Praha/Liberec - Když 21. srpna 1968 sovětské tanky obsazovaly Liberec, fotografoval Jindřich Kuliš vojáky "internacionální pomoci" na hlavním náměstí. Jenže pak mu došel film. Když přecházel silnici k obchodu, aby si koupil nový, zasáhla ho kulka ze sovětské zbraně.
Kuliš, kterému bylo pětadvacet let, měl ženu a malého syna, těžkému zranění podlehl. Vojáka, z jehož zbraně vyšel smrtící výstřel, se nikdy nepodařilo vypátrat.
Teď, po čtyřiceti letech se Kuliš stal jedním z přibližně stovky zabitých občanů Československa, jehož tragický osud zdokumentoval Ústav pro soudobé dějiny v rámci vědeckého projektu Životní příběhy obětí srpnových událostí roku 1968.
U Kuliše se navíc historici dostali k naprostému unikátu - k jeho prostřelenému občanskému průkazu. Muž měl svou občanku v posledních okamžicích svého života v náprsní kapse a smrtící kulka růžovou knížečkou prolétla.
"Je úplně roztrhaná, jméno ani není k přečtení, takže v nemocnici měli problém ho identifikovat," řekla Aktuálně.cz Jitka Svobodová, která má v Ústavu pro soudobé dějiny projekt na starosti.
Kulišova manželka historikům prostřelený občanský průkaz darovala. Fotka zničené občanky bude součástí obsáhlé publikace, kterou ústav chystá k vydání krátce před čtyřicátým výročím "bratrské pomoci spřátelených armád".
Pozůstalí nesměli ani k hrobu
Historička Svobodová tvrdí, že to nejzajímavější, co projekt přinesl, bylo seznámení s tím, jak tragické události konkrétně zasáhly i do života příbuzných, kamarádů a známých srpnových obětí.
- Čtěte dále: Objev: Únor 1948 byl pro Moskvu málo krvavý
"Tito lidé se často potýkali s perzekucí režimu - nepříjemné vyslýchání, permanentní sledování, nemožnost studovat, případně i ukončení studia," připomněla Svobodová.
"Smutné bylo, že tito lidé často nemohli v klidu uctít památku zesnulého, nemohli položit květinu na místo tragédie nebo na hrob. Tato místa byla ve výročích velice bedlivě hlídána a více květin bylo odsud okamžitě odstraňováno," dodala Svobodová.
Mnozí už nechtějí vzpomínat
Historici sice získali adresy na desítky pozůstalých, ale nakonec se jim podařilo navázat spolupráci jen s asi deseti osobami. Byli velmi vstřícní, kromě svých vzpomínek poskytli historikům i fotografie a další dokumenty.
"Tito lidé zastávají názor, že o takovýchto tragických událostech by se nemělo mlčet, naopak," řekl Svobodová.
Nový studijní obor
Fakulta humanitních studií UK otevírá nový studijní obor Orální historie - soudobé dějiny. Zájemci se mohou hlásit do 15.7. Více na www.fhs.cuni.cz."Někteří lidé nás ale odmítli. Často argumentovali tím, že je to pro ně uzavřená kapitola a nemají zájem o tom dále s nikým hovořit," vysvětlila Svobodová. Dodala, že mnohdy se jejich příběhy i fotografie objevují rok co rok v novinách či televizi, aniž by k tomu dali souhlas.
O těch obětech srpnové invaze roku 1968, o nichž nechtěli nic říct jejich příbuzní a lidé z Ústavu pro soudobé dějiny o nich nezjistili ani více informací v archivech, budou v chystané publice jen základní data.
- Čtěte dále: Nuselský most vznikal podle diktátu Moskvy
