Kodaň - Toho dne mířily spojenecké drony najisto.
Většina z třiceti devíti bomb, které dopadly 26. prosince 2014 na syrské Kobáni, zasáhla své cíle.
Důležitá kořist Islámského státu byla tou dobou pravidelně ostřelována, spojenecké nálety se snažily pomoci kurdským milicím dobýt zpět strategické město na syrsko-turecké hranici.
Tři bomby tenkrát spadly na jeden z domů, v němž se ukrývali džihádisté.
Jedním z mrtvých byl i osmnáctiletý Šahíd Šább. Mladý mučedník, který se v Sýrii už několik týdnů připravoval na svoji misi.
O čtyři tisíce kilometrů dál, v severoevropské Kodani, prožívala zrovna Karolina Dam poklidný čas vánočních svátků. Starala se o svoji domácnost a dvě kočky.
Energická Dánka s jemně hnědými kudrnatými vlasy znala Šahída Šábba pod jeho skutečným jménem. Jmenoval se Lukas a byl její syn.
Jen málo z Evropanů, kteří odcházejí bojovat za Islámský stát, to dělá s požehnáním svých rodin. Většina z nich mizí tajně a jejich blízcí o jejich džihádistické misi zprvu nemají tušení.
Lukas v tomhle směru nebyl výjimkou.
Uzavřený samotář
V roce 1996 se narodil ve středostavovské rodině, jeho matka pracovala jako úřednice, rodiče se později rozvedli.
Karolina Dam popisuje svého syna jako šťastné, byť poněkud uzavřené dítě. Lukas dával přednost samotě, nehrál si s ostatními dětmi, nerad sedával v čele stolu a projevoval se ostýchavě.
"Víc lidí dohromady nebo neznámé prostředí ho lekaly," říká Karolina Dam ve svém bytě na jednom z kodaňských předměstí.
Obývacím pokojem, jehož středobod tvoří dlouhý jídelní stůl se sněhobílou deskou, se line vůně čerstvě upečeného rebarborového koláče a za otevřenými okny kvetou v zahradě květiny.
V téhle idyle strávil Lukas Dam své dětství. Jenže pak se něco zvrtlo.
Když mu bylo deset let, diagnostikovali mu lékaři lehčí formu autismu, tzv. Aspergerův syndrom, a poruchu pozornosti (ADD). Lukas v té době býval často uzavřený, ze složitějších úkolů ve škole panikařil.
Kvůli tomu přešel do speciální školy pro děti s podobnou diagnózou, která lépe vyhovovala jeho potřebám. Škola se ale několikrát přestěhovala a podobné změny mu neprospívaly.
Životní kotvu pro něj představoval jeho oblíbený školní mentor, ten však zemřel, když bylo chlapci třináct.
"Srazilo ho to k zemi," popisuje Karolina Dam s tím, že Lukas si smrt svého vzoru začal nepochopitelně dávat za vinu. Jeho problémy se tehdy začaly zhoršovat.
Lukasovi ještě nebylo ani patnáct, když ho matka podezřívala, že se chytil chuligánské party, policie ho zastavila, jak řídí kradenou motorku.
"Můj syn terorista" (BizBooks, 2017)
Tragické teroristické útoky v Manchesteru a Londýně oživily debatu o radikalizaci mladých evropských muslimů.
Kdo a proč se stává teroristou? Jak fungují verbíři, kteří do islamistické scény vtahují další a další mladé lidi? Jak na nové nebezpečí evropské vlády odpovídají? A jak se dá radikalizaci muslimů v evropských zemích předcházet?
Na tyto otázky hledá odpovědi nová kniha redaktorů týdeníku Respekt Ondřeje Kundry a Tomáše Lindnera "Můj syn terorista".
Autoři při hledání odpovědí na zmíněné otázky cestovali do Dánska, Norska, Belgie, Nizozemska a na několik míst Francie a Německa.
Mluvili s matkami mladých mužů, kteří se dali do služeb Islámského státu. Vedli rozhovory s džihádisty i s desítkami lidí, kteří se radikalismem mladých muslimů zabývají, s lokálními politiky, policisty, imámy, sociálními pracovníky a předními akademiky.
Jenže pak jeho divoké období náhle ustalo.
Osudová stáž v autodílně
V Dánsku mladí lidé chodí při škole na povinné stáže, při nichž si zkoušejí osahat různé profese.
Jeden z Lukasových nových mentorů mu doporučil práci v místní opravně automobilů, na což jeho matka zprvu pohlížela s nedůvěrou.
Lukas neměl rád špínu a Karolina nevěřila, že mu stáž bude vyhovovat. Stal se ale opak. Čtrnáctiletý Lukas se pro práci nadchl.
"Měla jsem pocit, že je to nový začátek," říká Karolina Dam.
Většina zaměstnanců v autodílně, kam dospívající chlapec docházel, byli muslimové. Matka o nich příliš nevěděla, Lukas se ale právě tady dozvěděl, co je to islám.
A aniž by si toho Karolina tehdy všimla, konvertoval k němu. Jak Karolina zjistila zpětně, velký vliv na jejího syna měl jeden z jeho starších kolegů, který si říkal Hakím.
Lukasovi dal jméno Šahíd Šább, což v arabštině znamená mladý mučedník. Hakím byl velmi striktní ve výkladu víry, někdy Lukase vyzvedával doma a doprovázel ho do vzdálenější práce.
Coby autista byl Lukas na cestách a ve společnosti nejistý. Lukas matce říkal, že Hakím mu pomáhá a je něco jako jeho starší bratr.
Islamisté cíleně vyhledávají nejisté mladíky
Podobných psychicky křehkých mladých mužů je mezi evropskými džihádisty - mezi konvertity i mezi dětmi přistěhovalců - mnoho.
Lidé verbující mladíky do řad islamistů cíleně vyhledávají jedince, kteří jsou si nejistí, zažívají nějaké problémy, pocházejí třeba z narušených rodin. Dají se nejsnáze svést.
Co přesně Lukase na islámu zaujalo, není dodnes zcela jasné.
Ve své nové víře se začal časem projevovat podobně jako Hakím hodně konzervativně. Podle všeho se Hakím pohyboval v prostředí zbožných ortodoxních mužů, není ovšem známo, že by se o ně zajímaly tajné služby.
A ortodoxní byl i novopečený konvertita: matce vyčítal, že si pouští hudbu, v ledničce vyžadoval speciální místo pro své halál jídlo.
V patnácti odešel z domova, přestěhoval se do jiné části Kodaně a začal bydlet se třemi dalšími muži.
Později Hakím Lukasovi řekl, že další muslimové v dílně nejsou "ti správní", a pod jeho vlivem tam Lukas přestal docházet.
Více svého času začal trávit v několika mešitách. Matka s ním byla ve stálém kontaktu, udržovali přátelské vztahy, dál si volali nebo ji Lukas navštěvoval.
"Vzpomínám, jak Lukas jednou plakal a vysvětloval mi, že když nepřestoupím, nesetkáme se v ráji," říká Karolina Dam.
Na začátku června 2014, krátce poté, co Lukas Dam oslavil osmnáctiny, však odjel z Dánska a odešel bojovat do Sýrie.
Půl roku nato v bitvě u Kobáni zemřel.
