Washington - Po celou dobu dějin vyzývaly nové velmoci ty staré na bitevních polích, v jednacích síních nebo za pomoci nejmodernějších technologií, píše agentura AFP.
Muscatine ve státě Iowa, malé a klidné městečko na březích Mississippi, kde žil Marc Twain, navštívil letos v únoru náměstek předsedy Čínské lidové republiky Si Ťin-pching.
Připomněl tu svou studijní cestu před 27 lety a jeho slova byla přátelská. Jeho návštěva však možná zůstane v análech dějin jako historická událost. Si se má příští rok stát nejvyšším vůdcem Číny. Za jeho vlády Čína možná vystřídá Spojené státy na pozici první světové ekonomiky.
Pod vlajkami s hvězdami, které hrdě vlají nad americkými kraji, se rozvířila vášnivá debata: patří velká epocha Spojených států definitivně minulosti? Amerika v posledních letech zaznamenala nejvyšší nezaměstnanost za tři desítky let a rozdíly v příjmech dosáhly svého vrcholu.
Abychom ukázali praktický příklad teorie úpadku, stačí sednout do letadla na jednom ze zastaralých amerických letišť a zamířit na zbrusu nová letiště v Asii.
Obama studoval padlé civilizace
Nicméně studenti z celého světa přicházejí dále na americké univerzity.
Jen málo objektivních pozorovatelů by se odvážilo tvrdit, že se zemi, která vynalezla letadlo, internet a Simpsonovi, nedostává tvůrčích sil. A to nemluvíme o drtivé převaze Spojených států vůči kterékoli zemi světa, pokud jde o vojenské výdaje.
O úpadku Spojených států se nehovoří poprvé. Podle některých začal za vietnamské války. Podle jiných v době prudkého vzestupu Japonska. Tato otázka je nicméně v letošním volebním roce v centru národní diskuse.
Republikánský uchazeč o Bílý dům Mitt Romney obviňuje prezidenta Baracka Obamu, že řídil úpadek Spojených států místo toho, aby stimuloval jejich výjimečnost.
V prvních dnech Obamovy vlády přiznávali někteří z jeho poradců, pečlivě se vyhýbající slovu úpadek, že studují případy dřívějších velkých změn v rovnováze světa, jako byl před sto lety vzestup Spojených států vůči Velké Británii, s cílem zabránit tomu, že by Amerika vstoupila do konfliktu s Čínou.
Od té doby se jejich tón změnil. V lednu Obama prohlásil, že jeho zahraniční politika obnovila ve světě pocit, že Amerika je jedinou velmocí, bez níž se nelze obejít.
Nejsme jako Británie
Ministryně zahraničí Hillary Clintonová nedávno horlivě obhajovala aktivní roli Spojených států ve světě a zdůrazňovala, že rok 2012 není rokem 1912, kdy rozpory mezi Velkou Británií, která prožívala úpadek, a prudce se rozvíjejícím Německem připravily půdu pro první světovou válku.
Úpadek se rovněž stal oblíbeným tématem myslitelů. V nedávné úspěšné eseji jeden z předních amerických sinologů Wang Jisi tvrdí, že čínští vůdci jsou přesvědčeni, že naše epocha znamená začátek konce americké supervelmoci, a spatřují ve většině akcí Spojených států, včetně prodeje zbraní Tchaj-wanu či výzev k respektování lidských práv, symptomy slabosti země snažící se zabránit vzestupu Číny.
To nás znovu přivádí do Iowy. Obyvatelé Muscatinu mají přes alarmující slova o vzestupu Číny a pádu Spojených států jiné názory než četní politici.
Mnoho lidí z tohoto města s 23 tisíci obyvateli říká, že Čínu navštívili, ať již kvůli práci nebo v rámci studia. Mnozí říkají, že jsou znepokojeni situací s lidskými právy v této komunistické zemi, ale rovněž tak mnozí soudí, že ekonomický vzestup Číny je cosi pozitivního. Nikdo se zřejmě neděsí toho, že by Čína jednou Spojené státy předstihla.
Muscatine není izolovaným případem. Průzkumy v celostátním měřítku ukazují, že většina Američanů očekává, že Čína sebere Spojeným státům titul první světové velmoci. A že většina Američanů má o Číně dobré mínění.
Čína, jejíž obyvatelstvo je více než čtyřikrát početnější než v USA a jejíž růst je silný a trvalý, nevyhnutelně směřuje k postavení první ekonomické mocnosti světa. To ovšem nebrání většině Číňanů vyslovovat se pro silnou Ameriku, už jen proto, aby Spojené státy zůstaly významným odběratelem čínské produkce.
Ovšem na druhé straně Pacifiku každý politik, který otevřeně zpochybňuje roli Spojených států jako světového vůdce, páchá sebevraždu. Kdyby však Spojené státy skutečně ztratily postavení světového lídra, bylo by to spíše měkké přistání.
