Washington - Sexuální obtěžování, rozvod po příjezdu domů a naprosté nepochopení, proč i ona byla v boji. I tak může podle agentury AP vypadat příběh americké vojákyně nasazené v Afghánistánu nebo v Iráku.
Ženy po návratu z válečných zón se v průměru častěji rozvádějí než muži, jsou náchylnější k posttraumatickému stresu a spíše než muži se ocitají bez střechy nad hlavou.
Ve válkách v Afghánistánu a Iráku bylo nasazeno 230 tisíc amerických vojákyň a nejméně 120 z nich přitom při tom zemřelo. Dalších 650 bylo zraněno.
V boji, ne v kuchyni
Pentagon neumožňuje, aby byly ženy posílány přímo do bojových misí. Jenže charakter obou posledních amerických válek dělení na bojové a nebojové operace částečně stírá. Ženy sloužící jako řidičky, pilotky, vojenské policistky či kulometčice se často ocitají uprostřed akce.
A když se pak vrátí do USA, čeká je nepochopení.
"Lidé za námi nechodili a neděkovali nám za naši službu stejným způsobem jako mužům. Nezvali nás zadarmo na pivo v barech, když jsme se poprvé vrátily," říká někdejší seržant Kayla Williamsová, která sloužila v Iráku.
Američané se podle ní domnívali, že jsou pouze manželky nebo přítelkyně vojáků.
"Když se vrátíme domů, chceme prostě jen vědět, že za námi Amerika stojí," říká dvaatřicetiletá Genevieve Chaseová z Virginie. "To je to nejdůležitější. Ženy tam odjíždějí. A když se vracíte domů, chcete se cítit vítány, a ne se vracet k lidem, kteří vám nepřiznají, co jste dokázaly a co obětovaly."
Chasová upozorňuje také na jeden zdánlivý detail. Její mužští kolegové z Afghánistánu s nimi teď odmítají zajít na pivo, protože si to nepřejí jejich ženy a přítelkyně.
"Jedna z těch nejtěžších věcí, se kterou jsem se musela vyrovnat, byla, že jsem jako žena přišla kvůli jejich rodinám o své nejlepší kamarády a spolubojovníky," prozrazuje seržantka v záloze.
Chaseová tak společně s dalšími vojákyněmi založila organizaci Američtí ženští veteráni (AWV), která má na Facebooku nyní téměř 4300 fanoušků.
Raději mlčet
Podle kulometčice Rachel McNeillové se lidé v USA také často domnívají, že vojákyně na své zámořské mise přijíždějí jen do počtu a že se vlastně do nebezpečných situací ani nedostanou.
"Aha, nic moc jsi tam nedělala, nebo jsi byla jen na základně," popisuje tento přístup s tím, že i ona sama začala kvůli takovým názorům pochybovat, jestli je ve skutečnosti válečným veteránem. Dodnes přitom trpí poruchami sluchu kvůli výbuchům bomb nastražených u cest na konvoje, které v Iráku chránila.
Aime Sherrodová z amerického letectva, která byla nasazena v Iráku třikrát, prý po několik let vůbec lidem neříkala, že je válečným veteránem.
"Prostě jsem to vzdala a neříkala nikomu, že jsem kdy byla v armádě, protože jsem z toho všeho byla znechucená," řekla AP.
