Ústí nad Labem / Praha - Milan Mraček před sedmi lety uviděl výhodnou nabídku. V ústecké čtvrti Předlice se v dražbě prodával dům se sedmi byty za 400 tisíc korun. Koupil jej a s pomocí čtyřmilionové dotace z programu podpory sociálního bydlení i opravil. Nájemníkům - v drtivé většině Romům - byty pronajímá za zlomek běžné ceny, v průměru necelých 1500 korun měsíčně za byt.
"Kdybyste mě před rokem potkal a zeptal se, na co jsem hrdý, tak hlavní věc by byl tento dům," uvádí osmatřicetiletý Mraček.
Dnes se tato chlouba změnila v jeho noční můru. Soud totiž Mračka potrestal tříletou podmínkou a navíc musí uvedenou dotaci vrátit. Získal ji prý totiž podvodem, protože při podání žádosti předložil nepravdivé potvrzení, že dům není v záplavové zóně.
Musím pro přímotop
Mezi ruinami v ústecké čtvrti Předlice ten úzký třípatrový dům svojí žlutou novou fasádou mezi okolními vybydlenými ruinami doslova září. Když jím procházíme, hned se otevírají dveře a každý pana domácího zdraví.
"Mám pro vás ty peníze," říká zhruba pětatřicetiletá žena s několika dětmi. "Přijdu za chvíli, musím rychle nakoupit," reaguje Mraček a pospíchá do elektra koupit přímotop. Druhý den mu totiž má přijít nový nájemník – a protože ten předchozí jako obvykle nechal dluh na elektřině, ČEZ odmontoval elektroměr. Než ho vrátí, potrvá několik dní. "Aby nemrzli, natáhl jsem jim zatím kabel od sousedů," říká Mraček.
A nájemníci si jej pochvalují. "Kde jinde bych platila nájem 1500 korun. A když zavoláme, že je potřeba něco opravit, hned přijede a udělá to," popisuje Marie Horvathová, která v domě bydlí třetím rokem.
"Ono se to špatně sděluje, jaký mám k nim vztah. Naprostá většina mi dluží peníze, nikdy se mi nestalo, že když odešli, tak by poslali korunu. Vím, že ti lidi jsou lhaví, vymýšlí úplný nesmysly. Ale nejsou zlí, kdyby je někdo vodil za ruku, jsou schopni pracovat, nějakou práci tady i udělali, natřeli třeba schody, dělají drobnou údržbu na baráku a já jim za to dám nějaké malé peníze," popisuje. "Minimálně pět partají jsou výborný lidi. Když tam přijdete, je naklizeno jak u mojí babičky na Vánoce. A já mám pečlivou babičku," dodává s hořkým úsměvem.
Víc takových Mračků
Mračka vyzdvihuje i ústecký radní Karel Karika. Podle něj by město uvítalo, kdyby takových podnikatelů bylo víc. "Je to skvělá věc. Domy, které jsou ke zbourání, opraví na byty a s udržitelností dvacet let je pronajímá na sociální bydlení s nízkým nájmem," říká a Mračkovo odsouzení nechápe. Navíc jej překvapuje, že území je bráno jako záplavová oblast. "Nikdy tam žádná povodeň nebyla, ani před 14 lety," kroutí hlavou a poukazuje na záplavy v roce 2002.
O tom, že mu budou posílat nájemníky, kteří potřebují bydlet, má pan Mraček dohodu nejen s obcí, ale i s Člověkem v tísni. "Jenže než to projednají, tak se to většinou obsadí. Pokud navíc někoho pošle obec nebo Člověk v tísni, tak je to špatné, ti lidé většinou vydrží měsíc, dva. Protože za ty dva měsíce vytvoří dvouměsíční dluh. A většinou sami po těch dvou měsících zmizí," popisuje Mraček. Nejradši proto je, když přijdou noví nájemníci na doporučení. "Nejlépe stávajících nájemníků, protože oni si je berou k sobě do domu," vysvětluje.
Mračka hájí i jeho kolegové ze sdružení Vlasta, za které je zastupitelem v Praze 10. Tedy vlastně byl. Ihned po verdiktu složil mandát. Předsedkyně sdružení Renata Chmelová je přesvědčena, že se chyby nedopustil úmyslně.
"Jeho projekt podporovaného sociálního bydlení na severu Čech vznikl z přesvědčení, že lidem v obtížné bytové situaci máme pomáhat postavit se na vlastní nohy a ne jim zabavovat jejich sociální dávky, jak tomu bohužel často bývá," říká Chmelová. A poukazuje na to, že kdyby chtěl Mraček podvádět, žádal by o dotace jako firma a ne jako fyzická osoba.
Holá kolínka v plesnivém bytě
Sám Mraček tvrdí, že to byla zpočátku pragmatická koupě. "Živím se jako správce a odhadce nemovitostí. Takže vím, jakou ten dům má cenu. Myslel jsem, že to bude vydělávat peníze, za které ho pomalu opravím a budu z toho žít,“ říká. Podle znaleckého posudku měl dům vynášet na nájemném 36 tisíc měsíčně.
Vše se změnilo, když viděl poprvé své nájemníky. "To nebyla chudoba, to byla bída. Když vidíte, že matka dá dětem jen holý kolínka a má pro mě připravené peníze, ale říká, že mi z těch čtyř tisíc za ten zaplesnivělý byt může dát jen dva, tak jsem dokázal říct jedinou věc: že se na placení domluvíme, až to zlepším," vzpomíná. Více než rok tak nechával své nájemníky bydlet zadarmo a dokonce jim sám platil i vodu.
Přitom mohl mít z domu jistý a bezpracný příjem. "Přišel za mnou jeden, říkal si Sergej. A říkal: já ti dám deset tisíc měsíčně a nemusíš se o nic starat. Jenže on by je odvezl pro dávky, hned by jim je sebral, on by měl padesát tisíc a ti lidi budou jíst jen ty kolínka," popisuje běžnou praxi.
Mraček se tak rozhodl, že dům opraví a využije při tom dotace z programu na podporu sociálního bydlení. Jenže v roce 2011 už to nestihl, a tak s připravenými papíry čekal, až bude příští rok vypsána stejná výzva.
Ta měla ale novou podmínku: Doložit, že dům není v záplavovém území. Vytiskl si tedy z internetu povodňovou mapu a zašel na magistrát. Tam mapu předal jednomu z úředníků, který mu ji po zhruba deseti minutách donesl potvrzenou i se šipkou, označující Mračkovu nemovitost. Jenže ta ukazovala na vedlejší dům, který už byl mimo zátopovou oblast.
Proč on ano a já ne?
Chyba vyšla najevo až po zhruba třech letech, když se další ze zájemců o dotaci podivoval nad tím, že na ni nemá nárok, když ji Mraček dostal. Případu se ujala policie a Mraček skončil před soudem. "Jsem si vědom chyby, kterou žádost obsahovala, ale v okamžiku jejího podání jsem o ní nevěděl," hájí se a tvrdí, že zakreslení domu na mapce provedl úředník magistrátu.
To, že jeho verze může být pravdivá, připustila při výslechu na policii úřednice magistrátu Dana Klenerová, která měla povodňový plán na starosti. "Každý pracovník měl svůj způsob zakreslení nemovitostí. Nevylučuji, že některý mohl lokaci této nemovitosti zakreslit prostřednictvím této šipky, kterou ukazujete," uvedla s tím, že takovouto mapu mohl na úřadě vystavit každý.
V rozsudku ale tato její výpověď není zmíněna a prvoinstanční Obvodní soud pro Prahu 1 nakonec poslal Mračka na dva a půl roku podmíněně do vězení. Důležité podle soudu bylo to, že to byl on sám, kdo nepravdivý dokument při žádosti o dotaci předložil.
"Uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak značnou škodu," uvedla soudkyně Věra Bártová a poukázala na to, že nikdo jiný než Mraček nemohl mít zájem na zfalšování dané listiny. Nicméně připustila, že část viny mělo i ministerstvo pro místní rozvoj, které chyby v žádosti i nesoulad s povodňovou mapou mělo odhalit. A proto ministerstvu nepřiznala nárok na náhradu škody.
Dvojí trest
Jak Mraček, tak ministerstvo se proti verdiktu odvolali a případ dostal na stůl soudce Městského soudu v Praze Luboš Vlasák. A ten během pár desítek minut verdikt nejen potvrdil, ale i zpřísnil. Kromě prodloužení podmínky na tři roky rozhodl, že Mraček musí vrátit i vylákanou dotaci. Podle Vlasáka si musel být vědom toho, že nemovitost v záplavovém území byla.
Pro Milana Mračka je uvedený trest likvidační. Kromě toho, že musí vrátit celou dotaci, musí i dál pronajímat svůj dům za sociální, tedy zhruba třetinové nájemné, jak se zavázal ve smlouvách při přijetí dotace. "Pouhým vynesením odsuzujícího rozsudku se na jejich obsahu a podmínkách nic nemění," uvedl mluvčí ministerstva Vilém Frček.
"Bohužel jsem to vzal na fyzickou osobu, protože jsem pod tím chtěl být podepsaný. Věděl jsem, že ten barák budu chtít spravovat, udržím ho, aby se nerozpadl. Vůbec mě nenapadlo, že mně ten Damoklův meč může utnout hlavu z jiného důvodu, než že to neudržím," dodává Mraček, který zvažuje, že podá dovolání k Nejvyššímu soudu.
