Džerba/Tunis (Od našeho zpravodaje) - V holičství v úzké uličce starého města Homt Súk na ostrově Džerba se odehrává vášnivá politická diskuse.

Holič Muhsín Eluatí, kterému malá živnost patří a zdědil ji od otce, hájí pravděpodobného vítěze voleb, islámskou stranu An-Nahda. Mnozí Tunisané se jí obávají, ale holič ne.

"Volil jsem An-Nahdu, protože jsou to čistí a nezkorumpovaní lidé. Myslím si, že nebudou krást, nebo budou alespoň méně než ti ostatní."

Zákazník s tváří bílou od holicí pěny (v Tunisku holiči na rozdíl od Česka stále i holí) oponuje. "Podvodníci jsou všichni."

Taková debata je ke slyšení asi skoro všude na světě, pro Tunisko je však tato doba výjimečná.

Revolucí svrhlo v lednu dlouholetého diktátora Zína Abidína bin Alího a nastartovalo tak revolty v dalších arabských státech. Ty kromě jiného přivedly egyptského prezidenta Husního Mubaraka před soud a libyjského vůdce Muammara Kaddáfího do hrobu.

Poprvé v historii mohli Tunisané rozhodovat v neděli ve skutečně pluralitních volbách, v nichž si mohli svobodně vybrat. Volební účast se podle prvních údajů pohybovala kolem 75 procent oprávněných voličů.

Volby jsou velmi sledované v dalších arabských státech i v Evropě, protože napoví, jakým směrem se politický vývoj v oblasti bude ubírat, jaký trend se prosadí. Například v Egyptě.

Podle zprávy tuniské rozhlasové stanice Mosaique islámská An-Nahda (Obnova) na základě průběžného sčítání vede, v některých obvodech dostala přes čtyřicet procent hlasů.

Za ní skončily liberální a levicové formace. Kongres pro republiku a sociální demokraté (Ettakatol). Ve volbách Tunisanů v zahraničí údajně také zvítězila An-Nahda.

/* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {"Normální tabulka"; ""; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman"; }

Hlasovací lístky se sčítají ručně a dvakrát, takže konečné výsledky budou možná známy až v úterý.

Úspěch islámské strany se nelíbí například bankéři Raduánu Elúmímu, synovi tuniského otce a české matky. Letos 14. ledna se v centru Tunisu zúčastnil obrovské demonstrace, která vyústila v odlet nenáviděného prezidenta Bin Alího do exilu. Islamisty považuje za nebezpečí pro tuniskou demokracii.

Je voličem Pokrokové demokratické strany, která dopředu odmítla povolební koalici s islamisty.

"Chtějí vrátit vývoj zpět. Mají zájem hlavně o ministerstva školství a kultury, aby mohli prosazovat svojí agendu. Někteří z nich by například chtěli, aby ženy nepracovaly a zůstaly doma."

Podle něj dost lidí vystrašily nedávné incidenty, při kterých radikální islamisté na demonstraci požadovali vyhlášení islámského práva šaríja a napadli budovu univerzity ve městě Sousse, která odmítla pustit ke studiu ženy se zahaleným obličejem.

An-Nahda se od těchto extremistů distancuje, podle Raduána Elúmího se jí ale nedá věřit. "Hovoří jakoby umírněně a tolerantně, ale když dostanou do ruky moc, bude to hrůza."

Skepticky se dívá na další vývoj Čech Lukáš, který v Tunisku žije už devět let a má tady rodinu (celé jméno si nepřál zveřejnit). Podle něj se od pádu prezidenta Bin Alího zhoršila bezpečnost. Policisté zmizeli z ulic, více se krade.

"Ještě letos tady dokončím nasmlouvanou práci a chystáme se s manželkou do Česka," říká.

Podle něj se Tunisané stále více polarizují. Buď jsou pro An-Nahdu, nebo proti ní. "Ať to dopadne jakkoliv, jedna část bude naštvaná a může vyjít do ulic."

O napětí svědčí fakt, že na Ghannúšího někteří lidé v neděli po jeho odchodu z volební místnosti pokřikovali, že je terorista a ať zase odejde z Tuniska.

Předákem An-Nahdy je sedmdesátiletý veterán Rašíd Ghannúší. V roce 1992 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, až do letošního roku žil v exilu v Londýně.

V programu slibuje, že strana nebude nikomu nic vnucovat a ctí demokracii. Popřel, že by chtěla omezovat práva žen nebo vůbec individuální svobody.

Chce přitáhnout zahraniční investice, bojovat proti korupci a vytvářet pracovní místa. To jsou ovšem hesla, pod kterými tady jdou do voleb skoro všechny strany.

Nepokoje nebo radikalizace by mohly mít negativní vliv na důležitý zdroj tuniských příjmů. Turistiku.

Každý pátý Tunisan je přímo či nepřímo zaměstnán v turistickém ruchu a všichni se shodují, že kolaps tohoto odvětví by znamenal katastrofu. I An-Nahda tvrdí, že v každém případě stojí o turisty a bikiny nebo pivo jí na plážích a v hotelích nevadí.

Letošní rok kvůli revoluci zaznamenali hoteliéři, cestovní kanceláře a tuniská státní kasa značný propad ve výdělcích. Kvůli nepokojům ze začátku roku a také válce v sousední Libyi.

Počet turistů mířících sem z Evropy poklesl ve srovnání s předchozími léty o čtyřicet procent. Sbohem dali Tunisku ve velké míře například Němci. O Češích to tolik neplatí.

"Zaznamenali jsme letos snížený zájem o Tunisko jen o deset procent. To je mnohem méně než cestovní kanceláře v jiných evropských zemích," řekl Aktuálně.cz obchodní ředitel cestovní kanceláře Exim Tours Jan Koláčný.

Číšník z restaurace Les Palmiers na Džerbě to ale vidí jinak. „Mám Čechy rád, jsou to milí hosté. Bývalo jich tu hodně, ale letos velmi málo."

Také vykopávky slavného Kartága, častý cíl jednodenních výletů z hotelů na plážích, vypadají poněkud opuštěně. Den před volbami stály na velkém parkovišti jen čtyři autobusy, vesměs s ruskými návštěvníky.

Všechny strany nicméně slibovaly, že volební výsledky v klidu přijmou. Přesto jsou po celé zemi policie a armáda v pohotovosti a někteří lidé si nakoupili pro příští dny zásoby vody a potravin.