Jak se sám připravujete na důchod?
Logicky, mám skoro už od počátku jeho zavedení penzijní připojištění, konkrétně od roku 1995.
Asi se ale nespoléháte jen na doplňkové penzijní spoření?
Samozřejmě že ne. Mám toho víc. Investoval jsem do vlastního bydlení, kdy jsme si postavili i menší byt v zahradě, aby mne to ve stáří moc finančně nezatěžovalo. Navíc, od roku 92, kdy jsem nastoupil do České spořitelny, pravidelně investuji, i když to tehdy byla třeba jen stokoruna měsíčně. Pak ještě sbírám stříbrné mince, ale to je spíše takový můj koníček.
Tušíte, jestli vaše vlastní penzijní spoření poráží inflaci?
Vůbec netuším a ani to pro mne není teď podstatné. Myslím si, že by k tomu tak měla přistupovat většina klientů. Pokud mám nějaké spoření na dlouhou dobu, tak není třeba se znepokojovat jedním či dvěma roky, kdy jsou propady na trzích či když vystřelí inflace, jako v posledních dvou letech. To je z hlediska dlouhodobého pohledu při investování špatně.
Máte nějaké statistiky, kolik lidí má dnes ve třetím pilíři nějakou smysluplnou částku? Tedy ne jen pár set tisíc, které na smysluplnou měsíční rentu nevystačí?
Začnu obecně. Bankovní data ukazují, že 40 procent lidí v Česku nemá ani měsíční finanční rezervu, aby pokryli své měsíční výdaje, natož aby byli nějak finančně zajištění na penzi. Co se ukazuje z našich dat, je, že většina klientů ukončuje penzijko s nedostatečně vysokou naspořenou částkou. Považuji za chybu, že se o tom málo mluví. To je špatně. Pro představu, dnes je průměrná naspořená částka, kterou Češi mají ve 3. pilíři, mezi 150 a 200 tisíci. I to je zlepšení. Někdy před deseti lety to bylo mezi 80 a 100 tisíci. Osobně bych viděl jako smysluplný polštář na penzi kolem dvou milionů korun.
Jak se vyvíjí průměrná úložka?
Před deseti lety to bylo 550 korun, co si lidé spořili sami, a 800 korun jim dával zaměstnavatel. Dnes jsou klientské úložky 800 korun a 1100 je od zaměstnavatele.
Dobře je vidět, že u lidí, kteří spořili třeba 25 až 30 let, je částka, kterou na účtě mají, v řádu vyšších statisíců. Navíc, pokud by investovali do dynamických fondů, které nabízí vyšší výnos, tak by ta částka mohla být ještě vyšší. Ten, kdo nyní plánuje spořit třeba třicet let, tak při výši úložek může mít na konci naspořeno řádově miliony.
Bývalý guvernér ČNB a expert na důchody Jiří Rusnok v minulosti připustil, že penzijko mu přineslo zhodnocení nad inflaci jen díky tomu, že mu přispíval zaměstnavatel. Právě neschopnost penzijního připojištění porazit inflaci nedělá tomuto produktu úplně dobré jméno. Není to i vaše chyba?
Ale ano, zaměstnavatelský příspěvek je bezpochyby obří fenomén. Předpokládám, že pan bývalý guvernér měl staré penzijní připojištění. Je hrozně důležité rozlišit staré penzijko, tedy penzijní připojištění, z kterého se dnes staly transformované fondy, jež garantují, že jejich zhodnocení bude větší než nula. Staré penzijní připojištění dnes dosáhne zhodnocení jen 2-2,5 procenta, protože je velmi omezené v tom, kam může takový fond investovat. Pokud se podívám na zhodnocení nového penzijka, takzvaného doplňkového penzijního spoření, tak letos dynamické fondy dosáhnou průměrného zhodnocení kolem 10 procent.
Ano, ale například loni měla velká část dynamických fondů i dvoucifernou ztrátu.
Tak to bylo. Pokud bych se ale podíval možná na nějaký pětiletý průměr, tak u dynamických fondů tam bude průměrné zhodnocení okolo osmi procent. Proto nemám rád, když se v médiích říká, že penzijko nevydělává. To prostě není pravda.
Vašemu produktu nedělá dobrou reputaci ani samotná poplatková politika. Chcete to nějak změnit?
Poplatky je potřeba zasadit do nějakého kontextu i k jiným produktům, aby to bylo trochu fér. U nového penzijka je poplatek z objemu spravovaných prostředků 0,4 procenta u konzervativního fondu a jedno procento u vyvážených a dynamických. U starého penzijka je to 0,8 procenta. Klasické investiční fondy po vás chtějí poplatek za správu někde mezi jedním a dvěma procenty. Některé nemovitostní fondy dokonce chtějí čtyři procenta. Je třeba si uvědomit, že penzijní společnosti mají ve svých poplatcích už zahrnuty poplatky za auditory, za depozitáře cenných papírů a další, což klasické fondy účtují klientům často navíc.
Ano, ale u investice do takzvaných ETF, tedy indexů, které kopírují širokou škálu aktiv, je poplatek klidně i 0,1 procenta.
Étéefko už není pro běžného člověka. Tam musíte mít nějaké investiční znalosti. Oproti tomu penzijko je pro široké masy lidí. Navíc u ETF nejsou započítány poplatky za zadání nákupního příkazu či zobchodování nebo poplatek centrálnímu depozitáři cenných papírů. Penzijko je třeba vnímat jako produkt, který stát podporuje a je určen skutečně pro každého. Na jedné straně přináší vysokou bezpečnost uložených prostředků, na druhé straně ho to limituje, protože je silně regulované třeba v tom, kam lze investovat, a zároveň je relativně levné.
Tak tedy jinak. Pokud je bezpečné a levné. Myslíte, že by lidé do něj investovali, pokud by tam nebyl státní příspěvek?
Já ale nezatracuji jiné finanční instrumenty, které jsou levnější. Jen říkám, že nejde o vhodný nástroj pro každého. Penzijko je ale bezpečné a samozřejmě státní příspěvek je pro klienty důležitý a je to společně s daňovou úlevou jeho pozitivum. Stát úmyslně motivuje lidi si spořit. A nutí vás tím, že vám peníze před dosažením 60 let nedá a musíte si spořit minimálně 10 let každý měsíc nějakou částku, abyste příspěvek dostal. Jakoukoliv jinou investici si můžete vybrat kdykoliv, což není to, co stát u spoření na stáří chce. Proto ta pobídka.
Co přinesou vládou schválené změny u spoření na penzi?
Jednak růst příspěvku z dnešních 230 na 340 korun při úložce 1700 korun. Navíc, nad tuto částku si půjde z daní odečíst až 48 tisíc korun, dosud to bylo 24 tisíc korun. To znamená, že pokud si někdo bude spořit 5700 korun měsíčně, tak ročně má navíc 11 280 korun z toho 7200, které nezaplatí na dani, a 4080 korun, které dostane přímo na účet penzijního připojištění. To samozřejmě může velmi pozitivně ovlivnit to, kolik si budou lidé na stáří sami spořit. Těch 48 tisíc půjde využít buď u jednoho produktu, nebo třeba i v kombinaci s dalšími produkty.
Zároveň zákon upravuje minimální délku spoření na penzi z pěti na deset let. To je velmi dobrý signál ze strany státu, který říká, k čemu produkt má sloužit. Stejně tak je dobrým signálem zavedení možnosti dvou smluv - to by mělo pomoci přestoupit do nových fondů těm, kteří jsou ve starých, rádi by dosáhli na vyšší zhodnocení, ale mají obavu přejít se všemi svými prostředky.
Pozitivně hodnotíme i vznik takzvaného alternativního fondu, který umožní lidem investovat například do private equity fondů, nemovitostí či komodit, start‑upů, či možná investování do infrastrukturálních projektů státu a jiných alternativních aktiv. Bude to ale podobné jako u jiných investic, kdy budou muset lidé vyplnit nějaký investiční dotazník, jestli se pro takový typ investice hodí. Tyto fondy ovšem za cenu vyššího rizika nabídnou i vyšší zhodnocení. Zároveň v nich ale bude vyšší správcovský poplatek, až 2,5 procenta. Co naopak se státu nepovedlo, je to, že odebral příspěvek na spoření na penzi těm, kteří pobírají státní důchod a kteří si takto v důchodu dál spořili.
Na kolik by tedy mohla vzrůst průměrná částka, kterou si lidé odkládají, z dnešních 800?
Odhadujeme, že na konci příštího roku by mohla být okolo 1300 korun, ke konci roku 2025 by to mohlo být okolo 1500 korun.
Od kdy budou tedy platit změny včetně vyšších příspěvků?
Vyšší státní příspěvky a odebrání příspěvků lidem, kteří pobírají penzi, budou platit až od 1. července 2024. Všechny ostatní změny, včetně vzniku dlouhodobých investičních produktů, začnou platit už od ledna.
Co stát těmto změnami říká veřejnosti?
Jasně vysílá signály, kterými chce lidi motivovat. Zároveň to ale nezasazuje do celkového kontextu. Chybou je, že se změny dělají odděleně. Na jedné straně něco říká ministerstvo práce a sociálních věcí ke změnám prvního pilíře a na druhé ministerstvo financí upravuje třetí pilíř. To se mělo komunikovat společně.
Navíc už teď ministerstvo financí hlásá, že ještě chce zvýhodnit mladé a dodat rentu. Nechápu, proč to nejde udělat komplexně a pak to tak i komunikovat. Mělo by se například říct: Je ti čtyřicet, budeš mít za 25 let takový a takový důchod, a pokud si chceš zachovat životní úroveň, musíš si ve třetím pilíři spořit tolik a tolik. Tak by to dle mého mělo správně vypadat.
Co by podle vás vláda měla ještě udělat, aby lidi motivovala k zodpovědnějšímu přístupu k přípravě na stáří?
Jednoznačně transparentně komunikovat, jak na tom jednou lidé budou, pokud si něco sami nenašetří. Občas to někdo zmíní, ale zatím to v tom veřejném prostoru úplně nerezonuje. Pokud by to mysleli vážně, tak by byl dobrý například takzvaný povinný enrollment. Jde o situaci, kdy nastoupíte do prvního zaměstnání a začínáte automaticky spořit s nějakým státním zvýhodněním. Samozřejmě, pokud byste nechtěl, tak byste se mohl odhlásit.
To by byl návrat druhého pilíře, ne?
Druhý pilíř nebyl úplně nejlepší produkt, ale šlo o ideální směr, kam se to mělo ubírat. Stát tím dával jasně najevo, že si lidé mají spořit a on jim něco přesměruje z toho, co za ně bylo odváděno. Druhým pilířem totiž stát také jasně říkal, že úložky ve třetím pilíři nejsou dostatečné.
Věříte, že tu nějaká budoucí vláda znovu zavede druhý pilíř?
Obávám se, že ne, musela by být jednoznačná shoda napříč politickým spektrem a to se zdá být politicky neprůchodné.
Co byste chtěli po této vládě, aby se ještě změnilo? Nedávala by smysl automatická valorizace příspěvku?
Jednoznačně teď zmíněný povinný enrollment. Případně povinnost zaměstnavatele přispívat, když si spoříte na stáří. Valorizaci jsme v minulosti s ministerstvem financí řešili. Teď se zvyšuje hranice státního příspěvku a to je velmi pozitivní signál. Samozřejmě že pokud by byla nastavena nějaká automatická valorizace, tak by to bylo dobře.
