Brusel - Kdybych nebyl politikem, stal bych se novinářem. V očích eurokomisaře Olliho Rehna, v jehož portfoliu je rozšiřování Unie, se na chvíli zaleskne.
Vzápětí se ale finský politik vrací k pečlivě odměřenému hodnocení úspěchů a neúspěchů rozšiřujícího se projektu EU.
Černá Hora je "politicky citlivá", Makedonie má za sebou velký kus práce. Na otázky výherců ceny Evropské komise pro mladé novináře, mezi nimiž bylo i Aktuálně.cz, totiž odpovídá "on record", a kromě výletů do světa fotbalu tak Rehnovi mnoho prostoru k improvizaci nezbývá.
Rozšiřování EU s sebou přináší nejen ambice kandidátských zemí, ale i obavy členských států. Ne vždy se obojí daří skloubit. Nebojíte se, že politici budou postupovat čím dál opatrněji, aby obstáli na domácí politické scéně, kde je téma rozšíření kontroverzní?
Olli Rehn
- narodil se v březnu 1962 v Mikkeli ve Finsku
- studoval ekonomii a mez. vztahy v Helsinkách, St. Paul v Minnesotě a Oxfordu
- 1991 - zvolen do finského parlamentu
- 1995 - zvolen do Evropského parlamentu
- 1998-2002 - vedl kancelář eurokomisaře Erkki Liikanena, pověřeného podnikáním a informační společností
- 2002-2003 - poradce a vysokoškolský učitel
- od 2004 - jako eurokomisař nejprve přejal Liikanenův úřad, od listopadu 2004 je v Barrosově komisi zodpovědný za rozšiřování
- ženatý, má dceru
Předně je třeba říct, že žádné rozhodnutí o rozšíření Unie nedělá nějaký Brusel. K tomu je potřeba souhlas všech členských států. Kromě toho jde o nejlepší příklad tzv. měkké politiky, tedy sledování, nikoliv vynucování nějakého cíle. Zkušenost ukazuje, že lze skloubit politickou a ekonomickou integraci uvnitř EU a zároveň dbát na prosperitu a mír navenek.
Ze stabilních a funkčních demokracií nakonec profitují všechny státy EU. Ukazuje se, že je mnohem lepší exportovat stabilitu z Unie než dovážet nestabilitu.
V souvislosti s vývojem na Balkáně ale panují o míře stability pochybnosti.
Na západním Balkáně ještě počátkem roku někteří pozorovatelé věštili nestabilitu, nebo dokonce válku. Dnes je Srbsko relativně politicky stabilní, Srbové ve volbách hlasovali pro evropskou budoucnost. Parlament ratifikoval stabilizační dohodu s EU a varovné scénáře se nenaplnily. Podobně jako v Bosně a Hercegovině.
V poslední době se mluví o východní politice EU. Má to souvislost i s válkou v Gruzii?
Poslední události v Gruzii a ruská agrese opravdu staví země, jako je například Ukrajina, do jiného světla a dávají věcem novou dynamiku. Naším cílem je, aby se Ukrajina mohla přiblížit k EU tak těsně, jak to jen půjde, a to v ekonomické oblasti i v mezilidských kontaktech. Evropa jí musí dát jasný signál.
Čtěte více: EU slibuje Ukrajině podporu. Ne ale plné členství
Máme na to nástroj v podobě sousedské politiky, v poslední době se diskutuje také o novém východním partnerství. Často se lidé ptají, zda je Ukrajina evropským státem. Myslím, že když se podíváte na úspěchy Dynama Kyjev, nikdo nemůže být na pochybách, že by zrovna tady Ukrajina hrála v Evropě druhou ligu.
Čtěte více: EU chce novou východní politiku. Dočká se i Lukašenko?
Když se řekne rozšiřování, každého okamžitě napadne Turecko. V poslední době se ale o něm už tolik nemluví. Zaseklo se na cestě do Evropy?
Turecko dělá stále pokroky a je ve vlaku do Evropské unie. I když to není žádný superrychlý expres jako TGV, ale normální vlak, někdy lokálka. Ankara hraje klíčovou roli v diplomacii, je prostředníkem ve vyjednávání Palestiny a Izraelců.
Jak jistě víte, prezident Abdullah Gül provozuje fotbalovou diplomacii, nedávno jel do Arménie podívat se na kvalifikační zápas tureckého týmu. Pro Evropu Turecko stále zůstává strategickým partnerem.
Čtěte více: Mezník. Prezidenti Turecka a Arménie se sešli na kopané
