Filozof Drobovyč, který po ruské invazi vstoupil do armády, otevřeně popisuje genocidní plán, který má Kreml připravený pro každého Ukrajince. Evropským politikům volajícím po míru vzkazuje, aby si otevřeli učebnici dějepisu a přečetli si, co v roce 1938 říkal nacistický diktátor Adolf Hitler o Československu.
V rozhovoru, který poskytl reportérovi Aktuálně.cz přímo v Kyjevě, také připouští, že v ukrajinské společnosti je nyní horké téma zrady a kolaborace. Podle něj na stranu Ruska přešlo mnoho ukrajinských starostů, policistů nebo příslušníků bezpečnostních složek. "My jsme ale jako společnost obstáli a stále v téhle nerovné válce stojíme právě díky tomu, že většina lidí řekla 'ne' a nepřistoupila na ruské podmínky a začala bojovat," zdůrazňuje Anton Drobovyč.
Dva roky jste bojoval na frontě, účastnil jste se osvobození Chersonu i loňské ukrajinské protiofenzivy v Záporožské oblasti. Jaká atmosféra a odhodlání panují v ozbrojených silách v době, kdy Rusové přebrali iniciativu a znovu útočí na vaše pozice?
Na začátku války panovalo obrovské nadšení, u vojenských správ stály fronty lidí, kteří byli tou odpornou invazí znechucení. Do armády se chtěli přidat i mladíci, kterým ještě nebylo ani 18 let, nebo důchodci s vlastními zbraněmi. Panoval strach a trochu i chaos, ale zároveň mimořádná solidarita. Nyní mají tyhle tisíce a tisíce dobrovolníků, kteří se tehdy přihlásili, obrovské zkušenosti z bojů, ale jsou samozřejmě unavení a často smutní, protože nám chybí vojáci. Nikdo ale nehodlá ustupovat, hrozba pořád přetrvává a případná porážka by nebyla pouze symbolická. Znamenala by zničení našeho národa a míru v celé východní Evropě.
V Kyjevě a Lvově jsem často slýchal obavy, že v květnu nebo červnu může přijít velká ruská ofenziva s cílem prolomit linie. Hrozí podle vás?
Určitě. Vidíme, že k velké ofenzivě se Rusové opravdu chystají. Je to hrozba pro miliony Ukrajinců. Máme takové přísloví: Oči se bojí a ruce dělají. Nemůžeme si přece jen lehnout a čekat.
Teď budu možná politicky nekorektní, ale Kreml má plán pro Ukrajinu a každého z nás: Buď se zřeknete své národnosti a stanete se Rusem, utečete, anebo vás čeká smrt. Říkám tomu asimilační genocida, protože to zcela odpovídá její definici podle mezinárodního práva. Každý člověk, který má oči a alespoň trošku intelektu, ví, co to znamená. Proto je pro Ukrajince naprosto zvláštní a nepřijatelná politika, která občas zaznívá z Bruselu nebo Washingtonu - bezpohlavní názory podobné Chamberlainově postoji vůči Hitlerovi ve 30. letech. Těší nás ale, že jde o marginální hlasy a většina Evropanů si stále zachovává zdravý rozum.
Anton Drobovyč
Od prosince 2019 řídí ukrajinský Institut národní paměti, který popularizuje, uchovává a brání ukrajinskou kulturu a historii. Více než třicet let po pádu Sovětského svazu se také podílí na dekomunizaci země.
Vystudovaný filozof a autor více než 50 vědeckých publikací z oblasti filozofie, kulturologie a antropologie Drobovyč se narodil v roce 1986 v Kyjevě. Po ruském vpádu na Ukrajinu se přihlásil do armády a donedávna bojoval na frontě na jihu a východě země. Působil v pěchotě, aero rozvědce i elitním výsadkovém vojsku. Poté, co jeho otec nedávno prodělal mozkovou mrtvici, byl převelen na základnu a stará se o něj. "Situace na frontě je natolik složitá, že pokud táta už nebude potřebovat moji péči, samozřejmě se do armády vrátím. Jsem k tomu způsobilý a mám i zkušenosti," říká.
Předpokládám, že nějaká jednání s Rusy o možném příměří jsou pro Ukrajinu nyní naprosto nepřijatelná. Ptám se proto, že takové názory zaznívají z mnoha evropských zemí, v posledních měsících například od slovenské vlády.
Každému, kdo tohle říká, doporučuju otevřít si učebnici dějepisu. Ať si přečtou, co říkal Hitler o Československu, Rakousku a Polsku. Klidně vám to připomenu: Když tyhle státy obsadil, pokaždé prohlašoval, že tohle je naposledy, tady skončíme, přestáváme střílet. Putin po anexi Krymu před deseti lety tvrdil to samé - tady končíme. To video existuje. Všichni, kdo tohle na Slovensku nebo jinde říkají, se můžou podívat a přesvědčit se sami.
V Evropě i ve vaší zemi existuje svoboda slova a žurnalistické práce. Buď tedy novináři můžou udělat podobně jako Tucker Carlson impotentní rozhovor po srsti s Putinem, nebo mají možnost vyzpovídat politika, který mluví o míru, a ukázat mu to video s Krymem a vedle toho záběry, co říkal Hitler po obsazení Sudet. Měli by ho dotlačit k tomu, aby řekl, jak to vidí a co si o tom myslí.
Teď krátká odpověď na vaši otázku: Ano, třeba i může následovat zastavení palby a příměří, ale všichni přece jsme dospělí holky a kluci, a proto chápeme, že to nebude žádný mír. Byla by to pouze přestávka, aby si Rusové doplnili zbraně a začali znovu.
Myslíte si tedy, že kdyby Putin mohl, půjde podobně jako Hitler dál?
V dobyvačné válce vždycky platí jednoduchá logika. Pokud jste už překročili všechny červené linie, proč se zastavovat, když vidíte jen vyplašené tváře? Pokud je někdo přesvědčený jít dál, co by ho mělo zastavit? Putin už zavraždil desetitisíce Ukrajinců a nikdo nic v podstatě neudělal, všichni jsou jen hluboce znepokojení. Co by mu mělo bránit zabrat i Moldavsko a pobaltské země? Opravdu jste si jistí, že NATO bude připravené k válce s Ruskem, nebo se bude snažit spíš o nějaký distanc? Budete připraveni toto riziko podstoupit, nebo radši pomůžete Ukrajině, aby se tenhle nádor nerozšířil dál?
Zrada Ukrajiny
Zabýváte se historií. Ve zlomových dějinných momentech, jako je válka na Ukrajině, se vždy objevovali kolaboranti, ostatně my s nimi máme bohaté zkušenosti z tehdejšího Československa. Je zrada některých Ukrajinců ve společnosti tématem, nebo je na to ještě brzy?
Je to horké téma. Tam, kde jsem válčil já, tedy na jižní a východní frontě, bylo opravdu hodně kolaborantů. Například policisté, příslušníci SBU nebo různí starostové a představitelé regionálních administrativ. Šlo o desítky procent obyvatel, kteří v nejtěžší chvíli zradili. Ukrajinci samozřejmě chtějí, aby se za své zločiny zodpovídali.
Spojovalo tyhle lidi něco nebo prostě podlehli tlaku, který na ně Rusové vyvíjeli?
Trestní právo jasně stanovuje, že každý zločin se posuzuje individuálně, nelze tedy moc zobecňovat. Ale jako člověk zabývající se historií můžu pojmenovat některé faktory, které zradě napomáhají. Rusové investovali miliardy dolarů na účinnou propagandu, která roky ovlivňovala ukrajinskou společnost. Udělali spoustu pro to, aby znovuzrodili sovětskou ideologii, která byla blízká starším lidem a tvrdila, že jsme s Ruskem vlastně jeden sovětský národ, že je jedno, z jakého města se bude Ukrajina řídit.
Motivy kolaborantů jsou různé, ale dají se shrnout do několika bodů. Někteří si mysleli, že se jim bude pod nadvládou Ruska dobře žít a budou mít lepší pozici ve společnosti, protože jim to Rusové slíbili. Dalším faktorem je také to, že Ukrajina je mladou demokracií, která za více než 30 let ještě nestihla vybudovat svoji úplnou demokratickou samostatnost. Dlouho jsme byli součástí Sovětského svazu a mnozí lidé si neuvědomili, že si mohou svůj život zařídit sami. Když pak do měst přijely ruské tanky, vylekali se a udělali všechno, co po nich Rusové chtěli. My jsme ale jako společnost obstáli a stále v téhle nerovné válce stojíme právě díky tomu, že většina lidí řekla "ne" a nepřistoupila na ruské podmínky a začala bojovat. Dokonce i někteří kolaboranti, kteří s Rusy spolupracovali, začínají mít pochybnosti. Proto teď taky máme na okupovaných územích hodně agentů.
Znal jste někoho, kdo takhle zradil? Nejde mi o známé politiky, jako je šéf okupační správy Chersonské oblasti Volodymyr Saldo, ale spíš o běžné lidi.
Znám několik velice dramatických příběhů. Například rodinu, kde manželka byla vřelou podporovatelkou Rusů a manžel naopak ukrajinský vlastenec. Nakonec se rozhodli na okupovaném území zůstat, protože žena doslova čekala na ruské vojáky. Paradoxně když se okupační úřady snažily jejího manžela mobilizovat, aby bojoval proti Ukrajincům, dělala všechno pro to, aby tomu zabránila. Ne proto, že by si nepřála, aby zabíjel Ukrajince, ale protože nechtěla, aby od ní odešel a šel bojovat. Je to jakési dvojí myšlení Rusů, kteří často chtějí přinést velikost svému národu, utopit všechny nepřátele v krvi, všechno přetvořit v radioaktivní spad, ale když to mají udělat vlastníma rukama a na úkor svého komfortu, tak se jim do toho vůbec nechce.
