Praha - Když je třeba, brání vlastním tělem strom, aby ho dřevorubec nemohl pokácet. Anebo celé hodiny prosedí u pracovního stolu, aby připravili připomínky k návrhu nového zákona o odpadech. A je jedno, jestli je všední den, nebo neděle, den, nebo noc. Berou za to jen podprůměrný plat, mnozí dokonce pomáhají zadarmo.
Kdo jsou lidé, kteří pracují pro ekologické organizace? Co je vede k tomu, že se na lanech spouštějí z mostů, vyvěšují transparenty před úřady a fabrikami, rozesílají novinářům ekologická prohlášení, pečují o zraněná zvířata anebo lobbují mezi politiky?
Milovat zvířata? Třídit odpad? To už nestačí
"Naprosto rozhodující pro nás je velmi silná motivace," vysvětluje ředitel pražské kanceláře Greenpeace Jiří Tutter, jak vybírají nové zaměstnance české pobočky této mezinárodní organizace.
"Miluju zvířata, třídím odpad, nejezdím zbytečně autem - to pro tak těžkou práci není dostatečnou motivací. To bychom měli považovat již za standardní chování. Musí chtít udělat podstatně víc. Ukázat svoji tvář i ve velmi konfliktním tématu nebo konfrontační situaci. Pohovor takové věci odhalí," dodává Tutter.
Důkladnost, s jakou si Greenpeace vybírají své nové kolegy, překvapila i Jana Freidingera, který nedávno nastoupil do pražské kanceláře jako vedoucí toxické kampaně. "Absolvoval jsem desetikolový pohovor. To jsem fakt nečekal," řekl Aktuálně.cz Freidinger.
Do Greenpeace ho přivedla jeho frustrace z toho, co se děje se životním prostředím. Vadilo mu třeba to, když šel na ryby a viděl na hladině "podezřelou" bílou pěnu.
"Takových relativních drobností bylo víc," řekl Aktuálně.cz Freidinger. Greenpeace pokládá za organizaci, jejímž prostřednictvím je možné něco změnit.
Svobodný vysokoškolák
Freidinger vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, pak ještě studoval v Dánsku. Přesně tak zapadá do základního typu lidí, kteří se do ekologických organizací hlásí.
"Jsou to obvykle vysokoškoláci, nepříliš dlouho po škole, často ještě studenti. Mají spíše sociálně vědní, případně přírodovědecké zaměření. Je jim 23 až 28 let, jsou svobodní, s poměrně malými pracovními zkušenostmi, přibližně vyrovnaný je počet mužů a žen," popisuje uchazeče Jaromír Němec z ekologického Hnutí Duha.
Jiří Tutter z Greenpeace doplnil, že na některá významnější místa vyžadují kromě vysokoškolského vzdělání i praxi s vedením týmu.
"Někdy jde o vysokoškolské absolventy, jindy třeba o lidi z komerční sféry, kteří chtějí dělat něco prospěšného, pracovat v neformálním kolektivu a zvolnit pracovní tempo," řekl Aktuálně.cz Martin Skalský ze sdružení Arnika.
Konflikty bez násilí
Podle Skalského jsou sice lidé, kteří se hlásí do Arniky, sice rozdílní, ale jedno je spojuje.
"Je to určité znepokojení nad stavem životního prostředí a snaha se situací nějak pohnout. Zpravidla jde o lidi, kteří neuznávají konzumní způsob života, ale jejich názory na některé konkrétní věci - třeba politiku nebo i řešení dílčích problémů - mohou být různé," poznamenal Skalský.
Jiří Tutter z Greenpeace uvedl, že pro jeho organizaci je důležité také to, aby šlo o absolutně bezúhonného člověka, který odmítá násilí jako formu řešení konfliktů a který dokáže respektovat jiný názor.
U veřejnosti organizace bodují
Při svých akcích před úřady nebo podniky si lidé z ekologických organizací mnohdy vyslechnou nadávky a jsou označováni za ekoteroristy. U většiny veřejnosti ovšem mají úspěch.
Podle posledního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se o ochranu životního prostředí nejlépe starají obecní úřady a ekologická sdružení. Kladné body dostaly ekologické organizace od téměř šedesáti procent občanů.
