Život v Evropě není takový, jak jsme čekali. Tisíce iráckých uprchlíků se vracejí domů

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
10. 2. 2016 14:33
Stovky iráckých migrantů se na začátku února dobrovolně vydaly finskými a belgickými vládními letouny zpátky do Bagdádu. Ze života v Evropě byli kvůli přehnaným očekáváním zklamáni. A to přesto, že cestou na starý kontinent riskovali životy a utratili za ni často veškeré své úspory. V roce 2015 se za asistence Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) dobrovolně vrátilo zpátky do Iráku na 3500 migrantů. Nejvíce jich odchází z Belgie, Finska, Německa, Rakouska a Řecka.
Uprchlíci ve Finsku.
Uprchlíci ve Finsku. | Foto: Reuters

Brusel/Bagdád - Loni - společně se Syřany a Afghánci - přicházeli po desetitisících do Evropy. Nyní se vracejí zpátky.

A to poté, co kvůli snu o novém životě opustili své domovy a všechno, co v nich vybudovali. V uprchlických centrech v západní Evropě ale Iráčané ztratili iluze.

Mnoho z nich teď přemýšlí a srovnává svůj život doma v Bagdádu s tím, který vedou zde. A nejsou to jen dražší cigarety a chladnější počasí, co je nutí zvažovat návrat domů.

"Život v Evropě není takový, jak jsme očekávali," řekl třiadvacetiletý Mohamed americkému listu The New York Times.

V Iráku by neměl problém najít si manželku a založit rodinu. Ve Finsku, kde žil v uprchlickém centru, neměl nikoho. "V Evropě jsem se cítil izolovaný," vysvětluje svůj návrat do Bagdádu.

Iráčané odcházejí i z jiných zemí. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se ve velkém vracejí z Belgie, Německa, Rakouska nebo Řecka.

Z Belgie vládním speciálem

Právě z Belgie odletělo na začátku února 106 Iráčanů zpátky do Bagdádu. Na základě vlastního rozhodnutí.

Neletěli ale komerčním letem. Cestu jim zajistila IOM a speciální airbus byl vypraven na náklady belgické vlády. Daňové poplatníky to údajně vyjde levněji, než kdyby všech 106 migrantů zůstalo.

"Pokud se lidé chtějí vrátit domů, nebudu jim v tom bránit," řekl televizi RTL-TVI belgický tajemník pro azylovou politiku a migraci Theo Francken.

Jak připomíná server Vice News, Francken je napojen na nacionalistickou Novou vlámskou alianci. Angažuje se v kampani, která má mladé Iráčany odradit od snahy získat v Belgii azyl. Jeho kancelář šířila dopisy psané v angličtině a arabštině po uprchlických centrech v celé zemi. Irácké migranty měly motivovat k "dobrovolnému" návratu domů.

Není to ale tak úplně jednoduché. Každý, kdo se chce takovým způsobem vrátit zpátky do Iráku, musí nejprve podat oficiální žádost a prokázat, že se vrací do stabilních a bezpečných podmínek. Znamená to, že IOM přezkoumává, zda se tito lidé nevracejí do míst, kde zuří válka.

V roce 2015 z Belgie dobrovolně odcestovalo 3870 migrantů, 1014 z nich byli Iráčané. Celkem pak IOM pomohla vrátit se z evropských zemích domů na 3500 migrantů z Iráku. Většinou šlo o mladé svobodné muže ve věku do 45 let.

Tak velký nárůst počtu Iráčanů, kteří z Belgie odcházejí, může být vysvětlen rozhodnutím, ke kterému došly úřady loni v září. Na imigranty irácké národnosti se od té doby nevztahuje program automatické finanční pomoci pro uprchlíky. Opatřením se má limitovat počet ekonomických migrantů, kteří neutíkají před hrozbou ztráty života.

Ať už jsou jejich důvody migrace jakékoliv, pravdou zůstává, že příchodem do Evropy riskují. Ať už je to holý život na nebezpečné cestě nebo život doma v Iráku, který se rozhodli opustit a s ním všechno ztratit. Museli mít od života v Evropě velká očekávání.

Proč se vůbec chtějí vracet zpátky?

Mohamed odešel z Iráku do Finska, protože si myslel, že ho tam čeká lepší budoucnost. "Říkal jsem si, že v Iráku nemám žádnou práci a nikdy jsem nedokončil školu. Myslel jsem si, že ve Finsku najdu lepší práci a budu moci pokračovat ve studiu a vydělávat víc peněz," vysvětluje. Po pár týdnech v uprchlickém táboře ale vystřízlivěl.

Mluvčí IOM Géraldine D'Hoop vidí hned tři důvody, proč se iráčtí běženci vracejí domů. Prvním jsou omezené ekonomické vyhlídky, které jako imigranti mají. Dalším jsou špatné podmínky, ve kterých jsou nuceni v Belgii žít. Bydlení v provizorních ubytovnách, nebo dokonce ve stanech je pro ně velkým zklamáním v porovnání s představami o Evropě, které měli před příchodem.

V neposlední řadě jsou důvodem potíže, s nimiž se shledává snaha dát dohromady rozdělené rodiny. "Většina migrantů jsou svobodní muži nebo muži s dětmi," vysvětluje Géraldine D’Hoop. "Dostat sem i své manželky nebo zbytek rodiny může někdy trvat příliš dlouho. V některých případech se to nepovede vůbec."

Průměrná délka pobytu v Belgii těch, kteří se rozhodnout vrátit zpátky domů, jsou čtyři měsíce. Ty migranti stráví téměř výhradně v uprchlickém centru.

Uprchlíky v rodné zemi

Po návratu do Iráku je ale čeká podobně těžká situace. Často nemají kde bydlet a většina z nich nemá ani žádné peníze. Veškeré úspory dali převaděčům, kteří jim zprostředkovali cestu z Turecka přes moře k řeckým břehům.

Během prvního roku proto od místní pobočky organizace IOM získávají přístup k asistenci na reintegraci do společnosti. Ta zahrnuje dočasné ubytování, základní potřeby do domácnosti, pomoc při hledání práce a podobně.

O pomoc žádají samotné irácké úřady. "Je to veliké množství iráckých migrantů, kteří se chtějí z Evropy vrátit zpátky," potvrzuje mluvčí iráckého ministerstva pro migraci.

"Někteří se vracejí z osobních důvodů, jiní kvůli zamítnuté žádosti o azyl nebo kvůli příliš nákladnému životu. Nejsme schopni spočítat všechny, protože hodně se jich vrací na osobní náklady, a nikoliv na náklady ministerstva," cituje ho The New York Times.

 

Právě se děje

Další zprávy