…je akt, který denně, zdánlivě, opakujeme nesčíslněkrát.
Při bližším ohledání je ale dlužno přiznat, že tak svobodné zase naše denní volby nejsou…
Aby byly, muselo by se nám podařit vystoupit z oné stále sílící palby předkládání hotových emocí, všudypřítomné podpory pasivního pohledu na události, otupování naší pozornosti zjednodušováním a vytvářením typů a modelů a zkreslování historie její aktualizací.
Vystoupit z rozjetého vlaku tvorby zákonů, které už dávno neslouží, ale dokonce manipulují mravní zákonitosti.
Vystoupit z našich navyklých tras a přestat považovat populistické fráze za moudrost a vrátit se k individuálnímu vnímání světa… k člověku.
A právě individualita je to, po mém soudu, oč tu běží: Reálně je už téměř nemožné vystoupit, ale lze se, s obrovskou pomocí těch, kteří tu zanechali svá svědectví z jiných „současností", pokusit přibrzdit.
Osobně se nebojím návratu zla v jakékoliv jeho už známé podobě: Zlo je, pozorováno historicky, nápadité - nepřitáhne znovu s Křižáky, ani nebude v ruce držet pokyny sovětských poradců, tentokrát se plíží pod čarou: Vytvořilo nárokovou, zdánlivě sociální společnost, která člověka zbavuje osobní odpovědnosti. Bylo by pohodlné a zrůdné tak žít, kdyby to bylo reálné. Ale ono, bolestivě naštěstí, není.
Šárka Horáková Maixnerová
Scenáristka a spisovatelka. Podílí se na desítkách, především historických dokumentů ČT: aktuálně je autorkou cyklu Přísně tajné vraždy. Hodinové dokumenty: Vedle mnoha dílů "Příběhů slavných", především "Ploština - krvavá paseka", "Vizovická Mata Hari", " Lidé řa(á)doví", dokument "Vážený Leonide Iljiči..." (o tzv. zvacích dopisech), "Bojovníci proti totalitě očima dětí", "Ležáky - ti druzí mrtví"...
Vydala osm knih : např. "Obět, nebo vrah?", kniha o projektu "Bathory" Juraje Jakubiska (nakladatelství ČT), za "Podobenství o Františku Válčilovi podle Markéty Lazarové" (XYZ, 2008) získala v roce 2009 - cenu E. E. Kische Za významné dílo literatury faktu. V letošním roce je její další kniha: "Hoří déšť, aneb zpráva o noci ze 13. na 14 dubna, kdy měl být internován Bůh", nakladatelství Vyšehrad, nominována na další ocenění. Tato kniha je zároveň doprovodnou publikací k její putovní výstavě "Zpráva o akci K," která je nejen dokumentem, ale především uceleným uměleckým dílem - křížovou cestou malíře Michaila Ščigola.
Je místopředsedkyní občanského sdružení pivoňského kláštera, Aurelius, které se pokouší o záchranu historického objektu pro humanitární účely. V současné době pracuje na filmových rekonstrukcích politických procesů a vrací se svou další prací ke své knižní prvotině "Bezmocná kniha "(Český spisovatel,1997) k tématu důstojného umírání.
Téměř v každé oblasti lidského bytí, nastal zvláštní posun: Od přirozeného k nepřirozenému.
Několik nepopulárních příkladů:
- Celý „vyspělý" svět šílí v odpovědnosti za věci budoucí: Za planetu. K tématu se vyjadřují úplně všichni - je to takové… demokratické ;-), a tak se pomalu stává, že se vědecké konference, myslím tím ty, kterých se účastní lidé v příslušném oboru (oborech), skutečně vzdělaní a zkušení, stávají spolčením extrémistů, které se manipulátoři, myslím tím ty, kteří se za vzdělané a zkušené v příslušném oboru (oborech), vydávají, snaží kriminalizovat.
- Obecně se deklaruje starost o sociálně slabší, staré a nemocné. Budují se záchranné sítě, domovy důchodců a léčebny dlouhodobě nemocných. Ano, jsou vhodné pro ty, kdo opravdu nikoho nemají. Praxe je ale taková, že v sociálních sítích se drží lidé, kteří mají talent k složitému zachycení, v domovech důchodců a různých léčebnách jsou rodiče zdravých dětí… (Kterým však zhusta není co vyčítat… protože se snaží přežít v spletité a překombinované době falešných jistot, které v sobě skrývají ty nejkrutější formy psychického násilí).
- Dalším populárním trendem je rovnost pohlaví a tolerance k hostům až k popření sama sebe, své kultury a historie…
- Zlo tohoto období je zákonné. Říká: Dobrý člověk je ten, který dodržuje zákon! Kdo by se ptal po podstatě…
Moje volba je, tyhle bludy, dokud mě síla, duše, rodina a přátele neopustí, nerespektovat.
A když jsme u voleb parlamentních: Přála bych si, abych mohla část svých daní předat konkrétnímu potřebnému člověku v mém okolí, přála bych si, aby zákony neodporovaly zdravému rozumu a nesouhlasný názor v debatě nebyl považován za extremismus.
Volila bych losem z dospělé příčetné populace (nic nového, i když Aristoteles navrhoval takto řešit jen třetinu - zase měl k dispozici třetinu osvícených ;-) a doufala bych potom, že bude vládnout někdo, o kom neuslyším. Někdo, kdo ví, že je lepší pospolitost lidí za sebe zodpovědných, než zmanipulované stádo. A třeba by i věděl, kdy a kde a co zasít, a kdy a kde a co sklidit. A také to, že nemůže utratit víc, než vydělá a má úctu ke starým lidem a…prostě takové ty denní individuální banality ;-)
