Röszke/Bejrút/Ankara - Jejich začátky znáte, konce vás možná překvapí. Aktuálně.cz připomíná tři velké příběhy, které zrodila letošní uprchlická krize. Všechny mají jedno společné - začaly ve válkou zmítané Sýrii.

Příběh první: Trenér s podraženýma nohama

Bylo to v září. V zemi, které se uprchlíci na své cestě Evropou báli asi nejvíce.

Svět tehdy obletěly záběry maďarské novinářky, která kopala do uprchlíků na srbsko-maďarských hranicích. Přesněji - která podrazila nohy syrskému muži s malým chlapcem v náručí.

Na Petru László, kameramanku televize blízké nacionalistickému Jobbiku, se následně snesla vlna kritiky. Nedlouho poté přišla o práci.

Usámu Abdala Muhsína a jeho malého syna scéna z uprchlického tábora v Röszke zachránila. Byl mezi stovkou frustrovaných běženců ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, která prorazila policejní zábrany a jejichž úprk neunikl objektivu kamer.

Jeho cesta - stejně jako statisíců dalších běženců - začala dávno předtím, v Sýrii. Utekl odtud do Turecka, pak po moři do Řecka, následně pěšky a vlakem přes Balkán do Maďarska, Rakouska a konečně do německého Mnichova.

Záběrů z incidentu na maďarských hranicích si všimla španělská fotbalová asociace. Protože Usáma v Sýrii pracoval jako fotbalový trenér, nabídl mu prezident španělského národního fotbalového tréninkového centra možnost ve své práci pokračovat. Jen co se naučí španělsky.

Ve Španělsku také dostal byt a jeho dva synové možnost chodit do školy.

Příběh tím ale neskončil: Než stihl zařídit povolení k pobytu i pro svoji manželku a jejich další dvě děti, které zůstaly v Turecku, objevily se informace, že Usáma Abdala Muhsín podporoval syrskou frontu an-Nusrá, která je napojena na Al-Káidu. Usvědčily ho údajně rok staré příspěvky na Facebooku, v nichž vyjadřoval sympatie k odpůrcům prezidenta Asada.

"Kritizoval jsem Bašára Asada a každý, kdo ho kritizuje, se bude muset vypořádat se lží," reagoval na nařčení Usáma Muhsín pro New York Times. "Miluji mír. Nemám rád Bašára Asada ani an-Nusrá. Jsem muslim a smrt se mi nelíbí. Chci jen lepší život. Chci žít v míru se svou rodinou a svými přáteli," řekl.

Příběh druhý: Zoufalý prodavač propisek

Abdul a jeho dvě děti žili spolu s dalšími tisíci lidí v palestinském uprchlickém táboře na okraji Damašku. Byl zaměstnán v továrně na čokoládu, když jeho život převrátila vzhůru nohama válka.

V důsledku bojů syrské armády proti Islámskému státu (IS) byl tábor bombardován a zničen.

Abdul s rodinou musel prchnout do sousedního Libanonu. Dnes tam žije odhadem 1,2 milionu syrských běženců. Mnozí z nich jsou nezaměstnaní, stejně jako byl v té době on. 

Aby vydělal aspoň nějaké peníze, začal na ulici nabízet propisky. Fotografie zachycující Abdula, jak běhá v Bejrútu mezi auty, řidičům nabízí propisky, zatímco druhou rukou drží svoji čtyřletou spící dcerku, se jednoho dne objevila na Twitteru. A velmi rychle se rozšířila.

Odstartovala crowdfundingová kampaň, která mu vynesla 120 tisíc liber (přes 4,5 milionu korun). V ten moment se pro Abdula všechno změnilo.

V libanonské metropoli teď řídí vlastní podnik a zaměstnává 16 syrských uprchlíků. V říjnu si otevřel vlastní pekařství a během dvou měsíců k němu přidal ještě prodej kebabů a provoz malé restaurace.

Kampaň spustil norský novinář Gissur Simonarson. Založil twitterový účet #BuyPens a zveřejnil na něm onu fotografii. Během pouhých třiceti minut ho kontaktoval člověk, který neznámého prodavače propisek vídal každý den.

Za dalších 24 hodin byla identita Abdula odhalena. Za tři měsíce částka překonala čtyřnásobek stanovené cílové sumy.

"Nejenže se změnil můj život, ale také život mých dětí a některých lidí v Sýrii, kterým jsem pomohl," vysvětlil Abdul, co s penězi udělal.

Peníze mu umožnily přestěhovat se v Bejrútu z jednopokojového bytu do většího. Jeho devítiletý syn se díky nim mohl po třech letech vrátit do školy. Jeho čtyřletá dcera má hračky a i ji čeká za pár let školní lavice.

Dostat se k penězům, které dali pro Abdula dohromady lidé z celého světa, ale nebylo jednoduché. Do dnešního dne Abdul neobdržel celou částku. Jen skrze bankovní poplatky a zpracování platby přišel o téměř 500 tisíc korun.

"Ty peníze jsem musel investovat, jinak by zmizely," řekl v rozhovoru pro agenturu AP. Z nezaměstnaného běžence se - jak sám říká - konečně stal právoplatným členem společnosti. "Prostě mě teď lidé více zdraví, když mě vidí. Více mě respektují."

Příběh třetí: Utonulý chlapec z obrázku

Zdaleka ne všechny příběhy ale mají šťastný konec. Naopak. Za evropskými zdmi a ostnatými dráty se odehrály i stovky tragédií.

Tou asi nejznámější je příběh tříletého Ajlana. Jeho mrtvé tělo vyplavilo moře na turecký břeh.

Ajlan Kurdí byl jedním ze synů Abdalláha, který pochází z Damašku. Kvůli válce ze Sýrie utekli a poslední tři roky žili v tureckém Istanbulu.

Související

Nad fotkou mrtvého hocha v moři: Jak zastavíme tuto válku

Abdalláh chtěl svoji rodinu nejprve přestěhovat za sestrou do Kanady. V červnu mu ale kanadské úřady žádost zamítly. Proto se v září rozhodl zkusit štěstí cestou do Evropy.

Plavba na člunu z Turecka na řecký ostrov Kos měla trvat jen několik desítek minut. Brzy po vyplutí se ale moře rozbouřilo a začaly se zvedat obrovské vlny. Kapitán zpanikařil a vyskočil z člunu, aby doplaval zpátky ke břehu. Udržet kontrolu nad člunem tak Abdalláh musel sám.

Vzpomíná, jak jeho žena křičela a sháněla se po dětech. Ujišťoval ji, že o děti se postará, ať se hlavně zachrání ona. "Vlny byly tak obrovské a člun se převrátil. Vzal jsem svou ženu a děti do náruče a uvědomil jsem si, že jsou všichni mrtví," vzpomínal později.

Převrácení člunu nepřežilo 12 lidí. Včetně Abdalláhových synů - pětiletého Galipa a tříletého Ajlana - a jejich matky Rehan.

Abdalláh dnes žije na severu Iráku v Arbílu, hlavním městě iráckého Kurdistánu. Cestu do Evropy vzdal. Do Kanady se vydá jen jeho bratr s rodinou.

V Damašku kdysi vedl bezstarostný život. Stejně jako většina těch, kteří klepou na brány Evropy, ani Ajlanův otec nepotřeboval před vypuknutím války ničí pomoc, ničí peníze. Pak se však pokusil zachránit rodinu a znovu začít důstojně žít. O všechno při tom přišel.