Praha - Někdejší zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová promluvila výrazně do případu, který začal už téměř přede dvěma týdny. Nejprve byla v Kuřimi zatčena Klára Mauerová, která podle obvinění týrala osmiletého syna, krátce poté zmizelo z azylového zařízení Klokánek jedno z dětí, které tato žena vychovávala. Třináctiletá Anička je od té doby nezvěstná.

Anna Šabatová nyní prozradila, že byla v kontaktu s rodinou Mauerových od loňského října. Radila, jak postupovat, aby se Aničku, dítě bez jakýchkoli dokladů, podařilo rodině získat.

Aktuálně.cz poskytla Anna Šabatová o případu následující rozhovor.

A: Jak vy jste se k tomu případu dostala?

V říjnu loňského roku se na mne obrátila Kateřina Mauerová  jako na zástupkyni veřejného ochránce práv. Vyprávěla mi příběh o osudu Aničky, kterému nemám důvod nevěřit.

A: Co jste o té rodině dozvěděla?

Kromě toho, že Aničce poskytli veškerou péči, roky hledali možnost, jak ten stav legalizovat. Navštívili celou řadu institucí, hovořili dokonce i s nějakou sociální pracovnicí, která jim druhý den zavolala, že s tím nechce mít nic společného, že nechce být zavřená... Dokonce činili nějaké zjišťovací dotazy i na Fondu ohrožených dětí. Reakce byla všude stejná dá se očekávat, že dítě půjde určitě alespoň na čas do ústavu. Uvědomovali si, jak je Anička zranitelná, a že by odloučení pro ni mohlo mít fatální důsledky. Je tam opravdu velmi silná vazba na Kláru Mauerovou. Rodina dlouhodobě žila ve velkém napětí a strachu, které se přenášelo i na Aničku.

A: Proč jste se rozhodla jim pomoci?

Uvědomila jsem si, že když jim nedodám já naději, že se to dá vyřešit, nebudou to dál řešit, neseberou samy odvahu. A v zájmu dítěte to bylo řešit, aby Anička mohla začít žít běžným životem. Samozřejmě že se to mělo udělat daleko dřív, ale já jsem se s tím setkala až tehdy. Klasické ombudsmanské řešení jsme nevedli, nebylo proti komu.

A:Nebojíte se trestního stíhání, které naznačili právníci v médiích?

Nebojím. Dokonce ani příslušníci rodiny podle mě nespáchali žádný trestný čin, v souvislosti s Aničkou.

Stát jako nepřítel

A: Selhaly tedy úřady v období, kdy Anička neměla identitu?

Nedá se hovořit o konkrétním selhání. Ale je to velká ukázka nedůvěry k systému. Současný systém sociální práce je třeba změnit, ale ne k větší represi nebo kontrole. Pořád zaznívá otázka, jak je možné, že tak dlouho na to nikdo nepřišel, a  v tom se vidí největší problém. Spíše bychom se měli ptát, proč měla ta rodina tak málo důvěry ve státní instituce.

A:Jakými změnami by tedy měl projít?

Ukázalo se na tomto případu, že způsob, jakým se provádí sociální šetření, je neefektivní. Umí rozpoznat, zda má rodina doma pořádek, ale neumí rozpoznat vztahy v rodině, a tak se z šetření nemohou dozvědět, jaké problémy  lidi mají. Sociální pracovníci by měli procházet jiným typem vzdělávání, sebezkušenostními výcviky, učit se vést motivační rozhovory. Měla by se také oddělit pomoc od represe. Sociální pracovníci by měli vědět, co klient zažívá, a posuzovat a podporovat rodinu, jako celek Je třeba nabídnout vlídné služby, aby rodina, která má nějaké problémy, dokázala vyhledat pomoc, která ji neohrozí. To je základní.

A: V čem by to v tomto případě pomohlo?

Kdyby tato rodina pociťovala, že najde pochopení a pomoc nikoliv represi, když se na státní instituce obrátí. Pak by začala řešit tento stav již před lety. Řada týrání vzniká z nezvládnuté výchovy, ne tak, že se jednoho dne rozhodnu, že budu své dítě týrat. Někdy nemusí jít přímo o týrání, například některé úplně normální ženy po rozvodu nebo po úmrtí manžela v přechodné depresivní fázi zanedbávají své děti, nezvládají situaci. Kdyby byly rozvinuté sociální služby, byla by statisticky nižší pravděpodobnost, že by docházelo k takovýmto věcem.

A: Jak si tedy vysvětlit záběry svázaného dítěte, které jsme viděli?

Myslím si, že to byl důsledek dlouhodobého stresu. Rodina se obávala o výsledek soudního  opatrovnického řízení o Aničku.
Tím to neomlouvám, je to nepřípustné jednání. Je správné, že to je řešeno trestně. Orgány činné v trestním řízení by měly zjistit rozsah týrání, ale také spouštěcí mechanismy, které k tomu Kláru Mauerovou vedly, protože taková nebývala. A po jejím propuštění na svobodu by její vztah s Ondřejem měl projít terapií, aby se uzdravil.

Nechali ho koukat na vlastní ponížení

A: Selhal někdo poté, co bylo odhaleno údajné týrání?

Myslím, že děti neměly být svěřeny do instituce. Oni mají otce, prarodiče, tety. Dodnes není žádná indicie, že by se otec na týrání podílel, nebo o něm věděl. Děti mohly jít i k dědečkovi a babičce, nebo k druhé tetě.

A: Selhalo v něčem zařízení Fondu ohrožených dětí (FOD)?

Nevím, zda sociální pracovnice dostatečně informovala personál Klokánku, v jakém stavu Anička je, a o tom, že potřebuje zvláštní zacházení. Ale každopádně nenaslouchaly varování rodiny, že Anička je na ni velmi citově vázaná a že má rysy autismu. S tím souvisí další selhání, když s odkazem na zřejmě neexistující zákazy návštěv neumožnili v Klokánku příbuzným styk s dětmi. Anička na tetu Kateřinu čekala, protože jí to slíbila....což její krizi prohloubilo. Pracovnice Klokánku nedomyslely, jakou reakci zákazem návštěv u Aničky způsobí. A ještě jedna podstatná věc, Jakub se první den pobytu v Klokánku díval s ostatními dětmi na televizní zpravodajství, kde bylo podrobně o případu referováno, včetně promítnutí již tolikrát zmiňovaných záznamů. Pracovnice Klokánku věděly nebo měly vědět, že případ bude v televizi, protože odpoledne Klokánka oblehli novináři a ředitelka poskytla médiím rozhovory. Důležité je uvědomit si, že Jakub v té době ještě nebyl vyslechnut policií.

A: Ukazuje to na nějaké systémové selhání?

Ukazuje to přinejmenším, že nemají dostatečný respekt k právu na rodinný život. Neberou rodiče jako partnery, neuvědomují si, že tím nakonec trpí nejvíc děti. Jejich zařízení sice mají nové a hezké vybavení, ale převzali některé špatné praktiky státních institucí, nezměnili metodiku, nepodporují rodinu. Snaží se separovat děti od rodičů.  O zákazu návštěv může rozhodnout jen soud, a to jen z velmi závažných důvodů. Například ve Francii i rodiče, kteří své děti týrali, mají právo na styk s nimi. Jde jen o to zajistit bezpečné prostředí, to znamená, že návštěvy probíhají za přítomnosti odborných pracovníků. Pracovnice Klokánku nedomyslely, jakou reakci zákazem návštěv u Aničky způsobí.

A: Co si myslíte o tom, že Aničku někdo unesl?

Myslím si, že to není pravda a není odpovědné vést v tomto směru dohady pro média. Tím méně se smí spekulovat, kdo to udělal. Všímala jsem si také celý týden bezostyšného nakládání s údaji klientů, jak dětí, tak rodičů. Lidskou tragédii není možné zneužívat, cítím za tím snahu přesvědčit svět, že oni v Klokánku neudělali žádnou chybu, a proto šíří spekulace.

A: Co se podle vás s Aničkou stalo?

Že jí někdo pomohl ven z Klokánku by byla, dnes viděno, paradoxně ta lepší varianta. Ale bojím se, aby neodešla sama a někde se neschovala před světem... Bojím se, že už ji neuvidím.