Kesennuma (Japonsko) - Lidská vůle je nezlomná, naznačuje příběh dvou japonských důchodců.
Ti se nevzdali ani poté, co jejich dům v přístavním městě Kesennuma na severovýchodním pobřeží ostrova Honšú zdevastovala ničivá tsunami. Osudu obdivuhodně vzdorují.
Teruo a Katsuko Kanovi se rozhodli, že střípky rozmetaného života poskládají znovu a dům opraví. Poslední měsíc proto den co den dojíždějí od své dcery k poničenému stavení a postupně, krok za krokem, z něj opět budují společný domov.
To, že přišli o vše, co za dlouhý život vybudovali, manžele netrápí. Jsou rádi, že přežili a jejich dům zůstal na svém místě.
"Máme velkou motivaci - zachránit poslední dům, jež můj bratr postavil," vypráví devětašedesátiletá paní, která spolu se svým o sedm let starším chotěm neúnavně odklízí nánosy trosek, bahna a harampádí.
Dům Kanových byl poslední, protože bratrovi - staviteli - diagnostikovali rakovinu a musel své práce nechat. "Tenhle dům je bratrova poslední práce, takže ho musíme opravit stůj co stůj. Musíme to pro něj udělat," řekla reportérům televize MBC Katsuko.
Opravu začali tím, že vyrobili plastové a dřevěné okenice. Kromě rozbitých oken je ale patnáct let starý dům na první pohled v dobrém stavu - je znát, že architekt odvedl dobrou práci.
Tsunami v Kesennumě
Oprava bude trvat rok
Jelikož jsou stavební materiály nedostatkovým zbožím, používaným přednostně na budování provizorních obydlí pro asi 16 tisíc obyvatel města bez střechy nad hlavou, může oprava domu trvat až rok.
Přesto jsou manželé plní optimismu. Každý den odvedou kus práce. Nejprve je třeba odklidit nepořádek. Toho je v domě a jeho okolí pořád hodně.
S těžšími prací Kanovým pomáhají zeťové. O dobrovolníky ale nestojí. Paní Katsuko si chce veškeré harampádí přebrat a ujistit se, že v něm nezůstalo nic užitečného
I při vyhazování věci, které už k ničemu nebudou, zažívají velké dilema. "Tak například mám čtyři svatební kimona. Nemůžu je jen tak vyhodit, protože s nimi mám spojenou řadu vzpomínek. Protože jsou ale zničená a ušpiněná blátem, nechat si je nemohu. Dala jsem je tedy před práh a doufala, že si je někdo vezme. Nevzal," svěřuje se paní. "A o všechny ostatní upomínkové předměty ze svatby jsem přišla," dodává smutně.
16 tisíc lidí přišlo o střechu nad hlavou
Štěstí v neštěstí
Když ničivá tsunami do domu, vzdáleného asi kilometr od pobřeží, vtrhlo, manželé si mysleli, že z vodního pekla živí nevyváznou.
"Slyšela jsem hrozný hluk a pak uviděla vodu. Manžel mne vytáhl do druhé patra. Snažila jsem se smířit s tím, jsou to poslední okamžiky našeho života, ale zároveň jsem měla obrovský strach. Pak se najednou přívalová vlna posunula jiným směrem a voda až ke střeše nevystoupala," líčí žena dramatické okamžiky z poloviny března.
"Někteří naši blízcí známí z okolí zemřeli, jiní už se sem nechtějí vrátit. Já tu ale žiji 42 let, patřím sem a zůstanu tu za každou cenu. Měli jsme tu klidný život a zase ho mít budeme," uzavírá devětašedesátiletá důchodkyně z města Kesenmuma.
