Praha – Židé v Evropě čelí nové vlně antisemitismu a nejspíše se pro ně bude situace zhoršovat, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz izraelská historička Dina Poratová.
Do Prahy přijela na konferenci zabývající se sociální péčí o lidi, kteří přežili holocaust. Pořádal ji Evropský institut odkazu šoa.
Poratová působí v Kantorově centru pro studium současného evropského židovstva na univerzitě v Tel Avivu a je hlavní historičkou památníku holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě..
Nejhorší finanční a sociální situace přeživších je podle ní v zemích bývalého Sovětského svazu. Ti jsou na tom nejhůře. Jejich problémy přetrvávají i poté, kdy se přestěhují do Izraele. Jsou to starší lidé, kteří přišli, aniž by dostávali penzi. Mají malé rodiny nebo vůbec žádné.
"Vrací se klasický antisemitismus, protože jde o náboženskou válku. Islamistická propaganda používá křesťanské termíny," říká historička.
A.cz: Někteří lidé, kteří přežili holocaust, mají vážné sociální a existenční problémy. Kde je situace nejhorší?
Dina Poratová: Nejhorší finanční a sociální situace přeživších je v zemích bývalého Sovětského svazu. Ti jsou na tom nejhůře. Jejich problémy přetrvávají i poté, kdy se přestěhují do Izraele. Jsou to starší lidé, kteří přišli o penzi. Mají malé rodiny nebo vůbec žádné. Někteří z nich žijí osamoceni.
Ti, kteří žijí v západních a anglosaských zemích, jsou v lepší situaci než lidé na území bývalého SSSR. Ale poradce amerického ministerstva zahraničí pro otázky spojené s holocaustem Stuart Eizenstat říká překvapivou věc. Člověk by předpokládal, že ti, kteří žijí ve Spojených státech a hlavně v New Yorku, nemají problémy. V USA žije celkem 110 tisíc osob, které přežily holocaust, z toho 60 tisíc v New Yorku. A přestože New York je možná nejbohatším městem vůbec, polovina z těchto lidí – třicet tisíc – žije v chudobě, pod hranicí chudoby. Žijí o samotě, bez kontaktů s okolím, nemají rodiny. To je docela překvapující.
A.cz: Máte přehled o tom, kolik lidí, kteří přežili holocaust, je dnes naživu?
Stuart Eizenstat uvádí číslo půl milionu, podle mého názoru je to méně. Řekla bych, že 400 tisíc se více blíží skutečnosti. Skoro polovina z těchto lidí žije v Izraeli – 193 tisíc. Dalších 110 tisíc je ve Spojených státech.
A.cz: Napsala jste řadu knih o holocaustu. Je dnes – sedmdesát let od konce války – podle vás povědomí ve světě o těchto událostech dostatečné?
Myslím si, že nelze studentům říkat, musíte studovat toto a toto. Nelze říkat, studujte holocaust. Nemůže to být povinné, s výjimkou Německa.
Můžete říci, že musíte studovat druhou světovou válku a co se v ní dělo s vaší zemí. Jinou věcí je, jestliže téma holocaustu použijete jako počáteční bod pro objasňování věci, jakou jsou práva menšin, lidská práva, demokracie, křesťanské hodnoty a tak dále. Když jen řeknete 'prosím, studujte holocaust', tak to nemůže moc fungovat.
Celkové se mi ale zdá, že neznalost a nevědomost mezi mládeží a mladými lidmi o druhé světové válce bují. Nedávno proběhl mezi vysokoškolskými studenty v Anglii průzkum o tom, kdo byl Churchill a co se dělo během války. Mnozí studenti mají skvělé znalosti třeba o nových zpěvácích, ale druhá světová válka je pro ně záležitost pro archeology.
A.cz: Česká televize nedávno začala vysílat reality show Dovolená v Protektorátu. Je tato cesta výuky možná?
Osobně nejsem příznivkyně reality show. Pokud vím, tato česká reality show není přímo o holocaustu, ale o každodenním životě pod nacistickým režimem. Česko je samozřejmě svobodná země a ať má reality show jakou chce, nemá se to zakazovat. Ale myslím si, že taková show je nevkusná. Jestliže takovou hrou ukazujete lidem, jak se v té době žilo, ovlivňujete tím pro ně možnost dozvědět se, jaká opravdu byla skutečnost. A bude pak těžké to sdělit.
Reality show by měla být provázena nějakým vysvětlujícím komentářem. Před každým dílem, nebo ještě lépe po něm. Protože lidé přijímají to, co vidí.
Uvedu vám jeden kontroverzní případ z Izraele. Chystalo se uvedení televizního dokumentu. Předcházel tomu propagační klip, ve kterém se tvrdilo, že parašutistka Chana Senešová zradila své kolegy a po zatčení vyzradila jejich jména. Což není pravda.
Senešová byla členkou židovské skupiny vysazené v roce 1944 v Maďarsku s úkolem pomoci zachránit maďarské Židy před deportacemi. V Maďarsku ji zatkli, mučili a popravili. Zemřela ve třiadvaceti letech.
Její bratr, který stále žije, a jeho synové se obrátili na Nejvyšší soud, aby zabránili vysílání. Kvůli tomu, že poškozuje jejich jméno i jméno Chany Senešové.
Prezident Nejvyššího soudu profesor Aharon Barak řekl, že Izrael je svobodná země, každý může říkat, co chce. A svoboda projevu znamená hájit nejenom říkání pravdy, ale i lži. Jestli lžeš, lži, máš právo lhát.
Zároveň ale řekl, že soud nechce nic zakazovat ani cenzurovat, doporučuje však vysílání klipu zastavit. Ten byl poté z vysílání skutečně stažen. A historik pak v televizi objasnil, jak to skutečně bylo. Takže taková je moje rada pro podobné pořady.
A.cz: Často se teď hovoří o takzvaném novém antisemitismu v Evropě, spojovaném s radikálními islamisty. Jak moc je to podle vás pro židovské komunity na kontinentě vážná hrozba?
Je to velmi vážná hrozba, velmi zásadní. Zpráva našeho Kantorova centra o antisemitismu ve světě za rok 2014 není optimistická. Eviduje nárůst násilných antisemitských útoků ve světě o šedesát procent.
Tyto zprávy zveřejňujeme už dvaadvacet let od roku 1993 vždy v předvečer dne připomínky holocaustu. Ani rok 2015 nezačal dobře. Se zabíjením v Paříži, Kodani a dalšími případy po celém světě. Evidujeme fyzické útoky, ničení synagog, hřbitovů či židovského majetku, znesvěcování. Případu je jistě o mnoho víc, než je zaevidováno.
Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) se sídlem ve Vídni nedávno provedla průzkum mezi šesti tisíci Židy v osmi členských zemích Evropské unie. Čtvrtina uvedla, že už nechodí s viditelnými symboly židovské víry. Zhruba stejný počet uvedl, že se neúčastní žádných židovských shromáždění kvůli obavám z napadení po příchodu nebo odchodu.
Z průzkumu také vyplývá, že zhruba 76 procent antisemitských útoků a incidentů zůstává nehlášených, i když nemusí jít ve všech případech o násilné útoky. Jde o vyhrožování v dopisech či přes internet, slovní urážky. Proto si myslím, že skutečný obraz je ještě horší, než jak se uvádí.
Důvodů je mnoho. V Evropě je pětadvacet milionů muslimů žijících v západní a střední Evropě. Většina z nich přišla, protože chtějí žít lépe a režimy nebo ekonomika v jejich zemích je přinutily odejít. Problém je v tom, že radikálové mezi nimi tlačí na silnou muslimskou identitu, proti integraci.
V mešitách vytvářejí prostředí, které má tuto identitu zachovat. A součástí toho je obraz jakési antiidentity, kterou představují Židé a Izrael. A představa, že všichni Židé podporují Izrael.
Islámský stát říká otevřeně, co si myslí mnozí radikálové v Paříži, Londýně nebo jinde. Chceme vytvořit muslimské impérium. V Londýně demonstrovali s nápisy Nejdříve Londýn, pak Evropa. Převezmeme moc. Je nás mnoho.
Radikálové dostávají mnoho peněz ze zahraničí. Ze Saúdské Arábie, a hlavně z Kataru. I z dalších zemí bohatých na ropu. Přitom je jasné, že míra krutosti se zvyšuje. Mládež po tisících odchází z Evropy do Sýrie a Iráku, stovky se po výcviku vracejí a jsou připraveny udeřit.
Ráda bych se mýlila, ale je před námi více násilí a více krutosti. Nezastaví se před ničím.
A.cz: Řekla byste, že současní islamisté jsou něco jako noví nacisté?
Ne, takto bych to neřekla. Nacisté jsou nacisté, jsou to dvě různé věci. Ale jak říkám, jsou to lidé, kteří se nezastaví před ničím. Jsou to surovci.
Vrací se klasický antisemitismus, protože jde o náboženskou válku. Islamistická propaganda používá křesťanské termíny. Protokoly Sionských mudrců, obviňování z rituálních vražd, vrahové Krista a další. Aby to více rezonovalo i v očích křesťanů. Vrací se to.
A.cz: Po lednových útocích v Paříži vyzval izraelský premiér Benjamin Netanjahu francouzské Židy k odchodu do Izraele. Francouzští politici ho za to kritizovali. Vy souhlasíte s premiérem?
Bývalý premiér Ariel Šaron mluvil stejně. Vyzýval francouzské Židy, aby se vystěhovali do Izraele.
Benjamin Netanjahu je izraelský premiér a chce, aby se Židé přistěhovali do Izraele. Nejdříve to řekl otevřeně, pak toto prohlášení trochu změnil a řekl, že Izrael je otevřený pro všechny, kteří se rozhodnou přijít. Což je přece jen rozdíl.
Podle mě to Netanjahu měl říci poněkud delikátněji. Židé žijící mimo Izrael mají možnost volby. Říci jim 'zabalte si věci a rychle odejděte' znamená přivést místní židovskou komunitu k úpadku. Izrael by měl židovským obyvatelům v jiných zemích pomáhat, snažit se, aby byla zajištěna jejich bezpečnost, být s nimi v kontaktu. Ale neříkat jim, že by si měli zabalit a rychle odejít.
