další Ostravan, který případ se zájmem sleduje.
A právě tady je zakopaný pes. Záchrana Baníku i rozhodování o investicích do sportovních stánků v Ostravě popuzují hlavně proto, že výsledek tu určují politické bitvy a handly znesvářených skupinek v místních politických stranách a na radnicích. Že jde o svět, kde neplatí dohodnutá memoranda a znalecké posudky se dělají na míru toho, kdo je zrovna zaplatí. Svět, v němž jsou důležitější kontakty a známosti víc než čísla.
Zuzana Kubátová
Předchozí díly seriálu:
Ocelovému srdci republiky hrozí infarkt – Insider 26/6 - http://bit.ly/17Ex9Yy
Top 10: muži, kteří nejvíc rozhodují o osudu Ostravska – Insider 27/6 - http://bit.ly/13bAxsj
Ostravu zachrání tisíc IT inženýrů ročně, míní primátor Kajnar – Insider 1/7 - http://goo.gl/dw2sN
