Granada - Při nedávné návštěvě Česka státní španělský tajemník pro EU Diego López Garrido zdůrazňoval, že ČR a Španělsko mají jednu věc společnou - jsou to země, které se vyrovnávají s totalitní minulostí.
V případě země na Pyrenejském poloostrově však dědictví frankismu vede hlouběji do historie, k otázce, která je pro Španěly velmi bolestivá - občanské válce mezi republikány, anarchisty, komunisty, fašisty a dalšími skupinami, která si na konci třicátých let vyžádala půl milionu životů.
Jedním ze zastřelených byl i muž považovaný za největšího španělského básníka a dramatika dvacátého století, Federico García Lorca. A právě Lorcův případ vyvolává nyní ve Španělsku vášně, které by podle mnohých měly zůstat tam, kde je nyní i on - v anonymním hrobě dávného občanského konfliktu.
Chile ano, Španělsko ne
Případ Lorcovy exhumace má nyní na stole soudce Baltasar Garzón, známý vyšetřováním vražd vojenských režimů v Chile, Kolumbii a Argentině. Vlastní fašistický režim, který po svém nástupu k moci podle historiků popravil desítky tisíc lidí, zůstal přitom pozornosti španělské justice ušetřen.
Doba se mění. Po smrti diktátora Franka v listopadu 1975 se země snažila na dědictví totality zapomenout a místo toho se soustředila na vybudování demokracie. Nyní je ale otázka občanské války předmětem vášnivých debat.
Bouře se rozpoutala minulý rok, kdy byla současná socialistická vláda obviněna pravicí i církví - která byla jedním z pilířů frankistického režimu - že se snaží z pozice těch, kteří prohráli, revidovat minulost a vyvolat celospolečenskou krizi.
Zákon o historické paměti
Předmětem kritiky byl zákon, který ruší mnohá rozhodnutí frankistických soudů, kompenzuje některé oběti diktatury a zakazuje existenci veřejných symbolů oslavujících frankistický režim jako jsou pomníky, sochy a plakety.
Zákon o historické paměti také převedl odpovědnost za pátrání po zmizelých obětech na stát, předtím o to usilovaly pouze soukromé organizace.
Na rozdíl od fašistů, kteří byli po ukončení konfliktu s poctami pohřbeni, totiž zůstávají desítky tisíc příslušníků levice v anonymních masových hrobech.
Lorcova smrt
Mezi nimi i Lorca, autor děl jako Dům Doni Bernardy nebo Krvavá svatba, byl zastřelen pravicovými milicemi hned na začátku konfliktu, 18. srpna 1936, a společně s učitelem Dióscorem Galindou a odboráři Franciscem Galadím a Juanem Arcollou pohřben pod olivovým stromem mezi obcemi Alcafar a Viznar.
Dnes je zde poutní místo poseté plaketami a vzkazy.
Souvislosti:
- Španělsko chce zakázat veřejné symboly frankismu
- Guernika vzpomíná. A chce Picassův obraz
- Občanská válka? Vzpomínky Španěly bolí
Potomci Galadího a Galindy po léta bojovali za exhumaci těl svých předků, k čemuž dali minulý týden nakonec souhlas i příbuzní slavného básníka. Stačí, aby kývl i Garzón.
Konec tlusté čáry?
„Demokratická společnost nemůže spát s klidným vědomím, zatímco ostatky 90 tisíc neidentifikovaných osob zůstávají i nadále pohozeny v hrobech," napsal v granadském deníku Ideal autor knihy o Garcíově smrti Francisco Vigueras.
Proti exhumaci se naopak postavily středopravicový deník El Mundo a konzervativně-monarchistický ABC. El Mundo ve svém editorialu obvinil Garzóna, že chce kauzy využít ke svým vlastním cílům.
Otevření případu nejznámější popravy občanské války je tak sledováno s velkým napětím. A nejen proto, že může osvětlit smrt jednoho z největších světových básníků.
Je také dalším narušením tiché dohody o tlusté čáře za minulostí, kterou mezi sebou po smrti Franka politické proudy ve Španělsku uzavřely a jejichž výsledkem byla amnestie pro pachatele zločinů během diktatury schválená roku 1977.
