reklama
 
 

Poslal mi jen SOS, říká přítelkyně pobodaného muslima. Na výhrůžky si zvykla

1. 2. 2016
Sobotnímu pobodání muslimského aktivisty v Praze předcházelo podle jeho přítelkyně dlouhodobé vyhrožování, kterému pár čelil. "Před pár dny mi někdo do telefonu řekl: Tohle je tvůj poslední den, připrav se na smrt," říká Eva Zahradníčková v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Tvrdí, že vlna výhrůžek se zvedla poté, co Martin Konvička z Bloku proti islámu zveřejnil na svém profilu její fotografie. Zahradníčková pomáhá uprchlíkům na jejich cestě Evropou a organizuje pro ně humanitární sbírky. Její napadený přítel se kvůli probíhajícímu vyšetřování k útoku nemůže vyjadřovat.
Hlavní zprávy

Co předcházelo sobotnímu napadení vašeho přítele? Měli jste nějaké indicie, které naznačovaly, že k něčemu takovému může dojít?

Pravidelně nám někdo vyhrožoval. Na začátku podzimu jsem odjela do Maďarska pomáhat při humanitární katastrofě, která v Evropě a na Blízkém východě vypukla. Když jsem se vrátila, publikovala jsem své zážitky i z dalších cest i se svým obličejem. Tehdy začaly chodit první výhrůžky.

Co přímo předcházelo útoku na vašeho přítele?

Už asi týden jsme měli podezření, že se k něčemu schyluje, ale nevěděli jsme, že jej napadnou. Začalo to tím, že minulý týden nám na auto, které stálo před domem, nastříkali hákový kříž. V tu chvíli jsme si uvědomili, že někdo ví, kde bydlíme. A v mešitě na Opletalově, kde také pořádáme humanitární sbírku, přítele hledali nějací muži a vyptávali se na něj. Pak dodali, že přijdou v nějakou hodinu následující den. Nakonec ale nepřišli a my nevěděli, jestli to nejsou lidé, kteří třeba chtějí přispět do sbírky. A v sobotu to vyústilo v ono napadení. Bodli ho jednou, ale přítel se bránil, takže stihl jednoho z útočníků kopnout i někam do holeně.

Vy jste byla mimo Prahu?

Ano, jen mi od něj přišla zpráva, kde stálo SOS. Opakovaně jsem mu tedy volala, nikdo to nebral a pak přišla další zpráva, že jej napadli nějací skinheadi a ať si na sebe dávám pozor.

Nyní je ještě v nemocnici?

Jde na nějakou kontrolu.

Půjdete kvůli napadení vašeho přítele vypovídat na policii?

Zatím si mě nepozvali. Přítel ale musel podepsat protokol o mlčenlivosti. Dokud nebude ten případ vyšetřen, nesmí se k tomu vyjadřovat. Takže mi mohl říct jenom okruh nezbytných informací.

Jak dlouho žije váš přítel v Česku?

Čtrnáct let. Jinak zde má trvalý pobyt a původem je z Kavkazu, odkud jeho rodina odešla kvůli ruské okupaci. Tehdy utekli do západního Německa, vyrůstal v Americe, studoval v Sýrii a později přišel sem, kde je už zmíněných čtrnáct let.

Vraťme se ještě k tomu vyhrožování. Začalo před pár měsíci. Jak vám vyhrožovali?

Nejdříve přes zprávy na Facebooku a později se, myslím, na White mediích (neonacistickém webu, pozn. red.) objevilo moje telefonní číslo, takže mi i několik lidí volalo. Nedávno mi někdo do telefonu řekl: Tohle je tvůj poslední den, připrav se na smrt. Ale mně už vyhrožovali i upalováním, kamenováním a podobně. Masivní vyhrožování přišlo, když docent Martin Konvička zveřejnil na svém profilu moje fotografie. Ale to asi během dvou týdnů zase odeznělo. Později jsem také začala zveřejňovat jména těch lidí, co mi psali na Facebooku, a oni se asi zalekli a na chvíli to vyhrožování i ustalo.

Nepřemýšlela jste, že podáte trestní oznámení?

Tehdy jsem to nechala být. Uvědomila jsem si, že bych v podstatě nedělala nic jiného. Navíc jsem vůči těm výhrůžkám otupěla a brala je jako kolorit všedního dne. Nemyslela jsem si, že může dojít k nějakému fyzickému napadení.

Měla jsem i nějaké shromáždění před domem, kde bylo pár lidí, kteří vykřikovali, že jsem islámská k...a a podobně. To bylo ale v době, když jsem sbírku humanitární pomoci měla u sebe doma, takže moje adresa byla celkem provařená. Vyhrožují mi i přes moje děti: že bych na ně měla myslet, že určitě chodí do školy samy a mají obdobné narážky. Ta situace je až nechutná. Takže v současné době vlastně zvažuji, že podám trestní oznámení.

Uvažovali jste s přítelem třeba o tom, že byste kvůli soustavným výhrůžkám s pomáháním uprchlíkům úplně přestali?

Působí na nás různé tlaky i z okolí. I od lidí, kteří ze začátku také pomáhali a nyní nám říkají, že to začíná být nebezpečné a ať se radši stáhneme. Neodpovídá to ale mému přesvědčení – nemyslím si, že tím, co dělám, někomu ubližuji.

Kde všude po Evropě jste pomáhala?

Vozila jsem humanitární pomoc do Maďarska, Srbska, Slovinska. Ale poslední dobou se zabýváme rodinami, které jsme potkali na Balkáně a které požádaly o azyl v Rakousku. S nimi jsme v kontaktu a pomáháme jim.

Jak vaše rodina reagovala na to, že máte vztah s muslimem?

Hodně lidí mi řeklo, že něco takového očekávali. A mysleli si, že budu spíše napadená já.

Jak oba přistupujete k událostem, které se staly například v Kolíně, v Paříži…?

Samozřejmě je odsuzujeme. Po tom, co se stalo v Paříži, přítel vystoupil na Václavském náměstí a ty útoky odsoudil jako muslim. Což mu ale nezlehčilo jeho pozici v muslimské komunitě, která se nechce veřejně vyjadřovat, protože se bojí, že na ně někdo zaútočí. Ale přítel sám vystupuje proti terorismu. Zorganizoval také humanitární sbírku pro křesťany ze Sýrie, kteří jsou nyní v Jihlavě.

Nechodí do mešity, kterou váš přítel navštěvuje, také nějaké výhrůžky?  

Kupodivu je tam všechno v klidu. Navíc velkou část té mešity nám uvolnili, abychom tam mohli pořádat a skladovat onu humanitární sbírku, lidé tam ty věci nosí. Takže oceňuji jejich odvahu, protože tam může přijít v podstatě kdokoli.

Muslimové, kteří tam chodí vyznávat své náboženství, se nebojí, že by se jejich mešita mohla stát cílem útoku?

Bojí, ale na druhou stranu tam převažuje touha ukázat, že také pomáhají a jsou solidární s těmi lidmi na cestě.

autor: Lukáš Prchal

   
reklama
   
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

 
reklama