Brno - Pražský magistrát není zodpovědný za následky úrazu svého zaměstnance při volejbalovém tréninku na sportovní hry krajských úřadů v roce 2009. Zranění kolena v tomto případě nelze považovat za pracovní úraz, potvrdil novým verdiktem Nejvyšší soud (NS). Zcela totiž chybí souvislost s pracovními úkoly.
Muž požadoval celkem 237 453 korun plus úroky jako bolestné, náhradu společenského uplatnění a ztráty výdělku. Tvrdil, že si zranění přivodil při oficiálním tréninku magistrátního volejbalového družstva.
Úředníci se k němu sešli v neděli večer, tedy mimo pracovní dobu, v tělocvičně na Spořilově.
Soud: úřad zaměstnance podporoval
Obvodní soud pro Prahu 1 zprvu uznal zranění za pracovní úraz. Poukázal na to, že úřad své zaměstnance v přípravě na turnaj podporoval, například jim zajistil zdarma tělocvičnu.
Městský soud v Praze ale verdikt změnil a žalobu zamítl. Účast na tréninku prý nebyla ani nařízená, ani povinná. "Žalobce si šel v neděli navečer zahrát s kolegy, připravujícími se na sportovní hry, volejbal," konstatoval městský soud.
Ke stejnému závěru dospěl i NS, který připomněl, že zaměstnavatel odpovídá za úrazy vzniklé při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Na věci prý nic nemění ani skutečnost, že měl pracovník na sportovních hrách reprezentovat magistrát.
Stále častější případy
"Šlo jen o vystupování jménem žalovaného, obvyklé při sportovní hře nebo ve sportovních soutěžích (pořádaných pro zaměstnance různých zaměstnavatelů), a nikoliv o plnění pracovních úkolů pro žalovaného," stojí v rozhodnutí senátu s předsedou Ljubomírem Drápalem.
Podobnými událostmi se česká justice zabývá stále častěji. Jako pracovní úraz například soudy včetně nejvyššího hodnotily zranění, které v roce 2005 utrpěl proděkan podnikatelské fakulty brněnské techniky při turnaji ve víceboji.
Sportovní akci organizovala univerzita, účast proděkana byla podle pravomocného rozsudku součástí jeho pracovních povinností. Pojišťovna musela zaplatit Vysokému učení technickém téměř 130 tisíc korun.
Účely teambuildingu
Už v roce 2009 se NS zabýval úrazem při takzvaném teambuildingu, tedy při aktivitách, jež firmy stále častěji pořádají kvůli utužení pracovních týmů a motivaci zaměstnanců.
Podle NS je třeba pečlivě hodnotit účel teambuildingu a rozlišit, zda je to pouze zaplacená dovolená bez programu, nebo zda má pobyt pevnou organizovanou náplň a jeho cílem je zvýšení schopností zaměstnanců a kvality týmové spolupráce.
V druhém případě je to činnost související s plněním pracovních úkolů, a zranění tak nese znaky pracovního úrazu, rozhodl tehdy NS.
