Analýza - Když bylo Rostislavu Bednaříkovi patnáct let, skočil v Otrokovicích z mostu. Chtěl si vzít život, ale přežil. Sebevražda se nezdařila a chlapec se dva roky léčil u psychiatrů, pobýval v léčebně.
A krátce na to získal řidičský průkaz. Nic tomu nebránilo, stejně jako nic nestálo v cestě tomu, aby loni v červenci sedl za volant své felicie a rychlostí devadesát kilometrů v hodině úmyslně narazil do jiného auta.
Chtěl se znovu zabít. Místo toho však málem usmrtil nevinného člověka a sám sobě připravil život ještě těžším, než jak ho asi vnímal dosud. Ve středu si vyslechl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci.
Zranil řidiče protijedoucího vozu a čeká ho šest let vězení za pokus o vraždu. Znalci před soudem dosvědčili, že chybělo jen málo, aby druhý řidič Bednaříkův útok nepřežil.
Dalo se tomu zabránit? A pokud ano, kdo to měl udělat?
"Jsem přesvědčen, že auto je zbraň. Podle trestního zákona se zbraní rozumí cokoli, co umožní důraznější útok," uvedl soudce Vrchního soudu v Olomouci Vladimír Rutar.
Rostislav Bednařík měl tu zbraň k dispozici a taky ji použil. Policistům i soudci vyprávěl, že se rozhodl odejít ze světa už noc před tím. "Napadlo mě, že bych se mohl zabít v autě," vypověděl sebevrah. "Chtěl jsem nabourat do kamionu. Nevím, proč mě napadlo vjet do osobního vozu."
Řidičák není zbrojní průkaz
Mladý muž byl introvert, neměl přátele, nic ho nebavilo. Připadal si prý zbytečný. "Nebavil ho snad ani život," kroutil hlavou při rozhovoru krátce po procesu soudce Rutar.
Čtěte o rozsudku
Soudce Vrchního soudu v Olomouci Vladimír Rutar:
- "U obžalovaného je zarážející zjevná neúcta ke svému životu a k životu dalších lidí."
- "Trestného činu se dopustil se zbraní, kterou auto bezesporu je."
- "Rozhodnutí nebylo nejsnadnější, tento případ je specifický."
- "Vrchní soud se dosud s takovým případem nesetkal."
Rostislav Bednařík odsouzený za pokus o vraždu:
- "Napadlo mě, že bych se mohl zabít v autě."
- "Chtěl jsem nabourat do kamionu. Nevím, proč mě napadlo vjet do osobního vozu."
- "Je mi líto, co jsem udělal. Doufám, že už se do takové situace nikdy nedostanu.
Více o případu:
Odborníci však během vyšetřování nenašli na Bednaříkově psychice nic, co by mohlo snížit jeho trestní odpovědnost.
I poté, kdy k místu nehody přijela záchranná služba, se prý choval "normálně". Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nebezpečnou osobou, které je neradno svěřit volant automobilu.
Na auto-zbraň ovšem není potřeba zbrojního průkazu. Na první pohled zdravý člověk nemusí podstupovat ani zvláštní lékařská vyšetření. Praktik, který žadatele dobře zná, jen otiskne razítko na formulář.
Psychotesty, které o schopnostech a osobních rysech řidiče napoví víc, podstupují povinně jen řidiči aut s hmotností nad 7,5 tuny. "Občas mě napadá, že plošné psychotesty pro uchazeče o řidičský průkaz by nebyly od věci," přiznal soudce Rutar.
Přestože pro zákodárce jsou pravidla na silnicích velkým tahákem už několik volebních období, o něčem podobném však zatím nemluví.
"Povinnost plošných psychotestů pro žadatele o řidičský průkaz je příliš přísným opatřením. Nejsem jejím příznivcem," říká poslanec ODS a člen podvýboru sněmovny pro dopravu Karel Sehoř. Ani směrnice Evropské unie takto přísné nejsou a Sehoř se domnívá, že by bylo zbytečné jít nad jejich rámec.
Neomylný psychiatr?
Případ Rostislava Bednaříka však Sehoře šokoval. "Pokud má někdo takto vážné problémy psychického rázu, říkám ano pravidelným lékařským prohlídkám," dodal poslanec, který byl dříve i proti povinným psychotestům pro řidiče těžkých vozidel.
Rostislav Bednařík se učil automechanikem a řidičský průkaz získal ještě na učilišti. "Jeho praktický lékař si vyžádal i stanovisko psychiatra. Ten uvedl, že mladíkův stav je již kompenzován. Nic tedy nebránilo, aby průkaz dostal," uvedl soudce Rutar.
Šlo o omyl psychiatra? Primář lékařsko-psychologického oddělení Vojenské nemocnice v Brně Jiří Brančík si to nemyslí.
Vede tým psychologů, kteří zkoušejí řidiče z povolání při čtyřhodinových testech. Občas pak vyšetřují i ty potenciální řidiče, které za nimi pošle jejich obvodní lékař.
Jsou to lidé, kteří měli v minulosti psychické problémy nebo třeba utrpěli poranění hlavy. Zdají se již být v pořádku, neberou léky a chtějí řídit.
Pokud psychologové neshledají nic, co by omezovalo schopnosti takového člověka při řízení, nemají důvod mu potvrzení nevystavit.
Pojistka existuje. Měnit zákon není třeba
"U psychické nemoci ovšem není záruka, že se nevrátí. Třeba deprese léčbou vymizí, pak se ale může znovu objevit a než nemocný vyhledá odbornou pomoc, stane se nějaké neštěstí," vysvětlil Brančík, kde se zřejmě stala chyba.
Pojistkou proti tragédii může být jedině to, že lékař dá pacientovi potvrzení o způsobilosti k řízení vozidla na omezenou dobu. Třeba jen na rok. Jenže to je jen jeho osobní rozhodnutí.
"V každém případě je dobré takové časové omezení použít vždy, když nelze stav pacienta stanovit zcela jednoznačně. Psychologové mají v rukách velkou zodpovědnost a tímto se mohou pojistit," míní Brančík.
Soudce Vladimír Rutar ovšem pochybuje, zda by prohlídky u psychologů v případu Rostislava Bednaříka pomohly. "Soudní znalci u něj nenašli žádnou psychickou poruchu. Jednalo se spíše o jakési osobnostní rysy."
Za volant teď Bednařík nesmí deset let. Soud mu totiž uložil také zákaz řízení.
Zda budou po té době přísnější podmínky pro získání řidičského průkazu, není známo. Zatím k tomu mezi zákonodárci není vůle. "V evropských zemích jsou podmínky srovnatelné s našimi. Nemyslím, že je třeba je zpřísnit," uvedl Karel Sehoř.
