Praha - Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček začíná mít u veřejnosti podobně silnou skupinu odpůrců jako jeho šéf Miloš Zeman. Zejména v posledních čtyřech měsících, kdy se na vlastní pěst pustil do laického prozkoumávání díla Ferdinanda Peroutky, je Ovčáček terčem mnoha vtipů a karikatur. Jak dokazuje jeho vlastní kancelář na Hradě, sám si je se zalíbením prohlíží. Má je vyskládané na třímetrové polici.
"Jak vidíte, neberu to vůbec úkorně, naopak jsem jejich sběratelem," říká na úvod rozhovoru pro Aktuálně.cz. Nejdůstojnější místo náleží barevné fotomontáži, na níž Zeman chová v náručí ovci s plachým, až vystrašeným výrazem svého mluvčího.
Vy si snad tu mediální proslulost užíváte?
Nedá se říct, že bych si to užíval, ale beru to jako součást mé práce. Každé dva týdny předstupuji na tiskových konferencích před veřejnost a to s sebou nese i takové projevy jako karikatury a komiksy.
Řekl bych, že to v poslední době ani tak nesouvisí s tiskovými konferencemi, jako spíš s vaším marným hledáním údajného textu Ferdinanda Peroutky z roku 1939 Hitler je gentleman. Zatímco jste začal na hradním webu zveřejňovat úplně jiné Peroutkovy články, tak prezident Zeman oznámil, že nebudete-li úspěšný do konce června, vypíše soutěž a toho, kdo text najde, bohatě odmění. Nemáte pocit, že se kancelář prezidenta republiky změnila v dějiště nějaké frašky?
Není to žádná fraška, to musím odmítnout. Je třeba znát genezi celé věci: pan prezident pronesl v lednu zásadní projev na konferenci o holocaustu, v němž uvedl dílčí příklady selhání intelektuálů v kritických okamžicích dějin, včetně článků Ferdinanda Peroutky z roku 1939 Hitler je gentleman. Zhruba po týdnu se ozvalo Sdružení Ferdinanda Peroutky a tím rozpoutalo celou tuto záležitost. My jsme reagovali tím, že jsem nabídl panu prezidentovi, že se zhostím nalezení toho článku, řekl jsem i termín, že do konce června tuto činnost ukončím a oznámím, zdali se podařilo nalézt, nebo ne…
Promiňte, ale tuto věc nerozpoutalo Sdružení Ferdinanda Peroutky, tu rozpoutal prezident, když odkazoval na článek, který je minimálně k nenalezení a podle znalců Peroutkova díla ani neexistuje. Nezaměňujme příčinu a následek.
O tom, že text neexistuje, se musím nejprve přesvědčit. Sdružení Ferdinanda Peroutky rozpoutalo to, že se začaly objevovat věci, které nejsou příliš známé. Když se podíváte na odbornou literaturu, na diskusi, která se kolem Ferdinanda Peroutky vedla po roce 1989, tak toto období druhé republiky a začátku protektorátu jako kdyby neexistovalo. Bylo to pro mě překvapením, když jsem začal procházet Přítomnost z roku 1939 a nalézal ty texty, které byly teď publikovány na našich webových stránkách.
Ale to pořád jen odbíháte od té podstaty – kde je text Hitler je gentleman, který zmínil Miloš Zeman jako důkaz Peroutkovy fascinace fašismem? Jaký má smysl to, co tady už čtyři měsíce provozujete: hledáte, text nemáte a zveřejňujete něco jiného?
Smysl je v tom, že se minimálně debatuje o dílech Ferdinanda Peroutky a o kritickém období, kterým prošel za druhé republiky a na začátku protektorátu. Už tohle je užitečné. V devadesátých letech se například diskutovalo o životě Julia Fučíka a o jeho chování za protektorátu. Nemyslím si, že to je věc neužitečná.
Neříkám, že je to neužitečné, nicméně je sporné, proč se touto vysoce odbornou záležitostí zabývá tiskový mluvčí prezidenta republiky.
Byl jsem tím pověřen a byl to můj návrh panu prezidentovi, že se toho zhostím. Pan prezident to akceptoval. Já postupuju velmi pečlivě, mám tady v kanceláři už slušnou hromádku materiálů, ale postupuji tak, abych nic nevytrhával z kontextu.
Ale proč zveřejňujete texty, které nikdo nezpochybňuje, ale vy je doplňujete svými neumělými výpisky z dějepisu?
Protože veřejnost ty věci nezná.
Takže vy tady děláte osvětu?
Nenazval bych to osvětou. Je to výrazem toho, o čem byl základní motiv toho projevu pana prezidenta – že i intelektuál, velká osobnost, může v určitém období selhat.
Nezlobte se, ale vy si se svými zkušenostmi, věkem a vzděláním troufáte tvrdit, kdo kdy selhal, a pronášet věty typu: "Kdyby Ferdinand Peroutka po okupaci mlčel, zůstal by novinářem"?
To bylo řečeno na tiskové konferenci a já když tam hovořím, tak vyjadřuji stanoviska prezidenta republiky.
Toto byla věta Miloše Zemana?
Hovořil jsem jako tiskový mluvčí prezidenta republiky.
Takže každou větu, kterou pronášíte, máte od něj autorizovanou?
Před těmi tiskovými konferencemi, které bývají jednou za dva týdny, probíhá velmi pečlivá příprava s prezidentem republiky. Několikadenní.
Tím spíš se vraťme na úvod: není tohle všechno kolem Ferdinanda Peroutky jen jedna velká dokonale promyšlená provokace vás dvou?
Určitě ne.
Miloš Zeman dlouhá léta říkal, že je pro něj Ferdinand Peroutka vzorem skvělého novináře, a dnes společně vyvíjíte maximální úsilí o jeho dehonestaci.
Stále platí, že si pan prezident Ferdinanda Peroutky nesmírně váží, ale zároveň říká, že chceme-li znát naši historii, tak si musíme říct i to negativní.
To souhlasím, ale ve vašem pojetí to má jeden háček: článek, který to vše má dokazovat, jste doteď nenašli, a nejspíš proto, že neexistuje. Čtyři měsíce jsou dlouhá doba…
Já se o tom musím přesvědčit. Znovu opakuji, dělám to ve volném času a postupuji velice pečlivě.
Od prezidenta ale máte indicie: časopis Přítomnost, titulek a dokonce i umístění na stránce: vlevo dole. Viděl to na prý na vlastní oči před třiceti lety.
Nemohu ale vyloučit, že to nemusí být text, který bude takto nazván.
Vy pochybujete o prezidentově paměti?
Panu prezidentovi v tomto plně důvěřuji, a proto jsem si také dal určitý termín, který je nepřekročitelný, a to je konec června.
A pak? Prohlásíte, že jste neměl moc času hledat?
Pak seznámím veřejnost prostřednictvím médií s výsledkem, to je jasné.
Připouštíte možnost, že vy i prezident uznáte, že článek neexistuje?
Nejprve se o tom musím přesvědčit.
Jak se může člověk přesvědčit o tom, že něco neexistuje?
Já se nepřesvědčuju o tom, že něco neexistuje. Já pročítám dobové Lidové noviny, odbornou literaturu, dějinný kontext a postupuju velmi pečlivě. Každý článek byl napsán v nějaké době a není možné pronášet soudy bez znalosti té doby.
Podívejme se na to z jiného úhlu: Neměl si prezident republiky s vaší pomocí článek jako důkaz pro svůj projev opatřit dřív, než o tom promluvil na veřejnosti?
Nemyslím si to. Pan prezident – a to je všeobecně známo – nemá projevy v psané podobě.
To znamená, že vy s ním o projevech předem vůbec nemluvíte?
O projevech se s panem prezidentem bavíme, o hlavních motivech, které zazní, ale pan prezident projevy pronáší spatra.
Pojďme k vašim předpokladům pro badatelskou činnost a schopnosti zkoumat moderní dějiny. Po gymnáziu jste studoval vysokou školu…
…dokonce dvě vysoké školy, ani jednu jsem nedostudoval. Nejdřív jsem studoval historii a geografii, pak andragogiku.
Nelitujete toho, že jste to nedokončil? Dnes jste mohl být "certifikovaný historik".
Může mě to mrzet, ale život přinesl určité výzvy, které mi zabránily, abych to studium dokončil. Zvláště mě to mrzí u studií andragogiky, protože to bylo rok před dokončením.
Jednou z těch životních výzev myslíte i nástup do komunistických Haló novin? Těm jste dal přednost před dokončením studia?
Nikoliv, to bylo až v dalším čase. Pokud jde o Haló noviny, je to téma, které mi bude asi doživotně předhazováno. Není to období, na které bych byl dnes hrdý, ale zaráží mě, že když jsem nastoupil do pozice tiskového mluvčího, tak to proplulo, a jako velké téma se to objevilo až teď.
To vás překvapuje? Hledáte text dokazující čísi fascinaci fašismem a sám jste nejspíš byl ve svých třiadvaceti letech fascinován komunismem…
Nebyl jsem fascinován komunismem, nebyl jsem členem té strany. Prostě jsem si splnil svůj sen na špatném místě. Chtěl jsem pracovat v novinách, objevil jsem inzerát, tak jsem se na něj přihlásil. Působil jsem tam, tuším, necelé dva roky. Není to období, kterým bych se teď mohl pyšnit.
Můžu se zeptat, jaký sen jste si tím splnil? Psal jste píárové články pro KSČM. Připomenu jen dva z vašich titulků: "KSČM nevsází na prázdná hesla, ale na problémy občanů" nebo "Vojtěch Filip jedná vždy férově".
Byly to stranické noviny, takže jsem popisoval stranické události, to není třeba zastírat. Není to moje výkladní skříň, ale je to životní zkušenost, nezříkám se jí, ale nejsem na ni pyšný.
Komunistické noviny jste si vybral proto, že nabízely práci v inzerátu? To jste taky mohl skončit na náboru u Dělnické strany, u neonacistů…
Život tomu tak chtěl, já jsem ten inzerát objevil, připadalo mi to jako možnost psát do novin… Možná mladická nerozvážnost. Rozhodně není třeba to srovnávat s Dělnickou stranou nebo s fašisty. Pro fašistický tisk bych rozhodně nepsal.
Po Haló novinách jste nastoupil do Blesku. Tam jste si taky plnil sen?
Blesk byla velmi užitečná a zajímavá zkušenost, protože mi to umožnilo poznat i jiné stránky novinářské profese, naučil jsem se například lámat stránky. Na práci v Blesku velmi rád vzpomínám. Bylo to velmi zajímavé období.
Po zkušenosti z komunistických a bulvárních novin jste nastoupil do PR oddělení Úřadu vlády v době premiéra Jiřího Paroubka, pak jste šéfoval PR oddělení ČSSD. Bylo vám šestadvacet. Kde se ve vás vzalo to přesvědčení, že už můžete radit členům vlády s politikou?
Byl jsem především osloven a já rád přijímám nové výzvy. Toto byla velmi zajímavá výzva.
Mluvíte o výzvách, ale mě napadá, že vás na tom baví ještě jedna věc – možnost provokovat. Baví vás být středem pozornosti, třeba i pod palbou kritiky, ale hlavně být vidět? To bych vztáhl i k vašemu působení u Miloše Zemana.
Můžeme-li to takto nazvat, pak ano – baví. A možná spíš než baví, tak rád přijímám výzvy, které jsou zajímavé a které jsou rizikové.
Co vás na tom tak vzrušuje?
Je to zajímavé. Rozhodně to není nuda. Je to tvůrčí práce, vyžaduje mikroanalýzy situace, rychlé rozhodování. A už ten fakt, že víte, že uděláte-li chybu, můžete rychle skončit, je velmi zajímavým faktorem v tom rozhodování. Zvlášť u tiskového mluvčího prezidenta republiky to platí.
V jednom rozhovoru jste zmínil, že jste si v šestnácti letech nechal obarvit vlasy nazeleno: "Taková provokace vůči konzervativnímu prostředí, kde jsem studoval – arcibiskupské gymnázium." Už na střední škole jste tedy chtěl vyčnívat i za cenu, že vás nakonec donutili odejít.
Odešel jsem dobrovolně, přestoupil jsem na jinou školu. Ale jinak na to arcibiskupské gymnázium vzpomínám rád, bylo velmi kvalitní. Ale byla to taková drobná provokace. Ve své podstatě ani nebylo záměrem odejít ze školy. Prostě mi zelené vlasy přišly zajímavé.
Zajímavé, zajímavé… Zajímavé taky může být, když teď vyjdete tady z hradní kanceláře a na nádvoří někomu nafackujete.
To si nemyslím, že bych se něčeho takového dopustil. Prostě mi zelené vlasy přišly zajímavé a učinil jsem tak a ze školy jsem pak odešel.
Napadá mě, jestli za tou vaší touhou vyčnívat není nějaký problém s ostatními, ať už spolužáky, nebo později kolegy novináři. Něco ve smyslu: Když mě dostatečně neuznáváte jen tak, tak já vám ukážu. Nejdřív zelená hlava, teď prezident Zeman. Co myslíte?
To určitě ne. Takhle mé myšlenky netečou, že bych se chtěl za každou cenu zviditelňovat. A to, že jsem mluvčím prezidenta, o to já jsem neusiloval. Byl to právě pan prezident, kdo mě oslovil. Známe se ve své podstatě od roku 2008, kdy jsem už byl redaktorem Práva.
Tušíte, kam se vydáte, až budete muset z Hradu odejít?
Upřímně řečeno, tohle já neřeším. Život vždycky přinesl nějakou výzvu a já jsem ji přijal.
To ale může být taky úplně špatná výzva?
To si musíte vnitřně zhodnotit, jestli je špatná, nebo ne. Netuším, co bude dál. Nikdy jsem to neřešil. V každém případě, jestli něco takového řešit budu, tak až to přijde.
Váš odhad, jestli Miloš Zeman bude kandidovat na prezidenta i v druhém funkčním období?
Pan prezident řekl, že to oznámí až v roce 2017. Bude rozhodovat mnoho faktorů: od toho, jak reagují třeba lidé na krajských výjezdech, a třeba po to, jak reagují oponenti. Mnohdy určitá kampaň, když to tak nazvu, může být velkým motivem pokračovat. Ale to nechci teď věštit, bude záležet na panu prezidentovi, jak si ty faktory vyhodnotí.
