Praha - Lékař záchranné služby v Kyjevě, Maksym Ionov, se podílel na výběru pacientů přivezených na ošetření do Česka. Během největších střetů demonstrantů s policií pomáhal sbírat a ošetřovat zraněné. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popsal situaci na Majdanu i to, proč bude pro Ukrajince těžké dát věci do pořádku.
Aktuálně.cz: Jak probíhal výběr zraněných na převoz do České republiky?
Hlavními kritérii byla složitost a akutnost případů. Další důležitou věcí bylo sehnat potřebné dokumenty pro cestu a tak dále.
Na převoz do České republiky jsme vybírali zraněné ze všech kategorií. Nejčastěji se jednalo o střelná poranění - zranění horních a dolních končetin, včetně amputací, střelná ranění břicha, poranění v oblasti hlavy. Zvláště v posledním měsíci, kdy docházelo k násilnostem, stříleli útočníci na oblast hlavy, konkrétně na oči.
Účastníci protestů mají zranění očí, ať už v důsledku použití chemických preparátů, nebo i poranění způsobené žárem. Což ukazuje na to, že proti lidem byly použity některé plyny.
A.cz: Můžete uvést, o jaké plyny šlo?
Podle symptomů pacientů, které nám přinášeli na zřízené lékařské stanice, bych řekl, že šlo o neuroparalytický plyn. Protože nejen pacienti, ale také ošetřující personál vykazoval známky psychického ochromení. Takže kromě slzného plynu byl pravděpodobně používán i nějaký neurogenní plyn.
V době nejhorších bojů jsme měli až pět set pacientů denně
A.cz: Jaký byl zájem o převoz ze strany Ukrajinců?
Zájem o převoz do Česka byl poměrně velký a sběr potenciálních pacientů rychlý. Zraněné jsme aktivně hledali, protože se často skrývali. Ale dostávali jsme i doporučení od příbuzných zraněných, a od personálu, který pracuje v českých nemocnicích. Jediné, co transport mohlo brzdit, byla obava z převozu těžce zraněných pacientů. Velmi důležité bylo také to, že česká letadla byla speciálně upravena, včetně lékařského doprovodu.
Snažíme se jednotlivé země nepřetěžovat. První letadlo se zraněnými, které z Kyjeva odletělo, bylo do Litvy. Další tři letadla byla vypravena do Polska, některá však byla pouze pro sedící pacienty, a v sobotu odletěli zranění do Německa. V následujících dnech pravděpodobně přiletí ještě polské letadlo a v rezervě je také jedno do České republiky, ale bude záležet na situaci.
A.cz: Pracujete v záchranné službě. Mohl byste vyčíslit, na kolik zraněných připadalo kolik ošetřujících lékařů?
Víte, měl bych vysvětlit, že od roku 2010 jsem poměrně aktivní v protirežimním hnutí. Když začala revoluce, vzal jsem si dva týdny nemocenskou a potom měsíc dovolené, která mi teď v úterý skončí. Ošetřovatelem zraněných aktivistů jsem tedy dobrovolně. Situaci vám tedy vysvětlím po svém.
Na samém začátku protestů jsme zřídili čtyři pracoviště. Jakmile se situace zkomplikovala, jejich počet stoupl na osm. Když začali lidi mlátit, bylo jich deset. A jakmile začali lidi střílet, fungovalo celkem patnáct stanovišť. Na každém pracovišti bylo v průměru patnáct až dvacet zdravotníků, lékařů a dalšího zdravotnického personálu. V klidnějších obdobích jsme měli sto padesát až dvě stě pacientů na jednom pracovišti denně. V nejhorším období jich bylo denně až pět set.
V nejhorší situaci, 18. února, jsme v Domě odborů na Majdanu, který později shořel, zmobilizovali síly a pracovalo tam až sto dvacet zdravotníků. Na třech patrech jsme zřídili provizorní chirurgické operační sály, na kterých pracovalo pětadvacet až třicet týmů chirurgů, traumatologů a sester. Neustále operovali nové donesené zraněné. O událostech toho dne by se měla napsat kniha, aby se na ně nezapomnělo.
Umírali především mladí lidé
A.cz: A kdybyste měl charakterizovat kyjevské zraněné?
Můžu je charakterizovat pouze obecně. Podle obětí soudím, že za barikádami bojovali především mladí lidé, od dvaceti do třiceti let. Ale mezi oběťmi byli i starší lidé, například veteráni z Afghánistánu, kterým bylo čtyřicet nebo padesát let. Zranění pak jsou ze všech věkových kategorií.
Lidi měli střelné rány, pohmožděniny, způsobené obušky, se kterými šla na lidi speciální jednotka Berkut. A pak jsou takoví, kteří utrpěli zranění kvůli tituškům, nájemným provokatérům, kteří pracovali pro předchozí režim. Ti demonstranty napadali.
Kromě toho rozbíjeli a ničili výkladní skříně obchodů, domy a podobně, aby obrátili náladu místního obyvatelstva proti demonstrantům. Až místní předáci opozice pochopili, o co jde a snažili se je identifikovat.
A.cz: Ví se, kolik takových provokatérů zhruba je?
Je jich pět set až tisíc a ukázalo se, že většina z nich pochází z Charkova, Doněcku nebo Lugansku. Často jsou rozváženi autobusy po celé zemi. Novináři dokázali, že ti samí lidé se účastnili podobných provokací v různých městech. I já jsem byl v Kyjevě ne jednou svědkem toho, jak jsou jim vypláceny peníze u autobusů.
Prorežimní média tohle samozřejmě neukazují. Zobrazují je jako aktivní mladé lidi, kteří se jenom snaží bojovat s extremisty a teroristy.
A.cz: Jak to teď v Kyjevě vypadá?
Musím říct, že mě fascinuje, kolik lidí přijíždí do Kyjeva, aby položili květiny a zapálili svíčky obětem. Svědčí to o obrovské historické důležitosti těchto událostí. Lidé se dočkali vítězného konce, už je zformována nová vláda a jsou vyhlášeny prezidentské volby. Část Majdanu se jich zřejmě bude účastnit.
V hotelu se mi podařilo naladit ruský televizní kanál a viděl jsem, nakolik pokroucené informace o Ukrajině tam vysílají. Jak miliony lidí vydávají za skupinku radikálů. Ruští obyvatelé tak dostávají naprosto mylné informace.
A.cz: Co myslíte, že se stane s východní části Ukrajiny?
Věřím a doufám, že občanská válka v zemi nebude. A proč si to myslím? Protože myšlenku války v zemi zakládají buď stoupenci Ruska, nebo nějací ruští agenti, kteří jsou na Ukrajině. Osmdesát procent obyvatel Ukrajiny je proti režimu Janukovyče.
Zatímco v Charkově založená organizace existuje jenom na papíře a jsou v ní možná nějací politici, v domobraně Majdanu, která sice právně neexistuje, jsou zainteresovány stovky tisíc lidí. Takže je vám asi jasné, na jaké straně misky vah se pohybujeme.
To, že se Rusko snaží vyhrotit situaci na Krymu, musíte chápat tak, že v Rusku skončila olympiáda, Putin se probudil a zjistil, že je třeba něco dělat. A své kroky se snaží obhájit tím, že jsou tam jen samí extremisté. To co se děje v Kyjevě, je totiž hrozba pro politiky, jako je Lukašenko. Politické uvědomění lidí, kteří byli na Majdanu, se během několika měsíců velmi posunulo. Už není tak snadné říct jim, tenhle je dobrý a ten špatný.
A.cz: Jak dlouho si myslíte, že bude trvat obnova a návrat do "normálu"?
To je asi nejtěžší otázka. Velkou roli určitě sehraje zformovaný Euromajdan. Obnovení silnic a budov je otázkou času a financí. Obnovení ekonomiky a vlády je složitější a bude to trvat déle.
Ani v srdcích a myšlení účastníků Majdanu ještě revoluce neskončila. A bude dost těžké dostat se zase do normálu. Vezměte si, jak dlouho se lidé vzpamatovávali z předchozí oranžové revoluce, která trvala dva až tři týdny. Tahle revoluce trvala tři měsíce a zemřelo mnoho lidí. Ale těžko soudit, jsem lékař, ne politik.
