Svědectví žen po návratu z války: Amerika si nás neváží

Roman Gazdík
20. 12. 2009 11:05
Američané se k nim nechovají jako k válečným veteránům. Nevěří, že bojovaly.
Foto: Reuters

Washington - Sexuální obtěžování, rozvod po příjezdu domů a naprosté nepochopení, proč i ona byla v boji. I tak může podle agentury AP vypadat příběh americké vojákyně nasazené v Afghánistánu nebo v Iráku.

Ženy po návratu z válečných zón se v průměru častěji rozvádějí než muži, jsou náchylnější k posttraumatickému stresu a spíše než muži se ocitají bez střechy nad hlavou.

Ve válkách v Afghánistánu a Iráku bylo nasazeno 230 tisíc amerických vojákyň a nejméně 120 z nich přitom při tom zemřelo. Dalších 650 bylo zraněno.

V boji, ne v kuchyni

Pentagon neumožňuje, aby byly ženy posílány přímo do bojových misí. Jenže charakter obou posledních amerických válek dělení na bojové a nebojové operace částečně stírá. Ženy sloužící jako řidičky, pilotky, vojenské policistky či kulometčice se často ocitají uprostřed akce.

Jessica Lynchová zůstává pro mnoho lidí prototypem vojákyně USA. Během invaze do byla Iráku zajata a údajně bita a znásilněna. To se později ukázalo jako nepravda. Mýtus americké hrdinky padnul i poté, co sama obvinila Pentagon z šíření lží.
Jessica Lynchová zůstává pro mnoho lidí prototypem vojákyně USA. Během invaze do byla Iráku zajata a údajně bita a znásilněna. To se později ukázalo jako nepravda. Mýtus americké hrdinky padnul i poté, co sama obvinila Pentagon z šíření lží. | Foto: US Army

A když se pak vrátí do USA, čeká je nepochopení.

"Lidé za námi nechodili a neděkovali nám za naši službu stejným způsobem jako mužům. Nezvali nás zadarmo na pivo v barech, když jsme se poprvé vrátily," říká někdejší seržant Kayla Williamsová, která sloužila v Iráku.

Američané se podle ní domnívali, že jsou pouze manželky nebo přítelkyně vojáků.

"Když se vrátíme domů, chceme prostě jen vědět, že za námi Amerika stojí," říká dvaatřicetiletá Genevieve Chaseová z Virginie. "To je to nejdůležitější. Ženy tam odjíždějí. A když se vracíte domů, chcete se cítit vítány, a ne se vracet k lidem, kteří vám nepřiznají, co jste dokázaly a co obětovaly."

Chasová upozorňuje také na jeden zdánlivý detail. Její mužští kolegové z Afghánistánu s nimi teď odmítají zajít na pivo, protože si to nepřejí jejich ženy a přítelkyně.

"Jedna z těch nejtěžších věcí, se kterou jsem se musela vyrovnat, byla, že jsem jako žena přišla kvůli jejich rodinám o své nejlepší kamarády a spolubojovníky," prozrazuje seržantka v záloze.

Chaseová tak společně s dalšími vojákyněmi založila organizaci Američtí ženští veteráni (AWV), která má na Facebooku nyní téměř 4300 fanoušků.

Raději mlčet

Podle kulometčice Rachel McNeillové se lidé v USA také často domnívají, že vojákyně na své zámořské mise přijíždějí jen do počtu a že se vlastně do nebezpečných situací ani nedostanou.

Foto: Reuters

"Aha, nic moc jsi tam nedělala, nebo jsi byla jen na základně," popisuje tento přístup s tím, že i ona sama začala kvůli takovým názorům pochybovat, jestli je ve skutečnosti válečným veteránem. Dodnes přitom trpí poruchami sluchu kvůli výbuchům bomb nastražených u cest na konvoje, které v Iráku chránila.

Aime Sherrodová z amerického letectva, která byla nasazena v Iráku třikrát, prý po několik let vůbec lidem neříkala, že je válečným veteránem.

"Prostě jsem to vzdala a neříkala nikomu, že jsem kdy byla v armádě, protože jsem z toho všeho byla znechucená," řekla AP.

 

Právě se děje

Další zprávy