Londýn - Novopečení majitelé je potěžkají, zakousnou se do nich, hrdě s nimi pózují a přemýšlejí, jak s nimi nejlépe naložit. Vzápětí je ale ztratí nebo zničí.
Ano, řeč je o olympijských medailích. A takové věci se skutečně dějí.
Dochází k nim překvapivě často. Zejména vezmeme-li v potaz, že je olympijská medaile symbolem životního úspěchu sportovce.
K jedné takové nehodě došlo i letos v Londýně. Brazilský judista Felipe Kitadai rozbil svou zlatou medaili už ve sprše. Při očistě ji prý nešetrně upustil. Měl však štěstí, londýnským pořadatelům se ho zželelo, a tak pro sportovce vyrobili duplikát.
Těžko soudit, zda by se ho dočkal i venezuelský šermíř Ruben Limardo Gascon, který byl spatřen, jak se s medailí na krku prohání londýnským metrem. Žádné zcizení či ztrátu nicméně sportovci v Londýně zatím nehlásili.
To v roce 2004 musela policie vyhlásit pátrání po medaili ještě v průběhu aténské olympiády. Nizozemský veslař Diederik Simon ji nechal v taxíku a odešel se najíst do restaurace. Policie nakonec vůz vystopovala a cennou placku sportovci vrátila.
Víc práce bylo s pátráním po medaili jiného veslaře - Davida Tizzana z Itálie. Ten totiž v roce 1988 na hrách v Soulu po slavnostním předání skočil do vody a medaili v ní upustil. Potápěči ji pak lovili dva dny.
Zlato z Turína skončilo v sušičce
Podobné příhody se ale dějí i reprezentantům v zimních sportech.
Americký snowboardista Shaun White například zlato z Turína ztratil a znovu našel v přihrádce auta své matky. Ta mu ji už jednou zapomněla v sušičce na prádlo. Stuha se jí zdála špinavá, a tak jí i s medailí vyprala, vysušila a zapomněla na ni.
Muhammad Ali, jeden z nejslavnějších boxerů historie a olympijský vítěz z roku 1960, zase svou medaili hodil do řeky poté, co ho jako černocha odmítli obsloužit v restauraci.
Jsou ale tací, co se medaile vzdají dobrovolně. Prostě jí prodají. Buď proto, že pro ně nic neznamená, nebo proto, že chtějí raději peníze. Ne všichni olympionici totiž vydělávají astronomické sumy. Někteří pro změnu utržené peníze věnují na charitu.
Pro příklad není třeba chodit daleko. Zlato z Barcelony a stříbro z Atlanty prodal například český kajakář Lukáš Pollert. Vynesly 150 tisíc korun, které pomohly někomu jinému. Sportovců, kteří prodali své medaile je ale mnoho a na internetových aukcích se poměrně běžně draží.
Unikátní fotky z první novodobé olympiády - Atény 1896:
