Soul - Jihokorejský soud vynesl rozsudek nad posádkou trajektu Sewol, při jehož potopení utonulo 304 lidí, převážně studentů střední školy.
Kapitána lodi poslal na 36 let za mříže.
Devětašedesátiletému I Čun-sokovi, který před soudem stanul společně se 14 členy posádky, přitom hrozil trest smrti.
Hlavní lodní inženýr dostal 30 let vězení a dalších 13 lidí poslal soud za mříže až na 20 let, uvedla tisková agentura Jonhap.
Prokuratura takřka vzápětí vyjádřila nad verdikty zklamání a oznámila, že se odvolá.
Za nedostačující považuje především tresty pro trojici vysokých důstojníků, kteří byli zproštěni obvinění ze zabití.
Z toho byl usvědčen pouze hlavní inženýr, který podle soudu nepomohl dvěma zraněným členům posádky.
Myslím, že si zasloužím trest smrti
Krom toho, že posádka tragédii zavinila, se podle prokuratury provinila tím, že děti na palubě nechala v pasti. Namísto evakuace pasažérů sama prchla do bezpečí.
Kapitán u soudu přiznal chybu a souhlasil i s prokuraturou původně navrhovaným trestem - popravou.
"Upřímně se omlouvám obětem a jejich příbuzným. Do konce života se za ně budu modlit. Myslím, že si zasloužím trest smrti. Nikdy jsem ale neměl v úmyslu obětovat životy cestujících za záchranu toho svého," prohlásil obžalovaný podle agentury Jonhap.
Všechno bylo špatně
Z čerstvě zveřejněných znaleckých posudků však vyplývá, že vinu za nejhorší jihokorejskou námořní katastrofu od roku 1970 nenese jen kapitán a jeho lidé.
Jako by trajekt - nebo spíš lidi na jeho palubě - někdo proklel. V osudný den, 16. dubna letošního roku, se u jihokorejského ostrova Gwanmät nemuselo vůbec nic stát.
Stačilo, aby majitel loď nepřetěžoval.
Tragicky to však nemuselo skončit ani poté, co se přetížený Sewol převrátil. K tragédii totiž vedla děsivá souhra nepochopitelných fatálních selhání všech zúčastněných.
Z opakovaných simulací expertů vyplývá, že evakuace měla být zahájena a dokončena dřív než za deset minut. Posádce trajektu a pobřežní stráži však nestačilo ani 47 minut.
Zaspali všichni
Ve středu 16. dubna krátce před devátou ranní ztratila posádka po ostré zatáčce kontrolu nad lodí. Sewol se začal silně naklánět, kapitán proto nařídil vypnout motory a trajekt se zastavil.
Pobřežní stráž, která pohyb plavidel sleduje na radaru, v té chvíli měla zaznamenat, že se děje něco nestandardního. Měla posádku Sewolu kontaktovat.
Ve velínu pobřežní stráže se ale v té chvíli střídaly směny a nad obrazovkou radaru bděl jen jeden namísto dvou operátorů. Zastavení trajektu si nevšiml, a tak se o nehodě dozvěděl až v 8:57, o celých osmnáct minut později, teprve na základě telefonátu jednoho ze studentů na palubě.
Jen jeden malý člun
Pak přišly další chyby - k potápějící se lodi se stovkami lidí na palubě spěchal jen jeden malý hlídkový člun.
Ani tady však nebylo nic ztraceno. Stačilo, aby jeho kapitán dodržel příslušné předpisy a prostřednictvím tlampače vyzval všechny na palubě Sewolu k evakuaci.
Evakuaci mohl a měl nařídit i kapitán Sewolu I Čun-sok. Neudělal tak. Pasažéři, převážně děti a učitelé, naopak dostali instrukci, aby zůstali tam, kde jsou.
V 9:45 se kapitán nechal vytáhnout na palubu hlídkového člunu.
I kdyby byla evakuace zahájena až v tuto chvíli, mohli být dle opakovaných simulací všichni na palubě v bezpečí během 6 minut a 17 vteřin. Nestalo se a trajekt se v 10:34 potopil.
Jako z hororu
Jedinou nadějí pro lidi na palubě byli potápěči. Aby mohli být nasazeni a jednat rychle, potřebovali speciálně upravenou loď s dekompresními komorami a dalším potřebným vybavením.
Pobřežní stráž čekala na loď Libero, jež však byla v době neštěstí v doku. Později se ukázalo, že v okolí bylo nejméně dvaadvacet obdobných lodí, jež mohly připlout dřív.
Pobřežní stráž jihokorejští poslanci v pátek v reakci na znalecké posudky úplně rozpustili.
