Utoya (Norsko) - Na délku má něco přes 500 metrů, rostou tu borovice a vzduch voní mořem a jehličím. Jens Stoltenberg, současný norský premiér, ho vždycky považoval za - jak s oblibou říkal - "ráj mého mládí".
Až do pátku 22. července 2011.
Ten den se "ráj", kde už od padesátých let minulého století tráví prázdniny stovky norských, levicově smýšlejících teenagerů, změnil v peklo. Minimálně jeden šílený střelec tu během několika desítek minut povraždil nejméně 85 mladých lidí.
Den po masakru na norském ostrově Utoya začínají na povrch vyplouvat hrůzné detaily. Deník Aktuálně.cz připravil rekonstrukci toho, co přesně se v pátek mezi stany a chatkami mládežnického tábora odehrálo.
Těšení na premiéra
Na ostrově Utoya, asi 40 kilometrů od Osla, se všichni těšili na sobotu. Čekali vzácnou návštěvu. Mezi teenagery, členy mládežnické organizace Norské strany pracujících, měl přijet samotný premiér.
V pátek odpoledne ale všechny zaskočila zpráva: Stoltenberg nepřijede, něco se stalo v Oslu.
Po ostrově se začala šířit výzva, aby všichni přišli do hlavní budovy, kde se dozvědí víc. O bombě, která explodovala ve vládní čtvrti, zabila sedm lidí a dalších nejméně 15 zranila.
Tou dobou bylo na malebném ostrově asi šest stovek mladých, většina z nich ve věku 14 až 17 let. Nikdo ani v nejmenším netušil, že výbuch ve 40 kilometrů vzdáleném Oslu bude nakonec jen jakousi "krvavou předehrou".
Tragédie, o níž bude záhy mluvit celý svět, měla teprve začít. Blížila se pátá hodina odpoledne.
Falešný policista
Krátce předtím zastavila na pobřeží, na dohled od ostrova, stříbrná dodávka. Vystoupil z ní muž v uniformě. Svědci tvrdí, že vypadal jako policista.
Za policistu se dokonce vydával, vzpomíná jeden z hlídačů, kterému ukazoval policejní průkaz. Měl neprůstřelnou vestu a dvě dobře viditelné zbraně.
"Říkal, že ho poslali, aby zkontroloval, jestli je na ostrově bezpečno," vypověděl později. "Že jde o rutinní akci po teroristickém útoku v Oslu."
Vysvětlení domnělého policisty znělo logicky. Přivolali mu tedy člun. Uniformovaný muž do něj nastoupil a vyrazil směr Utoya.
Krátce nato zaslechli teenageři, shromáždění kolem svého hlavního "stanu", za kopcem první výstřely. Někteří si zprvu mysleli, že jde o žert. Nebo že na ostrově někdo loví zvěř.
Jiní sice střelbu brali vážně, ani ve snu je ale nenapadlo, že by jejím původcem mohl být neznámý mladík v policejní uniformě. V domnění, že se blíží jejich zachránce, mu vyběhli vstříc.
Střílení do davu
Vražedné běsnění začalo na ostrově kolem páté hodiny. Podle zatím posledních informací trvalo asi hodinu a půl.
Blonďatý muž typicky severského vzhledu - později identifikovaný jako Anders Behring Breivik - pálil po každém, kdo se mu postavil do cesty.
Přitom volal: "Všechny zabiju, všichni musejí zemřít!" Jedna ze svědkyň, která ho sice neviděla, ale zato zřetelně slyšela, vzpomíná, že se nahlas radoval z každého zabitého a provolával vítězné pokřiky.
Podle zatím posledních informací mohl mít na ostrově komplice. Policie prověřuje výpovědi svědků, podle nichž se střelba ozývala z více míst najednou.
To už všichni na ostrově věděli, že jim jde o život. Prchali, zoufale hledali místo, kam by se dalo schovat.
Někteří se krčili za nízkými zídkami, jiní naskákali do vody a snažili se doplavat k pevnině. Od záchrany je dělilo dlouhých 600 metrů.
"Viděla jsem asi 50 lidí, jak naskákali do vody a snažili se plavat pryč," řekla žena, která žije přímo na pobřeží. Střelec neměl slitování ani s nimi - pálil po všem, co se hýbalo. Nejprve na souši, pak i na vodní hladině.
Vrah postupoval systematicky: do těl ležících na zemi pro jistotu střílel ještě jednou, z bezprostřední blízkosti, do hlavy. Zabil tak i teenagery, kteří se chtěli zachránit tím, že se budou vydávat za mrtvé.
Zásah po čtyřiceti minutách
Asi dvacítka obyvatel domů na pevnině mezitím slyšela výzvu policie, nasedla do člunů a vydala se zoufalým plavcům na pomoc. Lodě ale nestačily.
Jedna žena vzpomíná, jak z vody během několika vteřin vytáhla deset, strachem polomrtvých mladých lidí. "Bylo to strašné," říká. "Ale ten jedenáctý a dvanáctý se už do člunu prostě nevešel, tak jsem je musela odmítnout."
Členové norské zásahové jednotky na ostrov dorazili 45 minut poté, co se o šíleném střelci dozvěděli. Z mobilního telefonu zavražděného kamaráda jim volal mladík, kterého pronásledoval.
Vrah měl dost času, aby zinscenoval krvavé divadlo. Komando ho zneškodnilo ze vzduchu slzným plynem.
Policie pak na - do té doby idylickém - ostrůvku objevila i nálože. Naštěstí nevybuchly.
I tak je bilance řádění šíleného, dvaatřicetiletého střelce, kterého policisté ještě tentýž den zatkla, hrozivá. Obětí navíc může být ještě víc, minimálně pět lidí se stále pohřešuje.
Na fotografiích skalnatých břehů ostrova Utoya, které pořídili fotografové během soboty, leží pod bílou fólií mnoho mrtvých těl. Další desítky osob utrpěly zranění. Vody kolem někdejšího "ráje" norských teenagerů potápěči teprve prohledávají.
"Od Druhé světové války jsme v naší zemi žádnou horší katastrofu nezažili," řekl novinářům norský premiér Stoltenberg.
