Opakované testy s definitivní platností potvrdily, že Islámský stát vlastní a umí už i používat bojové chemické látky. Konkrétně yperit. Kde ho islamisté vzali? A o jak velkou hrozbu jde?
Vratislav Osvald: Není to poprvé, kdy byly na Středním východě použity bojové chemické látky. Ať už pocházely ze zásob Libye, či Sýrie. Nebyla však potvrzena schopnost islamistů tyto otravné látky vyrábět.
Později se prokázalo, že do programu jejich vývoje a výroby byli zapojeni vědci z dob režimu Saddáma Husajna. Tihle experti se po druhé válce v Zálivu (v roce 2003 – pozn. red.) rozutekli a nikdy se je nepodařilo eliminovat.
Pak se "najednou" objevili v řadách islamistů. Své chemické know-how přinesli pochopitelně s sebou.
Co to znamená?
Pokud by se jim podařilo program výroby a použití bojových otravných látek rozvinout, šlo by pochopitelně o strašlivou hrozbu. Zejména pro okolní státy, a samozřejmě pro všechny lidi v dosahu islamistů.
Ví se, jak jsou daleko?
Zatím jsou – alespoň pokud jde o efektivní použití látek, jako je yperit – na počátku tohoto smrtícího programu. Soudím tak alespoň podle raketového či minometného útoku na leteckou základnu Karája z minulého týdne. Efekt tohoto útoku nebyl určitě takový, jak si islamisté slibovali.
Zatím nezvládli způsob dopravy otravné látky na cíl a její efektivní rozprostření nad terénem. O velké varování šlo však každopádně.
Říkáte "zatím"...
Pochopitelně. Ani v nejmenším jsem nehodlal rizika, o nichž se bavíme, zlehčovat.
Vystřízlivění
Nedíváme se na Islámský stát či islamisty, kteří operují na územích Iráku, Sýrie či Libye, chybně jako na bandu neorganizovaných šílenců? Nemyslíte, že pokud už umí vyrábět chemické zbraně, možná je až nebezpečně podceňujeme?
Neřekl bych, že islamisty či jejich takzvaný Islámský stát podceňujeme. Mají svou banku, vydávají své peníze, s pomocí expertů obnovují rafinerie, jiní jejich odborníci zkoušejí vyrábět chemické zbraně – to přece jasně svědčí o jejich schopnostech. Od ostatních teroristických uskupení se navíc odlišují vysokou organizovaností.
Zpočátku jsme nicméně islamisty určitě podceňovali. Naštěstí jsme ale poté, co lehce ovládli obrovská území, rychle vystřízlivěli.
Ještě jednu věc, prosím, vysvětlete. Jak se islamistům daří skladovat velmi reaktivní bojové otravné látky v tak drsných klimatických, ale i válečných podmínkách, jaké v Iráku panují?
Velmi obtížné, ne-li nemožné, to vždy je, pokud se jedná o větší množství těchto smrtelných jedů. Pokud se ale bavíme o poměrně malém množství, až tak velký problém to být nemusí. Například laboratoř na výrobu léčiv můžete snadno přetransformovat na výrobu čehokoliv. A to se islamistům zjevně podařilo.
Pokud by islamisté měli zvládnutou výrobu yperitu či jiných bojových otravných látek ve velkém, určitě by je už dávno ve velkém měřítku nasadili. Zejména poté, co začínají ztrácet pozice v Sýrii, ale i v Iráku.
Ve vyškovském Centru NATO ochrany proti zbraním hromadného ničení vytváříte mimo jiné scénáře, jak se proti zmíněným rizikům bránit. Co tedy doporučujete?
Ona laboratoř na výrobu léčiv v Mosulu, ve které se yperit nejspíše vyráběl, už byla leteckým úderem zničena. USA zareagovaly velmi rychle. Tak by to mělo vypadat.
A to je také mé doporučení: podobná místa a technologie výroby bojových otravných látek je nutné vypátrat a ničit už v zárodku.
Zpacifikováni musí být i odborníci, kteří tyto jedy Islámskému státu vyrábějí. Jsou nebezpečnější než zmíněné technologie. Ty se dají vždy obnovit. Otázkou také je, kolik takových dalších míst mají islamisté v záloze.
Proti všem
Hrozí od islamistů například i to, že mohou – zahnáni do úzkých – použít bojové otravné látky proti vojákům US Army, proti Kurdům či Syřanům?
Samozřejmě že tahle hrozba visí ve vzduchu. Islamisté se nezastavili před nejohavnějšími zločiny, ani když slavili velké bojové úspěchy. Poslední stadium bestie je vždy to nejhorší a nejnebezpečnější.
Pro takový režim je na pokraji jeho kolapsu nepřítelem celý svět.
Které státy dnes vůbec oficiálně vlastní chemické zbraně?
Rusko, USA, Indie a možná stále ještě Sýrie. Tyto země se ale ve smlouvě o zákazu chemických zbraní zavázaly je v přesně stanovených termínech zlikvidovat.
V nějakém množství je má zjevně i Islámský stát, jakkoliv se vyznačuje jen některými atributy státu. Státem v pravém smyslu toho slova ale není.
Krom toho: smlouva o zákazu chemických zbraní umožňuje všem jeho signatářům (v podstatě všem zemím OSN) jejich výrobu v malém množství pro testovací a výcvikové účely. V malém množství je tudíž vyrábíme i my.
Druhá válka v Zálivu byla spuštěna právě kvůli sebejistým proklamacím USA, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení a odmítá je zlikvidovat. Poučili se Američané z manipulace agenta německé rozvědky, který později přiznal, že si vše vymyslel?
Dnes jsme v naprosto odlišné situaci. Informace o Saddámových chemických zbraních tehdy vycházela z mylných zpravodajských "zjištění".
Dnes se spolu bavíme o prokazatelně změřených hodnotách yperitu.
Američané navíc velmi pokročili v detekci a identifikaci otravných látek. Dřívější ohromné sály laboratoří jsou nyní vtěsnány do přenosných krabiček, které potvrdily přítomnost yperitu v iráckém terénu. Tuhle pokročilou, důvěryhodnou a velmi sofistikovanou detekční techniku nakupuje mimochodem i česká armáda.
Není to tedy jen zpravodajská informace, že zřejmě byly použity nějaké bojové otravné látky.
Není. Je to nevyvratitelné potvrzení chemického útoku na leteckou základnu v Iráku.
Je pro nás velké štěstí, že Islámský stát vlastní tyto látky jen v omezeném množství. Nechci spekulovat o velikosti tohoto množství. V každém případě se ale musíme obávat toho, aby nezvládl dopravu těchto smrtelných jedů na cíl, tedy jejich efektivní použití.
Když se třeba v Sýrii likvidovaly otravné látky, byl stejně velký důraz kladen na zařízení, které je vyrábí. Podceněny tehdy ovšem byly prostředky, které dopravují například yperit na cíl.
Pokud by se tedy tato přepravní technologie dostala do rukou islamistů, mohlo by to znamenat obrovskou hrozbu do budoucna. Vývoj těchto prostředků či munice je totiž možná ještě obtížnější než vývoj otravných látek.
Proč je lepší zasáhnout v Iráku
A pokud by se k nim islamisté dostali, ...
... pak by se jejich příští chemický útok mohl rovnat apokalypse. Takový scénář raději ani nedomýšlet. Zejména proto bychom se měli snažit o minimalizaci těchto rizik v Iráku či v Sýrii.
Dnes už není možné ani finančně únosné vybavovat ochrannými prostředky všechny školy či nemocnice jako v dobách komunismu. Vždy si v podobných případech musíme klást otázku: Do jaké úrovně a za jaké prostředky se chceme proti zbraním hromadného ničení chránit?
Přikláněl bych se k minimalizaci chemických rizik v Iráku, za to ale s maximálním nasazením.
A to je také správná cesta, o kterou se mezinárodní koalice i snaží.
