reklama

Přímo ze Studénky: Vlak měl zpoždění. Osudných 10 minut

8. 8. 2008 14:30, aktualizováno

Ozval se rachot. A pak už jen křik a pláč

Místo neštěstí Místo neštěstí | Foto: Martin Popelář

Studénka - Cesta od Ostravy na Studénku je obvykle malebná, trať doprovází koryto Odry a lemují ji rybníky. Pro šest cestujících rychlíku z Krakova, který v pátek o půl jedenácté dopoledne v plné rychlosti vjel do zříceného mostu, to byla trať osudná.

A osudných bylo také deset minut, o něž byl vlak zpožděn. Deset minut, které rozhodly, že rychlík nestihl projet pod mostem ještě před tím, než se jeho konstrukce zřítila.

Právě to teď zjevně otřesení lidé, ti, kteří nepotřebují urgentní pomoc, u hromady plechů a trosek nejvíc řeší. Jak mohlo "blbých" deset minut všechno změnit.

Cesta na Iron Maiden

"Jeli jsme s kamarádama do Prahy na Iron Maiden. Na koncert. Jako mnoho lidí tady ve vlaku," popisuje zjevně otřesený Emil Richter z Orlové. "Byli jsme tak ve třetím, nebo čtvrtém vagoně. Najednou hrozná rána, pak další, navazující. Vůbec jsme nechápali, co se děje. Teď už to vím. Byly to rány, jak se zdemolované vagony rolovaly do sebe a do vzduchu," popisuje.

Odhadem pětadvacetiletý Richter je zjevně v šoku. Z očí mu kanou slzy, když popisuje, co viděl, když se mu podařilo s kamarády dostat se z kupé. "Vagon před námi byl totálně zmasakrovaný. Slyšel jsem pláč, úpění. Byl tam chlapec, který byl zasypaný... tím vším. Snažili jsme se ho vytáhnout. Ale nešlo to. Opravdu ne. Pak ta mladá holka. Skoro nahá... úplně pokřivené tělo... To prostě nelze popsat," pláče už otevřeně.

Okolí se rychle proměnilo v bitevní pole, kde sanity svádějí boj o lidské životy.

Policie už krátce po nehodě uzavřela všechny přístupové cesty pro běžnou dopravu, aby usnadnila příjezdy a odjezdy sanitek. Vozy jezdí prakticky v nepřetržité koloně. Jsou tu snad z celého kraje.

Pohled na místo neštěstí nahání husí kůži. Všude pobíhají hasiči, policisté, ozývá se nářek lidí.

"Vrtulníky a sanitky začaly jezdit hrozně rychle, byla to otázka pěti minut," myslí si Vítězslav Polák z Bohumína. I on jel s partou a čtrnáctiletou dcerou do Prahy na koncert Iron Maiden.

Čtěte také:
Rychlík vrazil u Studénky do trosek mostu, 6 mrtvých

"Ucítili jsme náraz, rachot, zvedl se prach. Pak chviličku ticho. Dveře byly zablokované. Vylezl jsem z okna ven a díval se, co se děje. Všude strašná spoušť. Křik a pomačkané vagóny - jak harmonika. Dcera byla v naprostém šoku. Musel jsem ji vytáhnout ven, sama se ani nehnula. A pak jsem pobíhal kolem a snažil se pomoct. Támhle jsem vytahoval paní s dítětem."

Vítězslav Polák popisuje paniku a křik. Strach a bolest.

Bydlím 50 metrů vedle

Andrea Dreixlerová bydlí ve Studénce v domku vzdáleném jen 50 metrů od místa neštěstí.

"Slyšeli jsme, jak se zřítila konstrukce mostu. Zatřepalo nám to celým domem. Vyběhli jsme se podívat, co se stalo a za pár vteřin se přiřítil vlak a narazil v plné rychlosti do mostu."

Strašný skřípot. Zmačkané plechy. Křik.

"Sousedé, kteří na opravách mostu pracovali, začali hned vyprošťovat ven zraněné. Pak už tu byli hasiči," popisuje Dreixlerová.

Mezi prvními přiběhla pomáhat zhruba pětice mladíků. Kolem druhé odpoledne se bezcílně potulují okolo, prázdný výraz, pláčou. "By to tak strašný, strašný pohled. Už nikdy nechci takhle pomáhat," říká otřeseně jeden z mladých mužů.

Druhý brečí: "Na záchodě uvízla strašně krásná holka. Borka. Nedokázali jsme jí pomoct. Umřela."

A třetí: "Kdybychom tam nebyli, bylo by třeba hůř. Ale je hrozné tohle vidět takhle zblízka."

Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že se v diskusi objevovaly urážlivé a vulgární příspěvky, redakce se rozhodla ji uzavřít. Omlouváme se všem slušným diskutujícím.

autor: Petra Sasínová, Tomáš Netočný

reklama
reklama
reklama
 
reklama