Praha (od naší spolupracovnice) – Dramatický vývoj na východě Ukrajiny, kde se proti Kyjevu bouří hlavně rusky mluvící obyvatelstvo, znepokojuje krajany v zahraničí. Velmi emotivně jej prý sledují i Rusové žijící v Česku.
Podle různých odhadů jich tu je mezi 35 000 a 80 000. Mnozí hájí postoj Ruska a pozici proruských aktivistů na Ukrajině. Aktuálně.cz mluvilo s publicistkou Natallií Sudliankovou, šéfredaktorkou v ruštině vycházejícího týdeníku Pražský telegraf.
"Vývoj je velmi podobný tomu, co bylo v době Euromajdanu v Kyjevě," tvrdí. "Je to spíš ze zoufalství, protože je vedení země nechce slyšet," říká o vzbouřencích na východě Ukrajiny.
Aktuálně.cz: Jak reaguje na vývoj na jihu a východě Ukrajiny ruská menšina v Česku?
Natallia Sudliankova: Názory jsou naprosto různé. Od lidí, kteří podporují vojenskou invazi na Ukrajině, po ty, kteří nechtějí ani slyšet o ruském postoji vůči Ukrajině a uznávají jen přístup Evropské unie a Západu. Snaží se ale vyhodnotit situaci objektivně.
Moskva tvrdí, že se snaží pomoci rusky mluvícím obyvatelům a situaci uklidnit. Z druhé strany ale zaznívají hlasy, že právě Rusko rozdmýchává situaci na východě Ukrajiny. Komu věří ruští krajané v Česku?
Debaty jsou velmi emotivní, ale každý může říct svůj názor. Přece se kvůli tomu nebudeme zabíjet. A rozhodně tady občanskou válku nerozpoutáme.
Řekla bych, že je asi víc těch, kteří v rusko-ukrajinském konfliktu podporují Moskvu, ale jsou i rusky mluvící lidé sympatizující s Kyjevem. Debaty jsou velmi emotivní, ale každý může říct svůj názor. Přece se kvůli tomu nebudeme zabíjet. A rozhodně tady občanskou válku nerozpoutáme.
Změnil rusko-ukrajinský konflikt postoje Rusů žijících v zahraničí? Zvýšil se počet ruských přistěhovalců?
Uplynula příliš krátká doba na to, aby se mohla situace vyhodnotit. Lidé se ale nestěhují do ciziny masově. Mnozí Rusové žijící v zahraničí aktivněji sledují vývoj v Rusku a zajímají se nejen o pokles rublu.
I v Rusku jsou přitom lidé, kteří nadávají a říkají, že "Putin je fašista". Jsou ale také další, kteří tvrdí, že ruský prezident zaujal v otázce Ukrajiny jedině správný postoj.
Proč lidé z jihovýchodu Ukrajiny vlastně protestují? Čeho chtějí dosáhnout?
Chtějí víc mluvit do dění ve své zemi. Požadují federalizaci Ukrajiny. Za současného stavu je velký tlak na to, aby Ukrajina zůstala unitárním státem. Asi nevidí jiný způsob, jak vyjádřit svůj názor.
Mnozí z nich jsou ozbrojení. Chtějí bojovat?
I v Rusku jsou lidé, kteří nadávají a říkají, že "Putin je fašista". Jsou ale také další, kteří tvrdí, že ruský prezident zaujal v otázce Ukrajiny správný postoj.
Nemyslím, že lidé chtějí bojovat. Vývoj je velmi podobný tomu, co bylo v době Euromajdanu (proevropských protestních akcí) v Kyjevě, když začal tzv. akční protest. Je to spíš ze zoufalství, protože je vedení země nechce slyšet.
Stejně jako při Euromajdanu nechtěl protestující slyšet tehdejší prezident Viktor Janukovyč, současná ukrajinská vláda nechce slyšet lidi z východu Ukrajiny. Je to situace, která mi připadá naprosto symetrická.
Kdo obyvatele Doněcku, Kramatorsku, Luhansku, Charkova a dalších měst vyzbrojuje a proč?
Situace je výjimečná v tom, že se na východě Ukrajiny opakuje vývoj, který se odehrál v rámci Euromajdanu.
Nejsem zastáncem konspiračních teorií, podle nichž Majdan vyzbrojily Spojené státy, zatímco lidi na východě Ukrajiny vyzbrojují Rusové.
Je však známo, že organizace Pravý sektor a další lidé, kteří se účastnili protestních akcí, obsazovali policejní služebny a základny zpravodajské služby SBU, zejména na západě Ukrajiny. A zmocňovali se tam zbraní. Podle zveřejněných informací se mělo jednat o tisíce kusů zbraní a munice.
Totéž se stalo na východě Ukrajiny. Lidé obsadili budovy policie a SBU a chopili se zbraní, kterými se chtějí bránit.
Stejně jako při Euromajdanu nechtěl protestující slyšet tehdejší prezident Viktor Janukovyč, současná ukrajinská vláda nechce slyšet lidi z východu Ukrajiny. Je to situace, která mi připadá naprosto symetrická.
Východ Ukrajiny opakuje to, co se stalo na západě. Nové je jen hodnocení jejich kroků. Zatímco dříve byli aktivisté označováni za romantické revolucionáře, nyní se o účastnících protestů mluví jako o teroristech a separatistech.
Koho konkrétně se lidé na východě Ukrajiny bojí? Před kým se chtějí bránit?
Z rozhovorů a dopisování s obyvateli těchto oblastí víme, že se ani tolik nebojí. Chtějí ale, aby byli slyšet. Chtějí mluvit, jak jsou zvyklí, chtějí zachovat svůj jazyk a necítí, že by jim někdo vycházel vstříc. Slyší přitom projevy ze strany Pravého sektoru nebo poslanců nacionalistické strany Svoboda, kteří otevřeně vyzývají k likvidaci "Moskalů" (hanlivé označení pro Rusy na Ukrajině) a zákazu "moskalského jazyka".
Ukrajina je přitom země, která vznikla spojením různých kultur. Je nepřípustné, aby tam byla jediná ideologie, jeden jazyk či jedno náboženství. To nejde. Vždy to bude vyvolávat protesty. Proto Rusové na Krymu schválili tři státní jazyky, tedy ruštinu, ukrajinštinu a krymskou tatarštinu. To byl krok naprosto správným směrem.
V čem konkrétně jsou podle vás ohrožena práva rusky mluvících obyvatel?
Moderní společnost je velmi citlivá na různé signály. Ukrajinské vedení vetovalo zrušení jazykového zákona, který parlament schválil jako jeden z prvních kroků po změně režimu. Mezitím však byly například zrušeny webové stránky státních úřadů v ruštině či zakázány ruské televize na Ukrajině. Na ukrajinských televizních kanálech se přitom vysílají pořady, v nichž jsou slyšet otevřené urážky národního cítění ruských obyvatel.
Východ Ukrajiny opakuje to, co se stalo na západě. Nové je jen hodnocení jejich kroků. Zatímco dříve byli aktivisté označováni za romantické revolucionáře, nyní se o účastnících protestů mluví jako o teroristech a separatistech.
Příslušníci Pravého sektoru pak provolávají hesla jako "Moskaly na nože" nebo "Moskaljaku na hilljaku", tedy "Rusy na šibenici". Nejde jen o urážky, ale o vyhrožování i fyzické útoky. Zatím to nemá celorepublikový rozmach a týká se to převážně východu Ukrajiny.
Neprotestují ale jen rebelové. Je to hlas určité části země, která chce prostřednictvím federalizace víc práv. Mimo jazyka jde také o ekonomické záležitosti. Lidé chtějí, aby jejich daně zůstávaly v jejich regionu. Je to průmyslově a energeticky vyspělý region, který odvádí do státního rozpočtu více než západní oblasti. Chtějí tedy i víc mluvit do přerozdělování financí.
Úřadující premiér Arsenij Jaceňuk ale při návštěvě Doněcku slíbil, že regiony dostanou více pravomocí a že vláda nedopustí ani jazyková omezení. Ukrajinské vedení nabídlo i referendum o federalizaci. Proč to obyvatelé východních oblastí neakceptují a pokračují v protestech?
Regiony chtějí o sobě rozhodovat samostatně, avšak v rámci Ukrajiny. Není jasné, proč se toho současné ukrajinské vedení bojí.
Mnozí lidé na východě Ukrajiny stále považují za prezidenta svého rodáka Viktora Janukovyče, který z Doněcké oblasti pochází. Nechtějí uznat nové kyjevské vedení, které vzniklo dle jejich názoru podivným způsobem.
Sliby současných mocenských představitelů neberou vážně a nepovažují je za důvěryhodné. Proto požadují referendum a na jeho základě i záruku federalizace ještě před prezidentskými volbami. Sám Jaceňuk k tomu dal podnět, protože nesplnil dohodu, kterou za účasti západoevropských představitelů podepsal s Janukovyčem v únoru.
Ale zdaleka ne všichni na jihu a východě Ukrajiny si přejí, aby tam úředním jazykem byla ruština. A aby se prosazovaly proruské zájmy...
Občanské války se bojí všichni. Nebyla by to totiž jen válka o území. Postihla by každou rodinu.
Stát musí mít úctu k národům, které žijí na jeho území. To však neznamená, že by ruština měla v určitém regionu vytlačit ukrajinštinu nebo naopak. Problém není jen v jazyku. Lidé chtějí ctít svou historii, slavit Velikonoce podle svých zvyků, oslavovat své hrdiny…
Pokud by se jazykové otázky podařilo vyřešit, uklidní to situaci na východě Ukrajiny? Co může pomoci konflikt urovnat?
Pouze federalizace. Neznamenalo by to jen změny týkající se jazyka, ale také vyřešení otázek pravomocí a rozhodování. Regiony chtějí o sobě rozhodovat samostatně, avšak v rámci Ukrajiny. Není jasné, proč se toho současné ukrajinské vedení bojí. Obdobné uspořádání funguje ve spoustě zemí, třeba v Německu.
Jakou roli tedy v rusko-ukrajinském konfliktu hraje Rusko?
Je skoro jisté, že Rusko na Ukrajině vojensky zasahovat nebude. Situace na východě země je zásadně odlišná od Krymu.
Je však jasné, že Rusko bude podporovat postoj východních regionů, kde je více než deset milionů rusky mluvících lidí, z nichž mnozí jsou ruští občané. Není však v zájmu Moskvy mít na svých hranicích obdobu někdejší Jugoslávie. Ruská účast tam ale je.
A jak se ruská účast projevuje?
Rusko bude podporovat postoj východních regionů, kde je více než deset milionů rusky mluvících lidí, z nichž mnozí jsou ruští občané. Není však v zájmu Moskvy mít na svých hranicích obdobu někdejší Jugoslávie.
Především v podpoře. Je to podpora morální, ekonomická a diplomatická. Tím, zda je tam vojenská podpora, si nejsem jistá.
Nebojí se rusky mluvící obyvatelé občanské války, kterou by mohly militantní protesty vyvolat?
Občanské války se bojí všichni. Nebyla by to totiž jen válka o území. Postihla by každou rodinu.
Už v současné době se rozpadají manželství jen kvůli tomu, že manželé jsou "na různých stranách barikád". Znám lidi, kde otec rodiny podporuje Euromajdan, zatímco matka je proti. Oba jsou přitom z centrální části Ukrajiny. Je to obrovské drama.
Neprotestují ale jen rebelové. Je to hlas určité části země, která chce prostřednictvím federalizace víc práv.
Jak vnímají lidé na východě Ukrajiny možnost, že proti povstalcům bude nasazena armáda?
Jako občanskou válku. Ani Kyjev o to nemá zájem. Znamenalo by to výjimečný stav a ohrožení prezidentských voleb. V zájmu všech je se dohodnout.
Za tohoto stavu nemůže vyhrát jen jedna strana. Musí se hledat řešení, aby se, jak se lidově říká, "vlk nažral a koza zůstala celá".
