V turisticky oblíbených místech ve Španělsku i jiných zemích jižní Evropy v posledních měsících místní protestují proti masovému turismu. Měli by si lidé, kteří tam plánují jet, svou dovolenou rozmyslet?
Určitě, cestovní ruch je v současnosti opravdu přehřátý. Uvádí se, že jenom v Česku chtějí letos někam vyjet tři čtvrtiny obyvatelstva. Celosvětově jsou to miliardy lidí. To už jsou čísla, která planeta neunese. Neunesou je letadla, dálnice, vlaky ani lidé.
Takže by nad tím měli skutečně uvažovat. Já pořád říkám: jezděte tam, kde vás mají rádi. Kde budou rádi, že jste tam přijel. Ať už je to třeba místo v Chorvatsku, kde to znáte, nebo někde jinde, kde máte kamarády. Ale nestaňte se masovou potravou hotelových areálů vlastněných nadnárodními řetězci. Ty nepřináší jednotlivým zemím skoro nic. Daně neodvádí, platí je doma. Je jedno, jestli jsou jejich hotely v Turecku, nebo ve Španělsku, mezinárodní vedení sedí třeba v Nizozemsku. A místním zůstane leda to, že si turisté udělají jednodenní výlet autobusem a koupí si suvenýr.
Právě to je jedním z hlavních motivů protestů proti masovému turismu ve Španělsku: Je tady spousta lidí a my z toho nic nemáme.
Ano, ale je toho více. Resorty neustále potřebují větší prostor a zabírají stále více půdy. Navíc tím, že tam jezdí turisté, se zvedá cena potravin, ubytování i bydlení. A místní nedosáhnou na nájmy. To musíme dostat do nějaké rovnováhy. Neříkám, že se bude hledat snadno, ale hledat se musí, protože jinak to nepůjde.
Nora Dolanská
- Odbornice na cestovní ruch působí na Katedře cestovního ruchu Metropolitní univerzity Praha.
- Mezi lety 2013 a 2017 vedla agenturu Prague City Tourism, ale zkušenosti má napříč oblastmi cestovního ruchu. Dříve pracovala jako průvodkyně Prahou nebo delegátka cestovních kanceláří v zahraničí.
- V 90. letech založila českou pobočku Německé centrály pro cestovní ruch, kterou pět let vedla. Poté pracovala pro Czech Tourism jako marketingová ředitelka, později vedla vídeňskou pobočku agentury.
- V roce 2014 získala cenu Osobnost cestovního ruchu České republiky, nyní je nominovaná na ocenění Hrdinové cestovního ruchu 2024 za celoživotní přínos.
Nabízí se nějaké řešení?
Třeba v tom, že městská správa v určité destinaci nepovolí další budování hotelů. Že bude velmi striktně hlídat, kolik lidí skutečně přebývá v soukromém ubytování, jako je Airbnb. Že bude omezovat počet lidí, kteří mohou své byty pronajímat. Zjednodušeně je řešením omezování počtu míst, která jsou v dané destinaci určena pro cestovní ruch.
Další věc je to, co je dnes alfou omegou všeho. Udržitelnost. Je třeba zařídit, aby turisté za sebou nechávali co nejmenší uhlíkovou stopu. Aby létala větší letadla, ale méně často. Aby lidé více jezdili vlaky a méně využívali auta. Například Vídeň teď třeba z jedné části města do centra buduje takzvanou cyklodálnici, kde budou dva pruhy pro auta a uprostřed dva pruhy pro šest kol.
Některá města se snaží omezit cestovní ruch i zpoplatněním vstupu. Nedávno k tomu přistoupily třeba Benátky. Je to model, který má šanci něco změnit?
I já jsem před covidem navrhovala, aby se dříve platilo za průchod Pražským hradem. Ale je to model, který jde ztuha. Benátky najednou zjistily, že prostě spousta lidí říká, že jde do města k zubaři, a v tom případě nemusí platit. Výjimku mají také restauratéři. Do Benátek jezdí spousta Italů na drahé večeře. Takže kdo prokáže, že si tam zajde na večeři, také nemusí nic platit.
Uvidíme, jaký to bude mít efekt. O něco podobného už se Benátky pokoušely před třemi lety, ale nepovedlo se jim turistický ruch uklidnit. Teď to zavedli znova a města jako Bruggy nebo Amsterdam pečlivě sledují, jak to dopadne.
Může to mít vůbec nějaký efekt? Pět eur na osobu na den není moc.
Je to spíš takový symbolický příspěvek. Město tím sděluje turistům: Jsme rádi, že jste tady, ale vyhodíte nám tady odpadky, budete muset na veřejnou toaletu, někde si sednete a zlomíte kus lavičky. A my to z peněz našich poplatníků musíme zaplatit.
Každopádně ale víme, že poplatky a různé finanční znevýhodňování může snížit počet turistů v oblasti. Vidíme, jak turistický ruch zdražuje. Dnes stojí velká vstupenka na Karlštejn 1800 korun. Teď si představte, že tam chcete vzít děti. Ne každý si to může dovolit.
Čím to je, že nápor na turistický ruch stále takto stoupá?
Cestování se stalo životním stylem. Za posledních 20 let se velmi změnilo chování lidí. Nejenom tím, že střední třída trošku zbohatla a užívá si stylu života, který byl před padesáti lety určený jen pro úzké vrstvy bohatých.
K tomu vás od jara neustále masírují v médiích s tím, kam byste měl jet. To ovlivňuje myšlení lidí. Ke společenskému statutu dnes patří, že buď někam jedu, nebo že jsem se právě odněkud vrátila. Covid nám sice dal trochu přes prsty, všechno se to ale vrátilo. Už to nejde, jednoduše to už nejde.
Pokud se bude cestovní ruch dále zdražovat, znamená to, že už jsme na nějakém vrcholu a nápor bude spíš uvadat?
Zdražovat se bude. Většina lidí už nebude moct jezdit na dvě dovolené v létě a další dvě v zimě. Ale i tak si to budou chtít dopřát. Peníze si buď půjčí, nebo si najdou další zaměstnání. Prostě se budou snažit si to nějak zařídit, než že by opustili svůj styl života.
Praha jako nejlevnější z nejlevnějšího? Toho se musíme zbavit
Zmínila jste covid. Ten sice cestování do zahraničí na čas utlumil, návštěvnost míst v Česku ale silně vzrostla. Je tedy i Česko už přehlceno?
Domácí cestovní ruch s covidem opravdu vzrostl. Ale opět tam, kde už to lidé znají. Krkonoše, Jizerské hory a Šumava jsou už dnes přecpané. A je to chyba marketingu. Agentura Czech Tourism musí dostat daleko víc peněz na propagaci míst, která zájem turistů ještě zvládnou vstřebat. Třeba Vysočina je nádherná, ale moc se tam nejezdí.
A nenarážíme opět na to, že většina míst o zájem turistů nestojí? Že jsou lidé třeba z Vysočiny trochu rádi, že se všichni turisté shromáždí na těch nejprofláklejších místech a zbytek má pokoj?
Všechno má svoji negativní a pozitivní stránku. Na jednu stranu mohou turisté lidi obtěžovat, ale na druhou stranu místní zjistí, že mají najedou prodlouženou otevírací dobu v obchodu, dvě kavárny a že hospoda točí místo jednoho druhu piva pět. Život místních to tedy může v lecčem zlepšit. Ale lidé o tom musí vědět. A bohužel komunikace na regionální úrovni je strašně špatná. A to i mezi obcemi a developery. Podívejme se na Dolní Moravu, kde postavili most Sky Bridge. Přes sobotu tam najíždí osm až deset tisíc lidí. Přitom obec nemá kanalizaci.
Přecpaná je stále i Praha. Agentura Prague City Tourism se to pokouší řešit například tím, že se snaží pomocí nové strategie přilákat bohatší klientelu a odlákat například takzvané alkoholové turisty. Má to šanci?
Teď budu ošklivá: Dokud v Praze nebude Vltavská filharmonie a nebudou tady tyto kulturní impulzy, tak sem kulturní klientela nepojede. Můžeme nabídnout pouze architekturu města, ale to už všichni viděli.
Navíc, a to je bohužel jedna velikánská chyba, Praha má nálepku nejlevnějšího z nejlevnějšího. V zahraničí najdete slevové letáky s cestováním, které nabízí zájezd do Prahy na dva dny se spaním ve čtyřhvězdičkovém hotelu a večeří za 59 eur. A zbavujeme se toho těžko.
Řeknu vám příklad naprosto nezvládnutého dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. Co jsme udělali? Neudělali jsme žádnou velkou výstavu ani festival. Vůbec jsme toho nevyužili. Dobře, na Pražském jaru hráli Mou vlast, ale to hrají i tak.
Neumíme se ale zasadit o to, aby se tady uspořádala například velká výstava. Ano, stojí to strašné peníze, dnes už neumí obrazy pojistit nikdo jiný než velké banky. Tak proč se nespojí Praha s nějakou bankou a neřekne si, že tady udělá třeba Picassa? To nám taky chybí.
Máte nějaký recept, jak nebýt otravným turistou? Nebo jak nebýt někým, kdo přispívá k tomu problému?
Jsou čtyři základní body, nad kterými by se lidé měli zamyslet, než jedou na dovolenou. První je: Musím jet v hlavní sezoně? Rozumím, že rodiny jezdí v době, kdy mají děti prázdniny. Ale i tak je možné si naplánovat jednu dovolenou mimo hlavní sezony.
Poté je samozřejmě třeba hledat místa, která jsou ještě neznámá. To už je dnes těžké, protože právě tato neobjevená místa se zájmu turistů často brání. Za další je potřeba dané místo šetřit. Mám na mysli například vodu, které je na spoustě turistických míst málo. I to je jedna z věcí, které budou pro turistický ruch v budoucnu rozhodující.
Čtvrtý a podle mě nejdůležitější bod je přizpůsobit se místním zvyklostem. Sžít se se zvyklostmi a podmínkami daného místa a být tak snesitelnějším turistou. Když přijedu do Španělska, tak nebudu striktně vyžadovat večeři v půl šesté večer, protože tam se prostě před desátou nevečeří. V Grónsku zase v určité měsíce nevylézají ven před desátou dopoledne, protože dobře vědí, že je ještě tma. Tak já také nevylezu před desátou.
