Stanford - Protéza sítnice, která by měla pomoci vrátit zrak pacientům trpícím nejčastější příčinou slepoty v rozvinutém světě, je na dobré cestě.
Na jejím vývoji pracuje společný tým z University of Strathclyde a Stanford University.
Jejich zařízení zatím funguje u testovaných krys, a pomoci by tak mohlo i pacientům trpícím takzvanou věkem podmíněnou makulární degenerací.
Právě ta patří k nejčastějším příčinám problémů se zrakem spojených se stářím.
Postihuje průměrně jednoho z pěti set pacientů mezi 55 a 64 lety. Výraznější nárůst četnosti onemocnění potom nastává ve věkové kategorii starších 65 let, v případě pětaosmdesátiletých je jím už postižen každý osmý.
Jak už z názvu vyplývá, jedná se o postižení sítnice, zejména pak v místě s nejostřejším viděním, tedy takzvané žluté skvrny (makuly).
Kromě věku ovlivňuje pravděpodobnost vzniku a rozvoje tohoto onemocnění mnohem více faktorů, mezi které patří jak stravovací návyky (zejména množství vitamínů a antioxidantů), tak životní styl (například kouření) nebo genetické předpoklady (barva očí, rasa, pohlaví).
Zatímco dochází ke ztrátě "čidel", která jsou schopná obraz přijmout, nervové buňky, které signál z nich zpracovávají, bývají obvykle poměrně dobře zachované.
To otevírá možnost zásahu právě na úrovni zmíněných čidel - vědci se proto snaží sestrojit protézu sítnice, která by byla schopná pomocí elektrických impulsů působit na zmíněné nervové buňky.
Jak to celé funguje?
Na brýlích, které má postižený na sobě, je umístěna kamera, jež snímá obrazy následně zpracovávané malým přenosným elektronickým zařízením.
Speciálně upravené brýle potom promítají tyto obrazy na sítnici pomocí infračervených pulzů.
Silikonové fotodiody umístěné v sítnici pomocí těchto pulzů přijímají jak energii, tak příslušný údaj o obrazu, a následně pošlou signál nervovým buňkám.
Inspirace z uší
První autor studie publikované v časopise Nature Photonics, Keith Mathieson, k vyvíjenému zařízení říká: "Částečně jsme se inspirovali ušními kochleárními implantáty, jen s kamerou místo mikrofonu. Dalším rozdílem je fakt, že zatímco kochleární implantáty mají pouze několik kanálů, vyvíjená sítnice se musí vyrovnat s miliony nervových buněk citlivých na světlo a s příslušnými smyslovými výstupy."
Mathieson také zmiňuje unikátní vlastnosti vyvíjené protézy, která se v mnohém liší od současných rozměrných a špatně kontrolovatelných implantátů. Nově vyvíjený implantát je bezdrátový a tenký, takže není takový problém ho do oka chirurgicky vložit.
"Jelikož přijímá informace o tom, jak vypadá okolí skrz infračervený paprsek procházející okem, je jednou z výhod tohoto zařízení možnost využívat přirozených očních pohybů, které hrají zásadní roli ve zpracování obrazu," dodává Mathieson.
V posledních letech se objevily možnosti, jak toto onemocnění léčit, nicméně - stejně jako v případě mnoha dalších nemocí - musí být podchyceno včas.
Tomu může napomoci i poměrně jednoduchý úkon.
Vezměte si čas od času do ruky obrázek Amslerovy mřížky (viz. výše), podívejte se do jejího středu a pokud se mřížka vlní nebo je jinak zkřivená, konzultujte to s vaším lékařem.
Bohatý zdroj informací o tomto onemocnění najdete například na webové adrese http://www.degeneracemakuly.cz/.
