Praha – Ukrajinec Petro Terpay z malé vesnice na Zakarpatí pracoval před lety v Česku jako stavební dělník. Naši zemi si oblíbil, a přestože by se sem rád za prací vrátil, nesmí.
Soud mu u nás doživotně zakázal pobyt. Šestačtyřicetiletý Terpay si odseděl v českém vězení pět let za poštovní loupež ve Smečně na Kladensku.
Dodnes tvrdí, že je nevinen a odsouzen byl na základě pochybné pachové stopy. Navíc soud nedal na svědectví osmi bývalých kolegů, kteří potvrdili, že v době činu byl Terpay s nimi v práci sto kilometrů daleko. A svědci přepadení jej nedokázali jednoznačně identifikovat.
Přestože už je Terpay na svobodě, dál usiluje o očištění svého jména. Mimo jiné právě proto, aby soudy zrušily jeho doživotní vyhoštění a on tady zase mohl pracovat. Kvůli výdělku se nyní trmácí tisíce kilometrů do Ruska, které má s Ukrajinou napjaté vztahy.
"Jezdím do Ruska, práce na Ukrajině není. Musím udržet rodinu, mít na chleba, oblečení," vysvětloval Terpay redakci online deníku Aktuálně.cz, která se s ním spojila prostřednictvím programu Skype, když zrovna pracoval nedaleko Moskvy.
Že je kauza justičním omylem, se spolu s Terpayem snaží už deset let dokázat i vězeňský kaplan Pavel Kočnar. Advokát však promeškal lhůtu pro stížnost k Ústavnímu soudu a selhala i žádost o milost u bývalého prezidenta Václava Klause.
"Chceme zrušit alespoň trest vyhoštění, aby sem mohl znovu přijet. Aby neměl zapovězenou Českou republiku. Má k ní srdečný vztah," říká Kočnar.
Jeho snahu oživil i nedávný příběh mladíka Lukáše Nečesaného odsouzeného ke třinácti letům vězení za pokus vraždy kadeřnice. Nejvyšší soud před měsícem řekl, že proti Nečesanému neexistuje dost důkazů, a nařídil jeho propuštění.
"Je to podobný případ. Jenže Petro Terpay měl smůlu, že jeho tatínek nebyl ředitel nemocnice s kontakty na politiky," tvrdí kaplan Kočnar a poukazuje na to, že se Nečesaného zastala bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. A na kauzu ji upozornila poslankyně hnutí ANO, která se s otcem Lukáše Nečesaného - šéfem liberecké nemocnice - znala z minulosti.
Máme pachové stopy!
Příběh Petra Terpaye začal 26. června 2002, když se dělník chtěl po čtyřměsíční robotě v Česku vrátit domů na Ukrajinu. Původně měl jet domluveným mikrobusem, ale kvůli jeho poruše využil zprostředkované nabídky jednoho ze svých krajanů na odvoz.
Domů ale nedojel - policie celou posádku auta na hranicích zatkla. Vůz, v němž jeli, se prý pohyboval po Smečně několik dnů předtím, než dvojice zlodějů vykradla tamní poštu a odnesla si 104 tisíce korun.
Na základě pachových stop pak policie dospěla k tomu, že poštu přepadl právě Terpay spolu s řidičem vozu Vasylem Romanem.
Terpayovi u soudu nepomohlo ani to, že čtyři jeho spolupracovníci dosvědčili, že v uvedený den byl v práci – pracoval v pískovně u Lysé nad Labem na druhé straně Středočeského kraje. Ten den údajně celé dopoledne ležel pod nakladačem, který jako vyučený mechanik opravoval.
Klidný Čech a stresovaný Ukrajinec
Soudkyně Krajského soudu v Praze Oldřiška Rysová jeho alibi neuvěřila a poslala jej na sedm let do vězení. Svědectví odmítla přijmout s tím, že krátkodobé nepřítomnosti Terpaye si jeho kolegové nemuseli všimnout.
"Říkal jsem, že je nemožné, aby to udělal. Nevím, proč mi nevěřili, dovedl jsem tam několik lidí, kteří v době loupeže byli s Terpayem také v práci. Ale soudkyně mě okřikla a zakázala mi mluvit," řekl tehdejší Terpayův stavební mistr Miroslav Coubal.
Mimochodem: Terpay pracoval bez pracovního povolení a jeho zaměstnavatel svým svědectvím riskoval postih. "Ale přece nebudu lhát," dodal Coubal.
Na pochybnosti v případu ukazuje i to, že Terpaye označili jako možného pachatele jen dva ze čtyř svědků přepadení – dvě pokladní pošty. Obě si přitom zpočátku odporovaly v tom, jakou měl Terpay při přepadení roli. Rozpornost jejich výpovědi soudkyně přešla.
I samotné poznávání pachatele bylo podle Terpaye sporné. Policisté ho k takzvané rekognici předvedli nevyspalého dvacet hodin po zadržení. A navíc bez advokáta. "Pravděpodobnost, že svědci neukážou na odpočatého českého figuranta, ale na jakéhokoliv stresovaného Ukrajince, je příliš velká na to, aby tato rekognice mohla být přijata jako důkaz," poukazuje kaplan Kočnar.
Sedmileté vězení však potvrdil i odvolací soud a Terpay skončil ve věznici ve Vinařicích, kde se s Kočnarem seznámil.
"Je to hluboce věřící člověk. Neměl se komu svěřit, byl jsem první člověk, se kterým o tom mluvil. Vychrlil to na mě. Bylo vidět, jak vše v sobě dva roky dusí," říká Kočnar, který se rozhodl případ prostudovat.
Že to bylo v rádiu? Nesmysl
Kočnar přiznává, že o své nevině hovoří většina vězňů. "Mnozí mě podezřívali z naivity, ale v žádném jiném případě to nebylo tak autentické. Nezapadá do žádného schématu zločince či delikventa," vysvětluje Kočnar, který poté začal bojovat za Terpayovu nevinu.
Oslovil i redaktory televizního pořadu Na vlastní oči, kteří o případu natočili reportáž a mimo jiné zkoumali, zda by se stihl na poštu ve Smečně dostat, aniž by si jeho spolupracovníci všimli, že na pracovišti schází.
Kočnar se pokusil vyvolat i obnovu řízení, kde měli svědčit v Terpayův prospěch další čtyři spolupracovníci.
Například Jaroslav Adámek, který si pamatoval, že ten den ještě před obědem referovalo o loupeži ve Smečně rádio. S kolegy si Terpaye dobírali, že nějaký Ukrajinec zase loupil.
"Vždy když se stalo něco podobného a provedl to Ukrajinec, tak jsme si z něj dělali legraci," popsal Adámek.
Mafie by je zabila
Jenže na nový soud nedošlo: soudkyně Rysová návrh zamítla se zdůvodněním, že nová svědectví nejsou důvěryhodná. Například Terpayův kolega Adámek o loupeži ve stejný den nemohl slyšet.
"Jen osoby přítomné na místě byly informovány o tom, zda pachatel mluvil dobře česky," uvedla Rysová v usnesení s tím, že zprávu o přepadení pošty Ukrajincem proto mohl ten den před polednem jen těžko slyšet v rádiu.
Monitoring vysílání z uvedeného dne přitom ukazuje, že zprávu o přepadení pošty už pouhé dvě hodiny po činu odvysílal Radiožurnál a uvedl i to, že oba lupiči mluvili špatně česky. Stejnou zprávu vzápětí přineslo i rádio Impuls. Důkaz, že daná zpráva v rádiu ten den zazněla, přitom soudkyně odmítla provést s odůvodněním, že by to bylo obtížné.
Podle soudkyně byli svědci donuceni k falešné výpovědi. "Soudkyně řekla, že ukrajinská mafie zabije všechny lidi, co nebudou mluvit v můj prospěch," vzpomíná na zamítnutí žádosti Terpay obstojnou češtinou, kterou si zdokonalil v českém vězení. Za mřížemi nakonec strávil pět let, soud mu trest o dva roky zkrátil za dobré chování.
Niva místo traktoru
Terpay tvrdí, že ho odsoudili kvůli špatné pověsti jeho krajanů. "Protože jsem Ukrajinec a bylo moc případů, kdy naši nechtěli pracovat a jen loupili," říká Terpay, který se mohl spolehnout na nezištnou pomoc kaplana Kočnara.
Zatímco byl ve vězení, přišel doma na Ukrajině o traktor - jeden ze zdrojů obživy. Kočnar proto se svými kolegy uspořádal v několika pražských farnostech sbírku s názvem Traktor pro Petra Terpaye a během krátké doby se vybralo 70 tisíc korun. Místo traktoru si ale Terpay nakonec koupil ojetou terénní Ladu Nivu.
"Bydlí skoro na samotě, bez auta se tam neobejde," říká Kočnar, který mu výtěžek sbírky přijel předat domů do Malého Rakovce kousek za Mukačevem osobně. A pravidelně za ním jezdí - loni byl na svatbě jednoho z jeho synů. Oba Terpayovi synové navíc v nejbližší době přijedou do Česka a pokusí se zde najít práci. I s tím jim Kočnar bude pomáhat.
"Rád bych navštívil pana Kočnara i další lidi, co mi pomáhali," říká Terpay.
Zatímco v případu Petra Terpaye nebyl justiční omyl dosud prokázán, v Česku už k několika takovým pochybením došlo.
Několik let musel ve vězení neprávem strávit například Jaroslav Šafránek, odsouzený za znásilnění, které neprovedl. Nebo mladík z Ústí nad Labem, který žil rok a půl ve vazbě s obviněním ze zabití otce své přítelkyně. Těsně před vynesením rozsudku ale policie dopadla pravého pachatele, který se i přiznal a před měsícem byl odsouzen.
