Donji Lapač/Záhřeb (od našeho zvláštního zpravodaje) - Kdo chce zažít chorvatskou verzi českých Sudet, stačí, když na magistrále mezi Plitvickými jezery a Zadarem opustí štrúdly autobusů a před Bjelopolje zatočí doleva.
Srovnání není přehnané; po patnácti kilometrech krajina nápadně připomíná severočeské pohraničí.
Kdo přimhouří oči, namísto masivu Lička Plješivica uvidí Krušnohoří. Osud mají obě místa podobná, přestože jejich příběhy dělí přesně padesát let. Stěhovat se zde muselo 200 tisíc Srbů.
Takový transfer civilistů Evropa od 2. světové války nezažila.
"7. srpna 1995 začalo chorvatské dělostřelectvo pálit z hor," vzpomíná na operaci Oluja ("Bouře") starosta vesnice Donji Lapač Dušan Šijan. Vše zná z vyprávění Milana Iliče, který spolu s dalšími pěti starými lidmi zůstal a jako jediný vraždění přežil.
Na rozdíl od sudetských Němců se desítky tisíc Srbů v roce 1999, po smrti hlavního architekta "etnicky čistého Chorvatska", prezidenta Franjo Tudjmana, začaly vracet.
Pod kontrolou
Srbové žijí v chorvatském příhraničí od 16. století, kdy jim půdu odplatou za hlídání hranic darovalo Rakousko-Uhersko. V současné době hlídá někdejší Vojnu Krajinu chorvatská policie.
"Pod kontrolou máme úplně všechno, kdyby tu byly problémy, jsme první, kdo to ví," mává rukou policista Ivan nad otázkou, zda příhraničí, někdejší útočiště srbských polovojenských jednotek z Republiky Srbská Krajina (1991-1995), způsobuje trable. Bere na sebe nezvykle ochotně roli vesnického průvodce a začne vyprávět o tom, jak je služba v zaostalém a pustém kraji nudná.
Chorvatští vojáci v okolí vypálili a vyrabovali na 600 domů. Zpola obydlená obec už je zase opravená. Na první pohled je jasné, že tu teď řeší jiný problém - nezaměstnanost. Srbové tu pořád tvoří sedmdesátiprocentní většinu, zbytkem obyvatel jsou Chorvaté nebo Chorvaté, kteří přišli z Bosny a za levnější cenu dostali od státu domy po Srbech.
"Pány si nevybíráte, jednoho dne jste součástí Chorvatska, druhý den z Kninu vzkážou, že patříte pod Republiku Srbskou Krajinu, co zmůžete?" vysvětluje svůj postoj k dějinným událostem starosta a lékař Šijan.
Četníci!
Partyzánské město Knin přeměnili srbští separatisté na metropolí jejich uměle vytvořeného státu. Ve vedení se vystřídali Goran Hadžič, Milan Babič a Milan Martič. Všichni byli usvědčeni Mezinárodním trestním tribunálem z válečných zločinů.
Jejich brutální řádění - podporované Slobodanem Miloševičem - se rozhodli Chorvaté ukončit právě prostřednictvím operace Oluja.
Jak vyplývá z haagského soudního spisu, vedeného na chorvatského generála Ante Gotovinu, první vojáci ve starých jugoslávských uniformách dorazili do Donjiho Lapače po poledni.
Našli tam zmíněného Milana Iliče, jeho bratra Marka, Steva Ajdukoviče, manžele Bibičovi a invalidní "Biku" Djukičovou.
"Křičeli na nás, že jsme četníci," svědčil v Haagu Ilič.
Když zadržené Srby jakoby s nezájmem, volným krokem odváděli po silnici na Gornji Lapač, utekl a schoval se v křoví.
Pak slyšel osm výstřelů.
Kde se nachází "Bika" Djukičová a zda je vůbec naživu, to dodnes nikdo neví.
Diskriminace
Šijan vedle obecního úřadu vede i místní nemocnici.
Konflikty? Násilí? "V hospodě se chlapi hádají leda tak o politice," říká. Sám byl před lety bývalým starostou obviněn z toho, že odmítl poskytnout lékařskou péči členům Nezávislé demokratické srbské strany (SDSS).
"Nebyla to pravda. Jinak je tu klid. Víc mě trápí, že mladí lidé nechtějí zůstávat. Buď jsou v Bělehradě, nebo v zahraničí."
"Když se snaží dostat zpět, tak jen kvůli chorvatskému pasu. Těší se na Unii," krčí rameny.
Situace místních Srbů ale není dva roky před vstupem Chorvatska do EU zdaleka ideální. Z někdejší páté kolony ovládající třetinu území se stala trpěná menšina. Jejich práva zajišťují zákony, včetně ústavy.
"Jsou to ale jen mrtvá slova na papíře," stěžuje si Nemanja Relič ze Srbského demokratického fóra (SDF), jež se věnuje obraně práv Srbů v Chorvatsku.
V Záhřebu si jeho kolegové vysloužili přezdívku "Nepřátelé státu".
Jak zareaguje EU?
Srbové se podle SDF potýkají s diskriminací všude, ať už v práci, nebo na chorvatských úřadech. Ty jim komplikují snahy o návrat, žádosti o opravy domů či pokusy o získání zcizeného majetku. Soudy se válečnými zločiny spáchanými na Srbech zabývají sporadicky.
Relič jedním dechem dodává, že ještě větší kritiku si zaslouží srbské elity. "Brusel si neuvědomuje, že šéf strany Milorad Pupovač je prospěchář a vůbec srbskou menšinu nereprezentuje," kritizuje šéfa SDSS, který je v koalici s vládním Chorvatským demokratickým společenstvím.
"Jejich chování má devastující efekt. Nejzářnějším příkladem je nový volební zákon týkající se menšin. SDSS si prakticky zmonopolizovala moc nad srbskou minoritou."
"Připomíná to právní chování Mussoliniho," dodává Relič.
"Podle našeho názoru Chorvatsko na vstup do EU rozhodně připravené není."
