St Paul, Minnesota - Málokdo si dovede představit, že by se ulicemi našich měst proháněla vozidla obložená slunečními panely. Nebo dokonce solární vozítka řízená někým na dálku.
Automobily na solární pohon - ať už ty s řidiči, nebo bez nich - však rozhodně mají budoucnost. Aspoň pokud se podaří snížit náklady na jejich výrobu a provoz a výrobci zajistí, aby byly stoprocentně spolehlivé.
Zatím jsou k vidění hlavně na spektakulárních závodech solárních aut, jako byl ten, jenž se o víkendu jel v chilské poušti Atacama, kde je sluneční energie k mání v dostatečném množství po celý rok. Účastnilo se ho patnáct vozidel z Chile, Argentiny, Venezuely a Indie. Ujet musela celkem 1300 kilometrů.
Vítěz závodu poletí za odměnu do Švýcarska, aby se mohl seznámit s letounem na sluneční pohon Solar Impulse, s nímž chce dobrodruh a vzduchoplavec Bertrand Piccard příští rok obletět zeměkouli.
Pravidla provozu
Hned několik amerických států - mezi nimi Kalifornie, Florida a Havajské ostrovy - už oznámilo, že vytvoří náležitý legislativní rámec, aby auta na solární pohon mohla do běžného silničního provozu. Nevada dokonce v červnu schválila první licenci pro solární vozidla.
Podmínky, která auta musí splnit, jsou ale mimořádně přísné. Na testovacích tratích musí mít najeto nejméně deset tisíc mil (16 tisíc kilometrů), kontrolu jeho funkčnosti musí po celou dobu provozu zajišťovat nejméně dvě speciálně vyškolené osoby a vůz musí být vybaven černou skříňkou, jaké se používají k záznamu průběhu civilních i vojenských letů.
Povinností provozovatele je navíc složit kauci ve výši tří milionů dolarů pro případ, že by vůz bez řidiče zapříčinil nehodu. Společnost Google, která se na vývoji solárních aut podílí, věří, že se tuto částku brzy podaří výrazně srazit dolů.
"Automobily na solární pohon by se mohly do roku 2020 stát běžnou věcí," míní někdejší šéf vývojářů koncernu General Motors Larry Burns. "Vozidla bez řidičů vytvoří zcela nový systém mobility."
World Solar Challenge
V září loňského roku vyzkoušeli Passat VW na solární pohon výzkumníci Svobodné univerzity Berlín pod vedením profesora informatiky Raúla Rojase. Vůz urazil dvacetikilometrovou trasu od Braniborské brány k Mezinárodnímu kongresovému centru několikrát tam a zpět bez nejmenších potíží.
Kromě elektromotoru poháněného baterií, kterou předtím nabily solární panely, byl vybaven navigačním systémem GPS, počítačem, videokamerami a laserovými senzory, jež po celou dobu kontrolovaly průběh jízdy.
Profesor Rojas je přesvědčen, že podobné solární automobily bude možné již brzy nasadit ve velkých městech jako taxíky. Je jen zapotřebí vymyslet program, na jehož základě by vůz bez řidiče dokázal náležitě zareagovat, pokud by čelil nenadálé situaci, jako je střet s chodcem.
Vývoj solárních automobilů probíhá dlouhou řadu let a v současnosti jsou tato vozidla schopna dosahovat již velmi slušných rychlostí.
Zatímco účastníci populárního závodu North America Challenge, který se v červenci konal v minnesotském St Paulu, urazili trať o délce 1650 mil za 45 hodin a pohybovali se tedy průměrnou rychlostí 58 kilometrů za hodinu, vítěz, vůz Quantum z Michiganské univerzity o síle 12,3 koňských sil, dosáhl při testech rychlosti 168,9 kilometrů za hodinu.
Loňské světové finále World Solar Challenge vyhrál v australské Adelaide vůz z japonské Tokai University. Obou závodů se účastnily lehké aerodynamické vozy z uhlíkových vláken s kapotou pokrytou solárními panely.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Využíváte taxislužby?
