Deset let byla nevidomá. Zrak jí vrátily první bionické oči

Petr Jemelka Petr Jemelka
26. 9. 2014 15:12
Sítnicová protéza dokáže namísto odumřelých buněk převádět a distribuovat obraz tak, že ho mozek dovede rozluštit.
Foto: Thinkstock

Filadelfie - Šestašedesátiletá Američanka Fran Fultonová prožila něco, co by muselo být ještě loni prohlášeno za zázrak.

Před deseti lety přišla vinou neléčitelného degenerativního onemocnění sítnice (retinitis pigmentose) o zrak. Od letošního července ale opět vidí, byť černobíle a velmi omezeně.

Lékaři jí totiž voperovali první bionické oči světa, přesněji sítnicové protézy Argus II.

Ty dokážou snímat, převádět a distribuovat obraz tak, že ho mozek svede rozluštit. Jednoduše řečeno přemostí tok obrazového vjemu, který byl odumřením buněk sítnice přerušen.

Srdce mi bilo tak rychle, že jsem myslela, že se mi rozskočí.

Jaký je to pocit po tolika letech znovu vidět?

"Když mě vzbudili, byl to absolutně dechberoucí zážitek. Byla jsem ohromně nadšená. Srdce mi bilo tak rychle, že jsem myslela, že se mi rozskočí," líčila Fultonová reportérovi BBC.

Systém Argus II sestává ze tří částí - brýlí, převodního zařízení a elektrody umístěné přímo na sítnici. Brýle nejsou dioptrické, jsou v nich umístěny malé kamery, podobné těm, jež jsou montovány do mobilních telefonů.

Z brýlí je obraz přenášen do malé převáděcí krabičky, kterou může pacient nosit třeba v kapse. Z ní je pak vyslán signál do samotné protézy, napojené na zdegenerovanou sítnici.

Oko je jako několikavrstvý dort. Jednu vrstvu tvoří velmi citlivé buňky zvané tyčinky a čípky, které vnímají světlo a vizuální informaci. U lidí trpících retinitis pigmentosa jsou tyto buňky odumřelé a my jejich funkci suplujeme.

"Oko je jako několikavrstvý dort. Jednu vrstvu tvoří velmi citlivé buňky zvané tyčinky a čípky. Ty vnímají světlo a vizuální informaci. U lidí trpících retinitis pigmentosa jsou tyto buňky odumřelé a my jejich funkci suplujeme; převádíme vjem do další vrstvy koláče," vysvětluje Robert Greenberg, šéf společnosti Second Sight, jež bionickou sítnici vyvinula.

Krom toho, že bylo třeba přijít na to, jak digitálně zaznamenaný obraz mozku naservírovat, se museli vědci vypořádat ještě s dalším úskalím - bylo třeba vymyslet, jak elektrodu na sítnici šetrně přichytit.

"Sítnice je tenká jako jednovrstvý toaletní papír. Vyvinout něco, co lze umístit na sítnici, aniž by ji to poškodilo, je tedy opravdu obtížné. Bylo to horší než dát dohromady algoritmy," vzpomíná Greenberg.

No, je to těžké popsat. Říkali mi, že uvidím tvary. Ano, ale jsou to elektrické signály a já se jim teprve učím rozumět.

A co přesně teď Fultonová a dalších šest pacientů, kterým už byly "nové oči" voperovány, vidí? Na čtení to (zatím) rozhodně není. "No, je to těžké popsat. Říkali mi, že uvidím tvary. Ano, ale jsou to elektrické signály a já se jim teprve učím rozumět. Je to těžké, ale učím se čím dál rychleji," popisuje a dává příklad.

"Mohu procházet dveřmi a vidím objekty na ulici. Neřeknu vám, zdá míjíme květináč, nebo na zemi klečí žebrající bezdomovec, ale vím, že tam něco je," vysvětluje Fran Fultonová.

Podle Greenberga si to lze nejlépe představit jako rozmazaný obrázek složených velkých, světlých a malých pixelů (bodů).

Argus II zatím může pomoci jen lidem, jejichž rohovka jako taková zůstala nepoškozena, společnost Second Sight už nicméně pracuje na technologii, která by ji mohla úplně nahradit.

 

Právě se děje

Další zprávy