Neipyijto/Praha - Skutečná demokratizace v Barmě neprobíhá, jde jen o liberalizaci.
Tvrdí to aktivista Min Ko Naing, jenž je - po nositelce Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su-Ťij - označován za nejvlivnější postavu barmského opozičního hnutí.
Vojenský režim v Barmě (nyní oficiálně pojmenované Myanmar - pozn. red.) sice částečně uvolnil svůj dohled nad společností a propustil některé politické vězně, ovšem generálové stále kontrolují vládu a parlament a v zemi jsou političtí vězni.
Jen jiná diktatura
Někteří komentátoři se dokonce domnívají, že jde jen o změnu taktiky a v Barmě vzniká jen jiný typ diktatury. "Jde stále o vládu jedné strany, jen v jiném hávu," tvrdí Min Ko Naing, který byl nedávno v Praze na konferenci pořádané organizací Člověk v tísni.
V Barmě jsou stále političtí vězni, i když vláda jejich existenci popírá.
"Většina těch, které jsme identifikovali, pochází z okrajových oblastí země, z etnických menšin. Jsou to Karenové, Kačinové a Šanové. Vláda je obviňuje, že prý spolupracovali s povstalci. Je to ovšem tak, že nelze odmítnout zařazení do řad povstalců, když přijdou do vaší vesnice," vysvětluje. "Tito lidé k tomu byli donuceni. Zajímavé přitom je, že když vůdci povstalců vedou s vládou dialog, jak je tomu nyní, mohou být vládou ´legalizováni´, tedy zbaveni případných obvinění. Jejich lidé jsou ale stále vězněni."
Navíc se v poslední době množí i útoky na opozičníky z většinové populace.
Volby zřejmě změnu nepřinesou
Na příští rok jsou sice v Barmě plánovány parlamentní volby, které pravděpodobně vyhraje opoziční strana Národní liga pro demokracii v čele se Su-Ťij, ovšem to ještě nemusí znamenat žádnou změnu.
V čele státu zůstane zřejmě i po volbách současný prezident Thein Sein, bývalý voják, kterého dosadila do čela země vojenská junta.
Su-Ťij totiž nemůže kandidovat na prezidentku. Podle ústavy se hlavou státu nesmí stát nikdo, kdo má děti či manžela s cizím státním občanstvím. A manžel Su-Ťij je Brit a britské pasy mají i její dvě děti.
"Navíc není důležité, kdo bude prezident, protože větší moc má v rukou Národní bezpečnostní rada a její členy jmenuje armáda, generální štáb," vysvětluje Ko Naing, o němž také uvažuje část opozice jako o případném kandidátovi na prezidenta.
A konečně, volby nebudou úplně svobodné. Podle ústavy totiž čtvrtinu křesel v parlamentu obsazují kandidáti, které jmenuje armáda.
Zajistit svobodné volby by mohla změna ústavy, o kterou se nyní opozice snaží. Nutná je tříčtvrtinová většina v parlamentu. K tomu by ale momentálně opozice musela získat i hlasy některých armádou jmenovaných poslanců.
Jenže jak je přesvědčit, aby se takovým hlasováním fakticky vzdali privilegií, která jim armáda zajišťuje? "Musíme změnit myšlení vojáků. Dát jim jasně vědět, že když se poměry změní, dostanou slušný majetek. Ale když se věci nezmění, budou muset čelit problémům a nebezpečím," říká Ko Naing.
Zbohatli, moci se vzdát nechtějí
Vojáci po uvolnění vojenského režimu v Barmě, zrušení mezinárodních sankcí a otevření země světu před několika lety totiž zbohatli.
Osobně, přes své rodiny nebo bývalé kolegy kontrolují množství společností a jsou společníky ve firmách se zahraniční účastí.
Navíc mnoho úředníků, často bývalých vojáků, vydělává na úplatcích, které jim dávají zahraniční podnikatelé za podporu svého byznysu. Zákony týkající se zahraničních investic či bankovnictví jsou totiž v Barmě nejasné, vysvětluje Ko Naing.
Vojáci se ovšem vzdát nechtějí a pokusí se zřejmě protlačit své poslance do parlamentu i ve volbách na nejmenovaná místa, aby si pojistili, že jejich kontrola státu bude i nadále trvat.
Podle Min Ko Nainga nyní sází na podporu barmského nacionalismu, vymezování se proti etnickým menšinám. Bývalí vojáci spojení se současnými generály dokonce kontrolují osobně nebo přes své příbuzné většinu barmských médií.
"Předstírají, že jsou demokraté. Ale nezměnili se. Kritizují vůdce opozice, proces demokratizace a podařilo se jim získat určitou popularitu," říká Ko Naing.
