Rozhovor – Europoslanec Tomáš Zdechovský počátkem tohoto týdne upozornil, že případ synů Evy Michalákové, které jí v Norsku odebrala tamní sociální služba Barnevernet, není jediný. Jeho tým totiž objevil další tři rodiny, kde je alespoň jeden z rodičů Čech a kterým byly děti odebrány.
Zdechovský proto dvěma rodinám, které se podařilo zkontaktovat, nabídl podobnou pomoc jako v případě Evy Michalákové.
"Oslovíme úřady jak v Česku, tak v Norsku, budeme se snažit s nimi domluvit, propojíme je. Ale zatím nevíme, jestli toho rodiče využijí," říká Zdechovský v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: V úterý jste jednal na Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) o případu takzvaných norských dětí. Jaký byl výsledek?
Tomáš Zdechovský: S panem ředitelem Kapitánem jsme si domluvili taktiku, co by úředníci mohli dělat. Případ má tři roviny – jedna rovina je politická, druhá je diplomatická a třetí je rovina úřední. Stejně budeme potřebovat, aby v případě, že budou děti vydány, v což věříme, byly poskytnuty nějaké záruky od českých orgánů. Podle informací, které jsem měl, nebylo jisté, že záruky budou dány, ale s panem Kapitánem jsme si to vyříkali a shodli se, že záruky určitě dané budou. Že on po své rovině udělá maximum.
Jak by měly záruky, které jste zmínil, vypadat?
Norská strana určitě bude chtít záruky, že pokud se děti do Česka vrátí, tak tu bude probíhat práce s rodinou, že bude nějak monitorována. To jsou nejčastější věci, které se od soudů dozvídáme.
Mluvil jste s ředitelem ÚMPOD i o třech nových případech, o kterých jste informoval začátkem týdne?
Ano, řekl jsem mu všechno, co zatím o těch případech vím, a domluvili jsme se, že o nich musím zjistit ještě více informací. Neměl jsem totiž přesné informace o tom, jakým způsobem byly děti odebrány, zda mají české občanství.
A tyto informace už nyní máte?
Teď už o nich víme daleko víc. S tím, že u dvou případů rodiče zakázali, abychom o nich hovořili. Protože mají strach. A v jednom případě bohužel nejsme schopni se s matkou spojit, nevíme, kde se nachází. Spolupracovníci ji zkoušeli kontaktovat přes Facebook, zkoušeli jsme to e-mailem, telefonem, ale zatím se nám neozvala.
Chápu, že nemůžete sdělovat žádné podrobnosti, ale dá se alespoň říci, zda děti mají české občanství?
Je to tak, že u jedné rodiny je jeden rodič Čech, druhý občan jiné národnosti, takže mají české občanství, ale část dětí se už narodila v Norsku. A tím se bohužel případ začíná komplikovat, protože tím pádem mají děti i norské občanství. Ale to jsou všechno řešitelné věci. Máme třeba několik případů z Velké Británie, kde se věci posunuly.
Je to i o vzájemném vnímání sociálních služeb. Aby norská služba neměla strach, že v případě návratu dětí do Čech jim tu bude ubližováno, jak v minulosti argumentovala.
Když má norská strana tyto obavy, znamená to, že na straně českých orgánů jsou nějaké nedostatky?
Myslím, že obavy nejsou vůbec důvodné. V Norsku například žije 71 tisíc Poláků. A polské úřady varují své občany, že norská sociálka odebírá děti. Není to tedy jen náš případ. A všechny případy, o kterých vím i z jiných zemí, jsou jak přes kopírák.
O Barnevernet se zajímám poměrně intenzivně, a když vidím, jak třeba pracuje s rodinami, tak si myslím, že Česká republika je na stejné, ne-li lepší úrovni.
Jaký tedy bude teď další postup u těch tří nových případů?
V prvé řadě – nechceme to řešit za rodiče. My jsme všem rodičům nabídli pomoc a uvidíme, zda ji využijí. Pomoc nabízíme několika způsoby – že uděláme třeba to, co jsme udělali pro paní Michalákovou – oslovíme úřady jak v Česku, tak v Norsku, budeme se snažit s nimi domluvit, propojíme je. Ale zatím nevíme, jestli toho rodiče využijí.
Takže se může stát, že rodiče tuto pomoc odmítnou…
Přesně tak. Každý se může rozhodnout, zda využije tuto právní ochranu. Chápu, že pro rodiče, kteří žijí v nějakém strachu, tak to není úplně jednoduché. Řada z nich má pocit, že když to nahlásí českým úřadům, tak už děti nikdy neuvidí. Něco takového říkala i Eva Michaláková a myslím, že není důvod tomu nevěřit.
