Greenbelt - Vznikl život na Zemi, nebo se k nám jeho zárodky dostaly z okolního vesmíru? Příznivci druhé hypotézy nyní získali silný argument. Vesmírné sondě Národního úřadu USA pro letectví a vesmír (NASA) nazvané Stardust se totiž podařilo na jedné z komet Sluneční soustavy objevit aminokyselinu glycin.
Glycin (C2H5NO2) je nejjednodušší z jednadvaceti základních aminokyselin, které jsou stavebními kameny bílkovin. Ty jsou zase považovány za předpoklad života.
"Glycin je aminokyselina používaná živoucími organismy k výrobě bílkovin, a to je první případ, kdy byla aminokyselina nalezena na kometě," říká v tiskové zprávě NASA doktorka Jamie Elsilová z Goddardova kosmického střediska v Greenbeltu.
"Náš objev podporuje teorii, že některé složky života se zformovaly ve vesmíru a dostaly se na Zemi před dávnou dobou po srážkách s meteority a kometami."
Běžný život?
Podle ředitele Astrobiologického institutu NASA Carla Pilchera tento objev naznačuje, že život ve vesmíru může být vcelku obvyklou záležitostí.
"Objev glycinu na kometě podporuje názor, že základní stavební složky života jsou v kosmu běžně přítomné, a posiluje to argument, že život je ve vesmíru spíše běžný než vzácný," říká.
Podle Pavla Kotena z oddělení Meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR to je však možná až příliš odvážné tvrzení.
Aminokyseliny nejsou život
"Bylo by asi trochu pošetilé si myslet, že život vznikl jedině na Zemi. Asi bude ve vesmíru existovat více takových planet, kde byly příhodné podmínky pro jeho vznik a vývoj. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že přítomnost aminokyselin se ještě nerovná existenci života," řekl Aktuálně.cz.
"Ve vesmíru už byla nalezena řada sloučenin, které jsou pro život důležité. Souhlasím tedy zejména s první částí tvrzení, s částí druhou bych byl trochu opatrnější," dodává Koten.
Aminokyseliny bývají přirovnávány k písmenům abecedy. Stejně jako lze z šestadvaceti písmen (plus diakritiky) sestavit nekonečné množství slov, skládá příroda z jednadvaceti aminokyselin všechny bílkoviny.
Sonda Stardust proletěla plynným obalem komety Wild 2 v lednu 2004 (ve vzdálenosti 390 milionů kilometrů od naší planety) a sesbírala z něho vzorky, které se o dva roky později dostaly odděleným modulem na Zemi. Protože se jednalo o velmi řídký materiál, NASA až do nynějška analyzovala, zda glycin skutečně pochází z komety, a nikoli ze samotné sondy.
Izotopická analýza nakonec potvrdila, že bílkovina skutečně není pozemského původu.
Další z důkazů
Už dříve byly aminokyseliny zaznamenány na meteoritech, toto je však první případ, kdy se tak stalo u komety. Předpokládá se, že komety vznikají v takzvaném Oortově oblaku, ve vzdálenosti padesáti tisíc astronomických jednotek (jedna AU se rovná střední vzdálenosti Země od Slunce), tedy přibližně v pětině cesty k další nejbližší hvězdě Alfě Centauri.
Oortovo mračno je považováno za pozůstatek původní planetární mlhoviny, ze které vznikla Sluneční soustava. Komety nám tak umožňují částečně nahlédnout do její dávné minulosti před miliardami let.
"V dávné minulosti, krátce po svém vzniku, byla Země s ostatními vnitřními planetami intenzivně bombardována asteroidy i kometami," říká Pavel Koten. "Je pravděpodobné, že právě komety přinesly na Zemi velkou část zásob vody a řada vědců se domnívá, že i základní stavební kameny života. Takže nový objev tuto myšlenku podporuje."
"Aminokyseliny byly už objeveny v meteoritech a nyní tedy v kometě. Znamená to zejména, že tu máme více možností, jak dostat aminokyseliny a další látky na Zemi," dodává český odborník na meziplanetární hmotu.
