Praha - "Domnívám se, že je potřeba spousta osvěty a ze strany majitelů autorských práv hledání takových obchodních modelů, kterými umožní uživatelům rychlý, snadný a hlavně legální přístup ke svým produktům," říká o budocnosti boje proti počítačovému pirátstvím advokát Vojtěch Chloupek, který se mimo jiné specializuje právě na na počítačové pirátství.
V první části rozhovoru vysvětluje dopad rozhodnutí švédského soudu v případu stránek Pirate Bay i to, zda Češi nelegálně stahují a sdílejí programy či filmy více než ostatní Evropané.
Ve druhé části rozhovoru (ZDE), pak Vojtěch Chloupek odpovídá na otázky týkající se (ne)legálnosti takzvaného sdílení programů, hudby a filmů.
Švédský soud letos vydal rozsudek, kterým poslal na rok do vězení čtyři provozovatele portálu Pirate Bay. V čem je toto rozhodnutí přelomové?
Možná bych měl nejdříve uvést, že portál Pirate Bay funguje především jako vyhledávač takzvaných torrent souborů, které se ve velké míře používají pro sdílení souborů na internetu. Na Pirate Bay mohou uživatelé tyto torrenty nahrát, mohou je hodnotit a případně i komentovat. Samotný torrent však není přímo tím souborem, který obsahuje film, hudbu či software. Pouze obsahuje informace o takovém souboru. Teprve pomocí speciálního programu může dojít ke stahování konkrétních souborů, které ve většině případů obsahují neoprávněné kopie autorských děl.
Na švédském případu tedy byla zajímavá především otázka, zda provozovatelé Pirate Bay mohli být trestně odpovědní za pirátskou činnost, kterou ale vlastně uskutečňovali uživatelé portálu. Podle soudu se provozovatelé portálu dopustili toho, že uživatelům usnadňovali porušování autorského práva. V podmínkách českého práva by se tomu odborně říkalo účastenství ve formě pomoci k trestnému činu porušování autorského práva.
Takže by provozovatelé Pirate Bay mohli být odsouzeni i podle českého trestního zákona?
Ano, myslím, že mohli. Boj proti pirátství se vede prakticky všude ve světě, a to na dvou frontách. Na jedné straně jsou osoby, které přímo sdílejí filmy, hudbu či programy, a na druhé straně jde o poskytovatele různých hostingových a podobných služeb na internetu. Mezi ně lze počítat právě i Pirate Bay. Provozovatelé tohoto portálu se bránili tím, že pouze provozují službu, díky které mohou uživatelé sdílet torrenty, ať už legálně či nelegálně. A že oni nemohou ovlivnit to, co uživatelé na jejich stránkách dělají. Švédský soud však vzal v úvahu, že k otázce porušování autorského práva se chovali poněkud arogantně. Například když dostali dopis, který je upozorňoval na porušování autorského práva, tak ten dopis zveřejnili na internetu s posměšným prohlášením, že oni žádné soubory ze stránek rozhodně sundávat nebudou.
Soud k tomuto jejich chování přihlížel?
Určitě, v takových případech je důležité stanovit, jaký byl subjektivní vztah obžalovaných k danému jednání - jinými slovy, co si vlastně mysleli o porušování autorského práva. Obžalovaní rozhodně museli vědět, že na jejich portálu dochází v obrovské míře k nelegálnímu sdílení souborů a určitě s tím nic neudělali. Naopak soud vzal v úvahu, že provozovatelé neustále vyvíjeli svůj portál tak, aby sdílení souborů uživatelům co nejvíce usnadnili. Na druhou stranu, když o tomto rozhodnutí hovoříme, musím uvést, že jde zatím pouze o nepravomocné rozhodnutí první instance, takže na konečné rozhodnutí v této věci si musíme počkat.
Jaké další zásadní případy týkající se pirátství ve světě v současné době probíhají?
Těch případů je určitě spousta. Z těch opravdu nejzajímavějších mě napadá třeba spor vedený ve Spojených státech společností Viacom proti společnosti YouTube. Zjednodušeně řečeno jde o to, jestli YouTube je odpovědný za videa, která si uživatelé na stránky nahrávají a která porušují autorská práva. Pokud se nemýlím, tak požadované odškodné dosahuje zhruba jedné miliardy dolarů. Na rozdíl od Pirate Bay sice YouTube aktivně stahuje videa, o kterých se dozví, že porušují autorská práva. Problém však je, že v praxi se stejné video na YouTube většinou stejně nedlouho po stažení objeví, protože je tam nahraje jiný uživatel, takže celá ta aktivita je trochu zbytečná.
Kdy se začalo v Česku s legislativními změnami, které začaly postihovat počítačové piráty?
Nedá se doslova hovořit o vzniku protipirátské legislativy. Pirátství, jak se o něm bavíme, není vlastně nic jiného než porušování autorského práva, přičemž o autorském právu na našem území můžeme hovořit zhruba od konce 19. století. Pro zajímavost, již momentálně dosluhující trestní zákon z roku 1961 obsahoval trestný čin porušování autorského práva. Počítačové programy začaly být výslovně chráněny autorským zákonem na počátku devadesátých letech. Velkou změnou byl pochopitelně rozvoj internetu, který do této oblasti vnesl řadu nových prvků, se kterými si autorské právo stále neumí poradit. Ale jinak bych řekl, že spíše než legislativní změny byl zásadní vývoj ve společnosti. Do roku 1989 se prostě pirátství - nejčastěji ve formě nelegálního kopírování a šíření hudby - neřešilo, spíše naopak bylo běžnou součástí života. Dnes už je to pochopitelně vnímáno trochu jinak.
Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními evropskými státy v oblasti softwarového pirátství? Je v Česku tento typ pirátství běžnější než jinde?
Ve srovnání se světem jsme na tom relativně dobře. Podle studie Business Software Alliance je u nás 38 procent nelegálního softwaru, což je lepší výsledek než má třeba Francie, Itálie či Španělsko. Evropský průměr včetně vyspělých západních států je 35 procent. Pro porovnání, ve Spojených státech se podíl nelegálního softwaru pohybuje kolem 20 procent, ale tam je prostě přístup lidí k pirátství odlišný. Nemluvě o tom, že uplatňování práva je ve Spojených státech obecně efektivnější.
V Česku došlo zejména během devadesátých let k velkému poklesu podílu nelegálního softwaru. Má to mnoho důvodů - software se pro většinu uživatelů stal postupně dostupnějším, určitou roli jistě sehrála i osvěta, ale na druhou stranu i represe. Málokterá společnost si dnes dovolí používat nelegální software. Zvlášť když je dnes možné používat takzvaný open source software, tedy volně šiřitelné programy, které mohou často sloužit jako plnohodnotná náhrada drahých komerčních programů. Každopádně se ale zdá, že situace je momentálně více méně stabilizovaná. V posledních pár letech se poměr nelegálního softwaru vůči legálním programům prakticky nemění.
Jak by se podle Vašeho názoru mělo efektivně bojovat v budoucnu proti počítačovému pirátství?
Myslím si, že boj proti pirátství není otázka pouze práva, právo nevyřeší všechno. Represivní opatření mají sice určitě důležitou roli, ale rozhodně nejsou samospasitelná. Domnívám se, že je potřeba spousta osvěty a ze strany majitelů autorských práv hledání takových obchodních modelů, kterými umožní uživatelům rychlý, snadný a hlavně legální přístup ke svým produktům. Existují ostatně i různé studie, podle kterých spousta lidí, kteří sdílejí nelegálně hudbu, filmy či software, tak činí, protože mají vše na jednom místě a mohou velmi jednoduše a rychle sehnat maximum toho, co potřebují. Například některé filmy nejsou vůbec dostupné anebo by si je musel uživatel složitě objednávat ze zahraničí. Nemluvě o tom, že lidé často chtějí jen něco vyzkoušet.
Nejčastěji bývá zmiňováno, že lidé sdílejí kvůli vysokým cenám legálních produktů. Což je asi do jisté míry pravda, ale i tam nastává vývoj. Abych uvedl některé z mnoha příkladů - dnes je možné legálně stáhnout za velmi malou částku třeba jen jednu písničku, objevily se případy, kdy cena za stažení hudebního alba byla dobrovolná, na internetu lze zadarmo sledovat některé televizní pořady či videoklipy. Zkrátka se neustále hledají nové obchodní modely, které umožní snazší a levnější přístup uživatelů k danému obsahu. Proto si myslím, že víc než nová legislativa či represe mohou mít větší podíl na snížení pirátství samotní držitelé autorských práv - pokud dají uživatelům to, co chtějí - samozřejmě v rámci možností.
Podaří se počítačové pirátství zcela vymýtit?
Jsem přesvědčen, že pirátství se úplně vymýtit nedá. Pokud bude technologicky možné sdílet soubory, a tyto technologie jdou neustále kupředu, lidé takovou možnost prostě budou využívat. Pro některé to může být něco jako adrenalinový sport, pro mnohé - zvláště pro mladší generaci - však sdílení souborů představuje něco zcela normálního. Přesto si myslím, že počítačové pirátství bude možné v budoucnu dále omezit, a to hlavně postupnou osvětou a přístupem držitelů autorských práv.
| Druhá část rozhovoru: Hrozí za počítačové pirátství vězení? Právník odpovídá |
