Obchod se ženami nese společné rysy po celém světě: dívky z chudých poměrů odcházejí z domovů za lépe placenou prací. Na místě jim odeberou pasy, prodají je do veřejného domu, kde je většinou bezprostředně zmlátí, znásilní a následně nutí k prostituci.
Statistiky hovoří o tom, že obchod se ženami neustále roste, a to i ve vyspělé Británii, která je podle OSN nejčastější destinací prodeje žen v Evropě a kde neoficiální čísla uvádějí bezmála 4000 obětí.
Kolik stojí lidské tělo
Jediným rozdílem v nucené prostituci může být cena, za kterou jsou ženy prodávány, a právní ochrana v případě, že dojde k usvědčení viníků.
BBC uvádí případ dvou kuplířů, kteří byli na začátku února tohoto roku odsouzeni k sedmi a pěti letům odnětí svobody za sexuální zneužívání a podněcování k prostituci za účelem zisku. Oba měli na bankovních kontech kolem 100 000 liber.
Podle BBC se ve Velké Británii ženy převážně pocházející z Litvy prodávají za čtyři až pět tisíc liber, přičemž byl zaznamenán případ patnáctileté litevské dívky, kterou ještě jako nezkušenou prodali za osm tisíc liber.
V jihovýchodní Asii se cena žen pohybuje kolem 250 dolarů. Právní ochrana je téměř nulová. Zkorumpovaná a na kuplíře často napojená místní policie nejeví žádnou snahu kuplíře usvědčit.
Osobní zkušenost s tím má i Višna Čanová, hrdinka filmu Zlomená křídla (v originále Mekong Butterflies), který letos v evropské premiéře uvedl festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.
Prohlédněte si náš SPECIÁL K FESTIVALU JEDEN SVĚT. Najdete tam rozhovory a tématické články o některých problémech, jimž letošní přehlídka věnovala prostor
Pryč z chudoby
Narodila se před 24 lety v malé vesnici v Kambodži, jen pár let po pádu tamního režimu Rudých Khmerů. Rodina ekonomicky velmi strádala, jako ostatně celá země, a tak despotický otec nutil Višnu i její další dvě sestry pracovat již od raného věku.
Višna od deseti let pravidelně překračovala kambodžsko-thajské hranice, aby na druhé straně vydělávala pro svou chudou rodinu. Když v Thajsku zrovna nemyla nádobí, prodávala na ulici koláčky.
V šestnácti letech ji a její kamarádku zlákala žena z jejich vesnice s příslibem dobře placené práce v Thajsku. Višna dlouho neváhala a rozhodla se nuzné poměry co nejdříve opustit.
Vzpomíná si, že všechny společně seděly v thajské restauraci, jedly nudle a k tomu pily coca-colu. Pak už si jen matně vybavuje dlouhou cestu autem. Višnu i její kamarádku totiž vezli do malajsijské metropole Kuala Lumpur, nejčastější destinace unesených kambodžských, čínských a barmských dívek.
Tohle dělat nebudu
První, co po probuzení spatřila, byl strop pokoje a obrysy postav mužů a jejich hlasy. "V té chvíli jsem si uvědomila, že jsem zcela obnažená a že ti muži se baví o ceně mého těla. Právě rozhodovali, zda budu provádět masáže či přijímat klienty."
OSOBNÍ ZPOVĚĎ OBĚTI
Několik dnů poté ji žena jménem Cathy pouštěla videonahrávky, na kterých se měla naučit, jak vyjít vstříc zákazníkovi. Višna tvrdohlavě prohlašovala, že nic takového provádět nebude.
Za její sveřepost ji trestali tím, že jí několik dnů nedali najíst ani napít a k tomu ji neustále bili.
"Jednou za mnou zase přišla ta Cathy, která mi pouštěla ty necudné videonahrávky, a když jsem opět odmítla přijmout klienta, pověsili mě na její rozkaz nohama vzhůru a nechali mě tam viset několik hodin."
Závislost na drogách
Na tvrdohlavost však v hotelu Star Inn, kde Višnu a dalších zhruba dvě stě dívek drželi, znali recept. "Jednou večer za mnou přišli, že půjdeme na diskotéku a dali mi nějaký bílý prášek a injekci. A najednou jsem byla šťastná a všechno mi bylo jedno a od té doby jsem začala přijímat klienty."
Tajemným práškem nebylo nic jiného než v jihovýchodní Asii oblíbená metamfetaminová droga zvaná jaba. Kromě jaby se v hotelu vězněným dívkám nejčastěji podával heroin, na který si rychle vytvořily závislost, a tak je jejich pasáci mohli snadno vydírat.
"Pořád nám říkali, když nebudeš svolná, nedáme ti drogu, ani najíst a napít. Nikdy jsme to dlouho nevydržely. A když nám drogu nedali, řezaly jsme se do zápěstí, abychom se potrestaly," vzpomíná drobounká Višna a ukazuje zápěstí poseté jizvami.
Pohádka o hodném klientovi
Utéct z hotelového zajetí chtěly všechny ženy, ale ne každá k tomu našla odvahu. "Já jsem se pokusila o útěk minimálně třikrát, ale vždycky mě chytli a pak strašlivě zbili. Až jednou mi jeden zákazník nabídl, že mi pomůže," vybavuje si Višna.
Prostěradel, které měly Višně posloužit jako lano, však bylo málo, takže nedosáhla až na zem a při seskoku si zlomila nohu. Přesto zvládla dojít na smluvené místo, kde na ni čekal její dobrodinec, který ji pak ilegálně převezl přes hranice.
Dobrodinec ji sice osvobodil od věznění v hotelu, od závislosti na drogách ji však osvobodit nedokázal. Kvůli ní se Višna dobrovolně přihlásila do místního nevěstince, aby si mohla co nejrychleji vydělat na svou drogu.
Po několika týdnech útrap a ponižování se rozhodla, že se závislosti musí zbavit a že chce žít normální život. Sama se přihlásila na místní policii, která ji pak zkontaktovala s organizací starající se o bývalé prostitutky.
Jediný všelék: prosperita
Od té chvíle se Višnin život jen lepšil; začala malovat, pomáhat ostatním dívkám s podobným osudem a také potkala španělského režiséra Pedra Barbadilla a francouzského antropologa Pierra Le Rouxe, který v jihovýchodní Asii působí bezmála dvacet let. Ti se rozhodli její příběh přenést do dokumentu Zlomená křídla.
Višna je jedna z mála šťastných dívek, které se podařilo svým věznitelům uniknout a začít znova. Pierre Le Roux, který o problému nucené prostituce v jihovýchodní Asii publikoval řadu materiálů, vidí největší problém v chudobě, která zmítá celým regionem.
"Jediným možným vymýcením obchodu se ženami je ekonomický rozvoj. Podívejte se na Tchaj-wan - ještě nedávno jste si tam mohli koupit ženu za 2-3 dolary. Ovšem po ekonomickém rozkvětu, kterým Tchaj-wan prošel, se tyto služby vyhouply až na 200-300 dolarů."
Příběh jako prevence
Pražští diváci festivalu Jeden svět se s Višnou i samotnými tvůrci filmu mohli tento měsíc setkat osobně. Cesta do Evropy byla pro křehkou dívku, která dosud nepoznala víc než jen svou rodnou vesnici a pokoj hotelu Star Inn v Kuala Lumpuru, velmi intenzívním zážitkem. Setkání s diváky tváří v tvář však bylo ještě intenzivnější.
Po skončení filmu stoupala Višna za neutuchajícího potlesku diváků po schodech na pódium a při tom se neubránila slzám. Statečnost dívky, jež je se svým příběhem plným ponižování a násilí i přes přirozené zábrany ochotna vystupovat před evropskou veřejností, je nezměrná a dojímala nejednoho diváka v sále.
"Vím, že o tom musím mluvit, aby se to dozvědělo co nejvíce mladých žen na světě," říkala den po promítání filmu odhodlaně Višna a zároveň dala nahlédnout do svého deníčku, kde reflektuje všechny důležité události od chvíle nového začátku. K pestrobarevným motýlkům a exotické krajině přibyla i silueta pražského Hradu.
