Esequibo zabírá dvě třetiny celé Guyany a obývá ho asi 125 tisíc lidí z osmi set tisícové populace země. Především zde ale leží velká naleziště ropy, zemního plynu a také zlata, mědi, hliníku či diamantů. Latinskoamerický stát se loni díky svému nerostnému bohatství dokonce stal nejrychleji rostoucí ekonomikou světa.
Významný těžební potenciál zlákal i sousední Venezuelu. Napětí mezi oběma zeměmi vzrostlo právě poté, co byla v roce 2015 u pobřeží Esequiba nalezena ropa a zemní plyn.
Maduro v neděli uspořádal referendum, v němž se pro zabrání provincie údajně vyslovilo 96 procent hlasujících Venezuelanů, volební účast měla činit 51 procent. Místní ústřední volební komise však neposkytla transparentní informace, výsledky i účast zpochybnila také tamní opozice. Volby ve Venezuele bývají zmanipulované.
Dva dny po referendu tamní autoritářský vůdce Maduro nařídil státní ropné společnosti PDVSA, aby v Esequibu začala s přípravou pro těžbu ropy a kovů. Guyanský prezident Irfaan Alí to označil za "přímou hrozbu".
Podle některých analytiků Maduro územní spor rozvířil právě nyní, aby si vylepšil preference před prezidentskými volbami, které se konají příští rok. S tím souhlasí i Rey, který se na lationskoamerický region specializuje a ve Venezuele žil.
"Upřímně moc nevěřím, že cílem je opravdu zabrat území cizího státu. Referendum považuji jen za další vládní nástroj, jak mít navrch před opozicí a upevnit svou sílu, obzvláště před volbami. Kdyby ve Venezuele byly férové demokratické volby, Maduro by pravděpodobně nevyhrál a k moci by se dostala opozice," vysvětluje odborník pro Aktuálně.cz.
Ani podle něj nebylo referendum transparentní. Zároveň ale míní, že konkrétně ohledně otázky připojení území nepanuje mezi obyvateli velký spor.
"Každý Venezuelan je svým způsobem rád, když je jeho stát větší. Pokud mu politici napříč spektrem desetiletí říkají, že jde o území, které má patřit jeho zemi, běžný Venezuelan s takovým názorem může souhlasit bez ohledu na svou politickou příslušnost," míní Martin Rey.
Esequibo v koloniálním období nejprve náleželo španělské Venezuele. Tehdejší britské kolonii Guyaně připadlo roku 1899 na základě arbitráže pod dohledem Spojených států, Británie a Ruska. Když v roce 1966 získala Guyana nezávislost, Venezuela si část provincie začala nárokovat u mezinárodních soudů.
Expert si všímá, že u referenda stojí za pozornost spíš fakt, že se uskutečnilo téměř v totožnou dobu jako opoziční primárky. "Snaha nastolit jiná témata a zastínit a znevýhodnit opozici je evidentní," podotýká.
Zapomenout na domácí problémy
Podle Martina Reye mohou být debaty o zmocnění se sousední oblasti také záminkou, jak odvést pozornost obyvatel od domácích problémů, kterých má země s inflací dosahující 360 procent mnoho.
"Lidem ve Venezuele se nežije dobře. Panuje tam chudoba, nezaměstnanost, špatně funguje zdravotnictví, školství i sociální systémy. Vláda se u moci drží silou. Najít vnějšího nepřítele se autoritativnímu režimu vždycky hodí," vysvětluje.
Pochybuje také, že by se spor přelil do ozbrojeného konfliktu. Ovšem kdyby k tomu přece jen došlo, navrch by jednoznačně měla Venezuela. Rey upozorňuje, že navzdory problémům, s kterými země zápasí, je její armáda silnější než ta guyanská. Početně i ve kvalitě zbraní.
"Čistě z tohoto pohledu by Guyana neměla šanci. Je ale otázkou, jak by na konflikt reagovalo mezinárodní společenství a sousední státy jako třeba Brazílie. Ta už údajně shromažďuje vojsko blízko k hranici obou zemí, protože s Venezuelou i Guyanou sousedí," doplňuje.
Mezinárodní soudní dvůr minulý týden krátce před referendem Venezuele nařídil, aby nepodnikala žádné kroky, které by zbavily Guyanu kontroly nad Esequibem. Voliči však mimo jiné v hlasování odmítli, aby instance územní spor rozhodovala. Guyanský prezident Alí také v neděli prohlásil, že jeho země má širokou mezinárodní podporu.
