Bývalý šéf Českého centra ve Varšavě a diplomat Janyška míní, že podle jeho zkušeností se Poláci zajímají o dění v Česku více, než je tomu naopak. Hovoří také o postavení nového polského premiéra Donalda Tuska, jehož nástup k moci podle něj zásadně změní hlavně vztahy mezi Varšavou a Budapeští. Tusk je předsedou liberální strany Občanská platforma, konzervativní Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczynského po loňských volbách přešlo po devíti letech vlády do opozice.
"Tusk ví, že Orbán a Kaczynski se navzájem podporovali, tak už jen proto samozřejmě k Orbánovi těžko může mít dobrý vztah," popisuje autor knihy rozhovorů o současném Polsku s názvem Polsko vejpůl.
Dřív jste působil jako šéf Českého centra ve Varšavě, měl jste tedy z první ruky přehled o tom, jak Poláci Čechy vnímají.
V polsko-českém vztahu je zajímavé, že Poláci nás mají ve velké oblibě, ale z české strany tam taková reciprocita není. Češi se na Poláky v minulosti dívali trochu svrchu, jakože my jsme lepší a bohatší. V osmdesátých letech v Polsku za vlády generála Wojciecha Jaruzelského bylo Polsko skutečně extrémně chudé. Obchody zely prázdnotou, potraviny byly na přídělové lístky. Maso, šunka, cigarety. U nás tehdy pracovalo mnoho Polek, hlavně ve východních a severních Čechách. Vozily kosmetiku, parfémy, snažily se vydělat a z těch dob asi přetrvává obraz Poláka nebo Polky jako člověka, který kšeftuje. Obrazem toho byla před lety reklama jednoho českého mobilního operátora, kde vystupoval v Krkonoších na lyžích polský šmelinář.
Polské velvyslanectví proti tomu tehdy v roce 2014 protestovalo…
To se nedivím, byla to skutečně velmi nechutná reklama. Ale chci říci, že polský pohled na nás je pozitivní. Jak mezi lidmi, kteří pracují manuálně, tak mezi intelektuály. Poláci mají rádi české filmy a českou literaturu. Mají představu, že Češi jsou v pohodě, dělají si legraci ze sebe i ze svojí vlády, nic neberou moc vážně. Život tráví zčásti v hospodě, což je pro Poláky neznámá věc, v Polsku hospody v našem smyslu slova nejsou. A smažák, to je pro Poláky ikona českého kulinářství. S kýmkoliv, kdo se v Polsku chystá do Česka, mluvím, ten se těší na pivo a smažák.
Petr Janyška
- Český diplomat, překladatel a spisovatel
- Loni mu vyšla kniha rozhovorů o Polsku s názvem Polsko vejpůl
- V devadesátých letech pracoval jako novinář v Respektu a Lidových novinách
- Překládá z angličtiny, francouzštiny a polštiny
- Byl velvyslancem v Paříži a ředitelem Českého centra ve Varšavě
- Francouzský ministr kultury mu v roce 2017 udělil Řád umění a literatury
Překvapil vás něčím od nástupu do funkce premiér Donald Tusk?
Nemyslím, že by mě překvapil. Ale dívám se s úžasem na to, jak rychle a systematicky postupuje a jak je energický. Už před volbami si sundal sako, vyhrnul si rukávy a jezdil po malých městech, mluvil s lidmi a objížděl i voličské bašty strany Právo a spravedlnost, která byla v té době u moci. Vyhrožovali mu, že dostane na budku, ale nedostal.
Vytáhl opozici nahoru a vrátil jí naději, že volby se dají vyhrát. Už tam začínala převládat defétistická nálada, že roky protestů nikam nevedly a že Právo a spravedlnost si drží moc a nemusí se na nikoho ohlížet. Tusk to změnil. A pochopil, že když chce uspět, musí zohlednit sociální aspekt. Právo a spravedlnost si získalo mnoho voličů tím, že jim vyplatilo peněžní podporu.
Jak pevné je spojení Práva a spravedlnost s katolickou církví? Jsou v polské církvi přítomné názory, že by se neměla spojovat s žádnými politickými silami?
Katolická církev byla v Polsku vždy silná, a to dokonce i v komunistickém období. Komunistický režim tam také chápal, že nemůže jít přímo a tvrdě proti církvi, že se s ní musí pragmaticky dohodnout. Po pádu režimu v roce 1989 církev posílila velmi výrazně. Prosadila dvě pro ni důležité věci: katechismus do škol a zákaz interrupcí. Dnes je církev mocná instituce - i ekonomická.
Je názorovým monolitem?
Ne úplně, ale na těch vyšších stupních církevní hierarchie jsou starší konzervativní pánové. Jsou tam lidé, kteří smýšlejí jinak, ale jsou v menšině a nejsou moc slyšet. Ale myslím si, že vedení polské církve nevnímá měnící se situaci, kdy starší sice stále chodí ve velkém počtu do kostela a nedokážou si představit třeba svatbu nebo pohřeb bez kněze, mládež už to ale moc nezajímá. Někteří si to uvědomují, ale bojí se o tom mluvit nahlas.
Propojení Práva a spravedlnosti s církví bylo silné a je stále. Loňské volby znamenají, že stát bude dávat méně peněz církvi, do různých fondů a nadací. Liberálové a levice v Polsku zastávají názor, že církev má být soběstačná a stát by ji neměl podporovat.
Poláci a Maďaři mají z historie zvláštní propojení a vztahy. Teď ale Donald Tusk tvrdí, že proruské názory maďarského premiéra Viktora Orbána jsou pro něj nepřijatelné. Je to konec oněch zvláštních vztahů mezi Varšavou a Budapeští?
Historické vazby i minulých staletí tam samozřejmě jsou, Maďaři velmi pomáhali Polákům během jejich povstání proti Rusku. Když v roce 1956 vtrhli Sověti do Maďarska, v Polsku bylo mnoho protestů a peticí, zatímco u nás nic. Ale upřímně mi v současnosti připadá, že Poláci mají radši Čechy, jsou jim dnes bližší.
Co se týká politických vztahů, mezi někdejším premiérem Jaroslawem Kaczynským a Orbánem byla velmi těsná vazba. Kaczynski Orbána obdivoval. Fascinovalo ho, jak maďarský premiér získal velkou moc, jak získal ústavní většinu.
Kaczynski nikdy nikam necestoval, okolní svět pro něj skoro neexistoval, ale do Maďarska za Orbánem jel. Nesouhlasil s jeho politikou vůči Rusku, ale obdivuje model, který vytvořil v Maďarsku. Protože Tusk ví, že Orbán a Kaczynski se navzájem podporovali, tak už jen proto samozřejmě k Orbánovi těžko může mít dobrý vztah.
