Ticho po vraždě v Postoloprtech

Ticho po vraždě v Postoloprtech
Všichni muži německé národnosti nechť se dostaví do SS kasáren v Postoloprtech. Arnoštovi Šedivému bylo patnáct, když ho odvedli
Dalších čtrnáct dní prožil Arnošt Šedivý v konírně kasáren. Vzpomíná si na dlažbu z kočičích hlav na podlaze, žízeň, hlad a strach. Vodu jsme dostali až po čtyřech dnech a jídlo dlouho žádné, pak občas kousek chleba, vzpomíná.
Dvě stovky lidí, kteří spolu s ním byli uvnitř, se jen dohadovaly, co je čeká. Zvenčí slyšeli křik mučených, v noci občas střelbu z kulometů. Co se děje venku, ale vězni nevěděli.
Ven na dvůr bylo vidět jen malým okénkem nad vraty, ale koukat z něj bylo nebezpečné. Hlídači hned stříleli. Naslepo pálit dovnitř začali také tehdy, když lidé uvnitř plakali a naříkali.
Foto: Ludvík Hradilek
Ludvík Hradilek Ludvík Hradilek
1. 6. 2009 7:00

Padesát čtyři let je v Postoloprtech největší poválečný masakr Němců tabu. Nejméně 763 zavražděných a těch, kteří po nich zbyli stále čeká na důstojný pomník. Čechům se nechce zamést si před vlastním prahem

 

Právě se děje

Další zprávy