Bangkok - S tím, že ho na palubě rybářské lodi čekají nekonečné hodiny dřiny, čtyřicetiletý Thajec Samart Senasook počítal.
Netušil ale, že se stane novodobým otrokem a místo jedné sezony na rybářské lodi stráví šest let v plovoucím pekle. Že bude dřít dvacet hodin denně pouze za nuzné jídlo a vodu, které bude dostávat jen tolik, aby přežil a mohl dál pracovat.
Otroků jsou stovky tisíc
Stejně jako další stovky tisíc lidí padl do rukou námořních otrokářů, kteří bezohledně zneužívají lidské síly pro lov na Západě vysoce ceněných mořských plodů.
Černý lov mořských plodů v otřesných podmínkách je mnohamiliardový krvavý byznys.
Thajská vláda odhaduje, že v rybářském průmyslu pracuje 145 000 lidí, přičemž okolo 80 % z nich tvoří přistěhovalci z Barmy, Kambodže a Laosu. Organizace Raks Thai Foundation však varuje, že až dalších 200 000 lidí rybaří načerno, často v otřesných podmínkách.
Oficiální čísla a skutečnost se rozcházejí, také pokud jde o počet rybářských lodí. Zatímco úřady evidují 57 000 rybářských plavidel, ve skutečnosti jich pod thajskou vlajkou může brázdit moře až 120 000.
Každý rok míří na světové trhy mořské plody za 6,9 miliardy dolarů, což odpovídá 169 miliardám korun. Z toho trhy ve Spojených státech a v Evropě ročně pojmou krevety a další oblíbené mořské pochoutky za 2,5 miliardy dolarů (61,2 miliardy korun), píše CNN s odvoláním na statistiky Thai Union Frozen Products, což je jeden z největších thajských vývozců.
Případy jako přes kopírák
Scénář je vždy stejný. Otrokáři své oběti lákají na rychlý a tučný výdělek.
Samartův sen o pohádkovém výdělku se ale - stejně jako ve většině případů - rozplynul hned poté, co loď odrazila od břehu. Šest následujících let nepoznal nic než hlad, bolest, nevyspalost a neustálý děs z toho, jakou další krutost jeho věznitelé vymyslí.
"Kapitán mě mlátil a kopal. Neustále mi tekla krev z nosu a úst. Na zubech mám ještě fleky od krve. Čelisti jsem měl tak zhmožděné, že mě bolelo každé sousto," líčí v rozhovoru s reportérkou CNN.
Nebylo úniku. Drtivou většinu času se loď plavila na širém moři, do přístavu se uchylovala, jen aby vyložila úlovek.
Myslel jsem na svou rodinu, na svou matku. Byly ale chvíle, kdy jsem uvažoval o tom, že prostě skočím do vody a zabiji se.
Beznaděj nebrala konce a zotročenému muži se začaly drát na mysl zoufalé myšlenky. "Myslel jsem na svou rodinu, na svou matku. Byly ale chvíle, kdy jsem uvažoval o tom, že prostě skočím do vody a zabiji se," přiznává.
"Při životě mě udržoval kamarád ze strojovny, který mě vždy podpořil," vzpomíná vězněný Thajec. Když už loď někde přistála, nikdo ze zotročené posádky nemohl ven, veškeré doklady si kapitán nechával u sebe.
Z pasti do pasti
Od ledna 2009 se Samart Senasook na palubě otrokářské lodi rodnému Thajsku neustále vzdaloval. Částečné vysvobození přišlo až letos v březnu, kdy loď zastavila indonéská pobřežní stráž.
Po prvotní radosti z osvobození ale přišel šok. Doklady totožnosti, které měl kapitán lodi u sebe, byly falešné a Samart Senasook spolu s dalšími zůstal bez peněz a jakékoliv pomoci uvězněn v Indonésii.
Pomohl až otevřený dopis thajské vládě. Po něm se věci daly do pohybu. Do případu se vložila thajská Síť pro ochranu práv zaměstnanců a zajistila Samartovu repatriaci.
Měl štěstí, které až tři tisíce dalších v oblasti ostrovů Ambon a Benjina v jihovýchodní Asii neměly.
Podle Maxe Tunona z Mezinárodní organizace práce, tedy agentury pro ochranu práv zaměstnanců při OSN, se problém daří řešit zaváděním kontrol a preventivních opatření. Pokrok se ale dá jen těžko změřit.
