Kilis (Od našeho zpravodaje) - Kovová vrata, zátarasy, dráty a přecházející policisté a vojáci dělí skupinu několika desítek Syřanů, aby se dostali dál.
Nejsou to však ti, kteří se chtějí dostat do Turecka nebo Evropy. Naopak.
Jdou z druhé strany, míří z Turecka domů. Jsou na hraničním přechodu Báb al-Salamá, několik desítek kilometrů severně od syrského Aleppa.
Východně od Báb al-Salamá začíná území Islámského státu. Teroristická organizace kontroluje asi sedmdesát kilometrů hranice s Tureckem. Na východ odsud Turci budují za malými vesnicemi a mezi olivovými háji strážní věže, rozšiřují plot a posilují vojenské hlídky.
Syřané čekají, že se jako každý den brána ve dvě hodiny otevře a budou moci přejít. Mustafa Barakát s bratrem se vrací domů. Tam, kde teď vládne Islámský stát. Ale nebojí se. Naopak.
"Platí tam zákony a vybírají se peníze na podporu nejchudších lidí. Nejhorší ze všeho jsou letecké útoky. Jinak by byl doma klid," říká.
V Turecku nechce zůstat, protože jeho matka je nemocná. "Jestli máme umřít, ať umřeme radši doma," říká Syřan.
Další skupina navrátilců si stěžuje, že čeká na přechodu už čtyři dny. V dešti a chladu. Turečtí pohraničníci je paradoxně nechtějí pustit domů, protože údajně nemají v pořádku dokumenty.
"V Turecku není pořádně placená práce. Chceme jít do vesnice v horách, kde snad budeme mít klid. A také potřebujeme štěstí, aby nás nikdo nezabil," říká starší žena.
Další dva mladíci také chtějí přejít. Domov mají v místech, která teď kontroluje Asadova armáda. Část rodiny tam zůstala, část je v Turecku.
"Je to těžké, ale nějak doma přežijeme," říká jeden z nich.
V tureckém příhraničním městě Kilis o sobě dává Islámský stát vědět. Ze svých pozic ho bojovníci IS čas od času ostřelují raketami většinou v reakci na to, že Turecko podporuje vojensky jiné povstalce proti Islámskému státu.
Syrské město v Turecku
Střely dopadají i do centra města. Přitom Kilis je dnes už více syrské než turecké město. Původně měl 80 tisíc obyvatel, během pěti let se rozrostl na skoro 200 tisíc.
Syrští uprchlíci jsou tu ve většině, a Kilis se tak stal možná prvním městem, kde běženci převýšili počet původních obyvatel.
O Islámském státě, který začíná vzdušnou čarou nějakých deset kilometrů odsud, se místní hovořit zdráhají. Je známo, že džihádisté mají spící buňky a sympatizanty ve všech větších městech na jihu Turecka.
V Gaziantepu a Sanliurfě komanda IS zavraždila novináře, kteří na internetu zveřejňovali informace o událostech na severovýchodě Sýrie. "Stále tady islamisté mají informátory, kteří vytipovávají lidi na únos," řekl Aktuálně.cz bezpečnostní konzultant z Gaziantepu, který si nepřál - s ohledem na svoji práci - zveřejnit identitu.
"V porovnání s tím, odkud jsme přišli, je tady klid. Obchody ale moc nejdou a máme problémy s povolením," tvrdí zlatník z Aleppa, který si otevřel obchod na hlavní třídě v Kilisu. V mnoha obchodech a restauracích dělají nebo je vlastní Syřané.
Pro turecké zaměstnavatele jsou Syřané levnější.
Kilis byl donedávna přestupním místem pro ty, kteří se chtěli k Islámskému státu nebo jiným bojovým skupinám připojit ze zahraničí. Ubytovávali se v hotelech a pak přecházeli hranici.
Čekání, až to skončí
Italský humanitární pracovník Matteo Crosetti v provincii Gaziantep, kde se Kilis nachází, řídí programy organizace Člověk v tísni na podporu těch Syřanů, kteří žijí na severu země. V oblastech, kde nevládne režim Bašára Asada ani Islámský stát.
Organizuje ve spolupráci s německou organizací Welthungerhilfe nákup mouky pro pekárny v Sýrii, potravinové balíčky pro lidi v nejhorší krizi nebo program nazvaný Hotovost za práci (Cash for Work).
Ve spolupráci s místní samosprávou vyplácejí peníze lidem za komunální a veřejně prospěšné práce, důležité pro obnovu infrastruktury. Ve vesnicích, často zničených boji a nálety.
"V první řadě je třeba, aby lidé měli z čeho žít, aby i po pěti letech války měli zajištěnu možnost obživy a důstojnost. Samozřejmě že je to také důležité z toho hlediska, že kdo má práci, nemá potřebu nechat se najmout ozbrojenými skupinami," říká Crosetti.
Vladimír Lima vede ve spolupráci s místními Syřany projekty na obnovu vodovodních sítí a zemědělství. Aby byl život pro ty, kteří zůstávají, snesitelnější.
"Tím, jak stát zkolaboval na opozičních územích, vznikly problémy se zásobováním vodou. Ve vesnicích a městech se osazují pumpy a generátory. Budují se i distribuční místa, kde si lidé mohou chodit pro vodu. Voda je ale bohužel na severu Sýrie 240 až 400 metrů hluboko. Pomáháme s obnovením infrastruktury, ale lidé si musí za vodu platit," uvádí Vladimír Lima, který má za sebou práci na rozvojových projektech v Afghánistánu, Pákistánu nebo Angole.
Zemědělcům na severu země pomáhá Člověk v tísni například nákupem semen. Fazolí, hrachu, špenátu, zelí, pšenice, ječmene nebo máku. Podle Vladimíra Limy jsou lidé v Sýrii válkou a bombardováním už totálně vyčerpáni.
"Mnohým z nich je už jedno, kdo bude vládnout. Kdo zvítězí. Jsou schopní se smířit s Asadem, s nějakými islamisty, nebo s někým jiným. Jenom aby to už přestalo."
