"Myslím, že tato role by byla zajímavá, protože umožňuje přispívat zkušenostmi mezinárodní scéně v momentu dramatických globálních změn," odpověděl končící nizozemský premiér v rozhovoru pro rádio Den Haag na otázku, zda by ho lákalo vedení aliance.
Rutte podal letos v červenci demisi po třinácti letech ve funkci a sdělil, že po nových volbách plánovaných na konec listopadu úplně opustí nizozemskou politiku. Na dotazy po svém dalším angažmá odpovídal teprve šestapadesátiletý liberál tak, že ho další politický post neláká a odmítal možné mezinárodní funkce jako právě vedení NATO.
"Rutteho prohlášení je nečekané," řekl deníku Aktuálně.cz Marc Peeperkorn, bruselský zpravodaj nizozemského listu De Volkskrant. "Nikoliv samotným NATO, ale tím, že Rutte vůbec chce v nějaké funkci pokračovat. Zatím vždycky říkal, že zřejmě půjde učit." To dělá nizozemský premiér částečně už teď. Od roku 2008 každý pátek dopoledne vyučuje občanskou nauku na jedné střední škole v Haagu.
Proč končící šéf nizozemské vlády změnil názor, novinář jen odhaduje. "Rutte si pravděpodobně vyhodnotil, že by měl na vedení NATO nějaké šance," míní Peeperkorn.
Tato úvaha zjevně není mylná. Pokud Rutteho přiznání někde nepřekvapilo, je to prostředí aliance. "Jméno nizozemského premiéra nepadlo poprvé. Objevovalo se už dříve v zatím neformálních debatách o tom, kdo by mohl napříště vést alianci," potvrdil Aktuálně.cz český velvyslanec při NATO Jakub Landovský.
Alchymie v NATO
Současnému šéfovi aliance Jensi Stoltenbergovi končí mandát příští rok v říjnu. Jméno jeho nástupce či nástupkyně by mělo být oznámeno oficiálně v červnu 2024 na summitu NATO ve Washingtonu.
Prodloužení mandátu současnému generálnímu tajemníkovi je přitom téměř vyloučené, protože měl ve funkci původně končit po čtyřech letech, tedy v roce 2018. Od té doby bylo setrvání Stoltenberga několikrát prodlouženo, v posledních dvou letech hlavně kvůli válce na Ukrajině. Nejpozději v květnu příštího roku by se proto jednatřicetičlenná aliance měla shodnout na novém jménu. Volí ho sbor velvyslanců členských zemí.
Čí jméno to bude, je trochu alchymie. NATO má na funkci málo formálních požadavků - musí jít například o bezúhonného zástupce členské země. O to víc ale těch neformálních. Nepsaný úzus zní, že vedení aliance, které dominují, politicky i finančně, Spojené státy, připadá Evropanovi.
Ten by měl být zároveň vysoce postavený politik či politička, ideálně šéf státu nebo vlády. Ne aktivně ve funkci, protože domácím voličům se špatně vysvětluje, že dotyčný dal přednost jiné práci, než k jaké dostal mandát.
"K tomu se pak přidávají další faktory, například to, zda stát, který vyšle svého kandidáta, plní dohodnutá dvě procenta HDP výdajů na obranu," pokračuje Landovský.
Zmíněným sítem končící Mark Rutte projde. Jeho země výrazně navýšila výdaje na obranu, které příští rok dosáhnou dvou procent HDP. Nizozemsko navíc patří mezi největší přispěvatele Ukrajině. Jako jedna z prvních zemí aliance se přihlásila k dodání svých stíhaček F-16 Kyjevu. Ocenily to hlavně Spojení státy.
Samotný Rutte ve zmíněném rozhovoru pro nizozemské rádio prohlásil, že svoje šance nevidí nijak valně. "Vzhledem k politické podpoře takovému kroku existuje velká šance, že ta funkce připadne Evropance. To by bylo také dobře," řekl Rutte.
V této souvislosti se často skloňovalo jméno estonské premiérky Kaji Kallasové nebo Dánky Mette Frederiksenové. Kallasovou ale oslabila aféra jejího manžela, jehož jedna společnost stále podniká v Rusku. Frederiksenová zase opakuje, že chce zůstat v domácí politice. V čele NATO dosud žádná žena nestanula.
"V poslední době slýchám i jiný než genderový argument. Totiž že v širším vedení aliance, které zahrnuje kromě generálního tajemníka a jeho zástupce také náměstky, výrazně chybí reprezentanti střední a východní Evropy. A že by se to mělo v příštím období zohlednit," zmiňuje velvyslanec Landovský.
Von der Leyenová jako šéfka NATO?
Polsko, Česko a Maďarsko vstoupily do NATO v roce 1999 a poté přibylo dalších šest států bývalého východního bloku. Žádný jejich zástupce se dosud nestal generálním tajemníkem a na funkci jeho zástupce dosáhl Východoevropan jen jednou, konkrétně Rumun Mircea Geoana.
Do tohoto koše ještě zasáhne, co neevropští členové NATO neradi vidí, a sice volba hlav dalších klíčových institucí na kontinentě.
Od ledna 2024 se ujímá funkce nový šéf nebo šéfka Evropské investiční banky. Příští rok v červnu se také uskuteční nové evropské volby, které ovlivní, kdo stane na dalších pět let v čele Evropské komise a Evropské rady. A také kdo bude nový unijní šéfdiplomat a kdo povede Evropský parlament.
Většinu zmíněných funkcí obsazují vrcholní evropští politici ze svých řad a platí tu snaha vyvažovat, aby všude neseděli jenom zástupci velkých států nebo jen západní Evropy a nebyli to samí muži. I to ovlivní, kdo se stane novou hlavou NATO.
Mluví se například o tom, že současná šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová má coby bývalá německá ministryně obrany o vedení aliance zájem. Pokud by uspěla, v čele EU a dalších institucí by takřka jistě nebyl zástupce Německa. O obráceně, pokud by uspěl Rutte v NATO, do jiné top funkce neusedne Holanďan či Holanďanka.
Platí jedno: že čím dříve se aliance shodne na novém jménu, tím méně budou do debaty zasahovat další postavy na evropském mocenském "orloji".
