Washington - Čtyři roky po své smrti Usáma bin Ládin překvapil. Mezi věcmi, které Američané v jeho poslední skrýši v pákistánském Abbottábádu v roce 2011 zabavili, byly knihy a analýzy předních západních odborníků na terorismus.
Deník Politico oslovil tři z nich. Tři "autory z Usámovy knihovny", kterým položil stejnou otázku: Proč - ve své době nejhledanější - terorista světa četl právě jejich dílo a čím se mohl inspirovat?
Nabízíme vám to nejzajímavější z jejich odpovědí.
Greg Palast, novinář přispívající do BBC a Guardianu
Kniha Nejlepší demokracie, kterou si koupíte za peníze
Upřímně, když jsem se dozvěděl, že Usáma bin Ládin četl moje spisy, a dílo mého oblíbeného Naoma Chomského, zastyděl jsem se. Zastyděl jsem se proto, že byl sečtělejší než náš tehdejší prezident (George Bush mladší - pozn. red.).
Pokud nevíte, čím se zabývám, měl bych to vysvětlit. Jsem investigativní novinář. To je profese, která byla po 11. září ve Spojených státech zakázána. Musím se tedy novinařině věnovat v londýnském exilu, kde spolupracuji s BBC a Guardianem.
V knize "Nejlepší demokracie, kterou si koupíte za peníze" popisuji, jak se nám v redakci BBC po 11. září dostala do rukou 30stránková složka z velitelství FBI s označením "tajné". Psalo se v ní, že agenti dostali před útoky pokyn, aby zastavili vyšetřování dvou lidí z bin Ládinova klanu, kteří na území Spojených států pravděpodobně prováděli nábor k džihádistům. Pravost složky nám potvrdili i samotní agenti. Bylo jim řečeno, aby se drželi dál od "bin Ládinů".
Znamenalo to, že bylo pro agenty složité zjistit, co má Usáma za lubem, když byl podporován příbuznými, již nebyli pod americkým dozorem. Je složité si něčeho všimnout, když se nemůžete dívat.
Kdyby (Usáma bin Ládin) četl mé poslední knihy, byl by mnohem efektivnější, a hlavně by zůstal naživu... Poučil by se, že si může založit společnost s ručením omezeným a použít své miliony, aby se dostal k dalším ohromným obnosům peněz. A proč by někdo vyhazoval vládu do povětří, když si ji může koupit?
Christine Fairová, expertka Centra pro mírová a bezpečnostní studia při Georgetownské univerzitě
Kniha Posilování Pákistánu: Význam americké bezpečnostní pomoci
Ve své knize jsem popisovala chybějící infrastrukturu, chaotickou rozvědku, mizerné hraniční kontroly, neuhlídatelná města a ostudnou duplicitu ve sledování některých teroristů, kvůli níž se mohli ukrývat jiní. Dovedu si představit, jak si Usáma bin Ládin čte předmluvu a samolibě poznamenává: "Jo, tak nějak to je."
Pokud vím, měl k dispozici jen tu předmluvu. To mě vcelku uklidnilo, protože celý výtisk je možné pořídit jen v našem institutu nebo přes Amazon. Ani dnes ji nekoupíte v žádném pákistánském knihkupectví.
Ironií osudu je, že to byla první kniha, která popisovala, jak se vyplatily investice Spojených států do pákistánské vnitřní bezpečnosti, realizované poskytnutím policejního výcviku, zavedením technologie otisků prstů, elektronizací pohraničních kontrol či asistencí při forenzním výcviku.
Má kniha ale byla především o nekompetentnosti pákistánské policie a rozvědky, což vede k tomu, že je Pákistán dlouhodobě bezpečným úkrytem pro teroristy, jakým byl Usáma bin Ládin. Myslím si také, že jsem byla jedinou ženskou autorkou, která se ocitla na jeho poličce.
Michael O’Hanlon, expert Centra pro bezpečnost a zpravodajské služby při Brookings Institution
Kniha Zámořská vojenská přítomnost v 21. století
Na základě zjištění, že jsem se ocitl na čtenářském seznamu bin Ládina, nabízím pár domněnek, proč mi bylo takové cti dopřáno... Moje monografie pojednávala o americké globální zpravodajské službě a změnách, které v ní nastaly během úřadování Bushovy administrativy.
Takzvaná revize globálního pohledu byla jednou z priorit tehdejšího ministra obrany Donalda Rumsfelda. Snažil se přizpůsobit síť vojenských základen, míst zájmu a koncentrace vojáků potřebám jedenadvacátého století. A upřímně - jsem přesvědčen, že si to užíval mnohem víc než válčení v Iráku nebo v Afghánistánu a že se mu to navíc dařilo lépe než řešení konfliktů po 11. září.
Zda se bin Ládin zajímal o Rumsfeldovu koncepci, nebo o to, jak se Pentagon a vláda rozhodovaly, není jasné. Bin Ládin ale nepochybně chtěl vědět, kde budou americké vojenské síly v budoucnu rozmístěny. Všechny informace v mé knize nicméně pocházejí z veřejných zdrojů.
O satelitech, dronech ani dalších hi-tech vojenských prostředcích v mé studii zmínky nebyly. Analýza pojednávala spíš o přesunu letadel, lodí a vojáků.
To, co se mohl nicméně bin Ládin v knize dočíst, je fakt, že Spojené státy nedisponují základnami, z nichž by mohly rychle zasáhnout proti cílům v jižní a Střední Asii. Jedním takovým místem je základna na ostrově Diego Garcia v Indickém oceánu a pak jsou tu ještě základny v Perském zálivu. Pokud jde o rychlý přístup do Pákistánu, byly jedinou možností americké vojenské základny v Afghánistánu.
